Satelitní pozorování ukázala, že mezi lety 2014 a 2019 vzniklo na hladině oceánů přes devadesát tisíc větších ropných skvrn. Úřadům ale majitelé lodí, které toto znečištění vytvořily, nahlásily pouhých 474 těchto incidentů neboli jen půl procenta. A další šetření ukázalo, že jen minimum z nich bylo nějak potrestáno.
Výzkum vznikl ve spolupráci novinářů z deníku Guardian a společnosti Watershed Investigations. Autoři vyšli z dat pojišťoven a analýz satelitních dat z vědecké studie. Zajímaly je jen skvrny, které nejméně o tři řády překračují míru povoleného znečištění, a jsou tedy nelegální.
Podle výsledků je nejhorší, že mnoho z nich se nedá přičíst náhodám nebo nehodám, ale vznikly úmyslně. Jsou totiž také důsledkem vědomého vypouštění vody z podpalubí lodí, což se provádí, aby plavidla zůstala stabilní – jenže tato voda obsahuje zbytky ropy.
Vyvrácení korporátní teze
Podle spoluautorky studie Elizabeth Atwoodové z Plymouth Marine Laboratory je množství úniků ropy zásadně podceňovaný fenomén. Korporace rády zdůrazňovaly, že jde většinou o přirozené úniky, ale nová studie to vylučuje.
Rozsáhlá analýza stovek tisíc satelitních snímků skvrn ve světových mořích v letech 2014 až 2019, kterou provedli vědci, prokázala, že pětina všech odhalených skvrn, tedy výše uvedených 90 411, pochází z lodí. Jejich velikost dohromady odpovídá rozměrům celé Itálie.
Vyskytují se nejčastěji v jakýchsi pásech, v nichž je koncentrace ropy ve vodě nejvyšší. A rozložení těchto linií je pozoruhodně shodné s frekventovanými lodními trasami.
Je to nedbalost, říká expert
Jen dvě procenta skvrn pocházela z úniků ropných plošin a ropovodů, asi šest procent z přírodních zdrojů. Drtivá většina byla z pevninských zdrojů nebo z neidentifikovaných lodí. „Až donedávna jsme si mysleli, že asi půlka jsou přirozené úniky z nalezišť na dně lodí,“ potvrzuje Tomáš Cajthaml z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.
Podle českého vědce, který se na výzkumu nepodílel, je důležité odlišit tuto ropu od ropných havárií. „Co v té studii ukazují, nejsou ty klasické husté ropné skvrny, které známe z havárií. Havárie se podílí na celkovém množství ropných skvrn jen asi z deseti procent. Devadesát procent uniká chronicky, neustále a nepozorovaně,“ zdůrazňuje a dodává: „Je to nedbalost.“
„Naše údaje ukazují, že tyto úniky představují trvalé a rozsáhlé porušování předpisů,“ uvedl Ian MacDonald, emeritní profesor oceánografie z Floridské státní univerzity a spoluautor článku. Výsledky naznačují, že tyto praktiky mohou fungovat už celé desítky let a celou tu dobu přispívají k poškozování oceánu a jeho života.
Z lodí podle Cajthamla vlastně neustále uniká nějaké množství ropy a tato studie potvrzuje důsledky. „Velmi pravděpodobně je hlavním viníkem takzvaná olejová voda ze dna lodi. Správně by se měla separovat a filtrovat a teprve potom by se vyčištěná voda měla vypouštět do moře. Například Evropská unie to má nastavené tak, že lodě mohou znečištění získané z této vody zdarma odevzdávat v přístavech – ale očividně se to neděje,“ konstatuje vědec.
Tyto úniky samozřejmě ohrožují mořské ekosystémy. „Poškozují plankton, embrya ryb a další organismy,“ uvedl vědec z Ústavu životního prostředí Přírodovědecké fakulty. Podle Cajthamla je složité říci, jak rychle ropa z oceánu zmizí. Některé její složky se rozloží snadno, trvá to díky mořským bakteriím jen několik měsíců; bohužel další složky vydrží v mořské vodě celé desítky let.
Nejvíce zasažené jsou Čínské a Jávské moře, obecně místa, kudy vedou frekventované lodní trasy. Pro Evropu je problém, že se to týká i Středozemního moře.
Co s tím
Ropné znečištění se řídí mezinárodními pravidly, ale některé země si vytvořily přísnější normy. Ty přijala i Evropská unie, která ale nedávno konstatovala, že nedokáže tuto formu znečištění kontrolovat dostatečně dobře, a to přesto, že k tomu už využívá satelitní sledování. A tresty jsou podle Evropského soudního dvora nedostatečné.
Situaci podle Cajthamla komplikuje fakt, že najít viníka je téměř nemožné. „Máme metodu, jak přesně určit, odkud daný vzorek je, funguje to jako chemický otisk prstu. Ale takový vzorek by se musel získat prakticky okamžitě poté, co se do vody dostane. A to v praxi v drtivé většině případů zkrátka není možné,“ dodává český expert.
Co se týká typů lodí, hlavním znečišťovatelem jsou velké tankery, které jako palivo využívají takzvané těžké topné oleje – slovy profesora Cajthamla „to nejhorší, co může být“. Ty by se například podle mezinárodních dohod neměly používat v polárních oblastech.
Další dohody zase pomáhají redukovat množství síry v těchto palivech. Opatření tedy podle českého vědce existují a přibývají, ale zjevně to není dostatečné.
