Kvůli klimatické změně nebude patrně největší česká vodárenská nádrž Švihov na Želivce schopna pokrýt budoucí poptávku po pitné vodě. Po roce 2040 může nastat situace, kdy nebude možné zajistit ani všechny povolené odběry. Je třeba udělat řadu opatření, která mají zajistit, aby bylo zásobování pitnou vodou zachované v současné míře a existoval prostor pro další rozvoj zásobovaných území. Na konferenci tvůrců a uživatelů projektu Intersucho to řekl generální ředitel Povodí Vltavy Petr Kubala. Zjištění vyplývají ze studie, kterou si nechal státní podnik v minulých letech zpracovat.
Klimatická změna přináší Česku stále vyšší průměrné roční teploty a vyšší riziko sucha. Současný povolený odběr ze Švihova činí 5,25 metru krychlových za vteřinu. Studie, která analyzuje budoucí vývoj, počítá s takzvaným středním klimatickým scénářem.
Vyplývá z ní, že pro současnou míru zabezpečenosti vodního zdroje bude mezi lety 2041 až 2060 potřeba snížit povolený odběr na 4,75 metru krychlových za vteřinu a v dalších dvaceti letech na tři metry krychlové za vteřinu. „Tyto hodnoty budeme v dalších letech aktualizovat podle nových dat,“ poznamenal Kubala.
Vodní nádrž Švihov (známá spíše pod názvem vodní nádrž Želivka) je vodárenská nádrž na řece Želivce, která slouží jako zdroj pitné vody pro téměř celou středočeskou oblast včetně Prahy. Jedná se o největší vodárenskou nádrž v České republice a ve střední Evropě.
Vodní tunel Želivka, který přivádí vodu z nádrže do Prahy a byl dokončen v roce 1972, je jedním z nejdelších tunelů světa s délkou 51 km. Průměr tunelu je 2,6 metru. Zásobuje nejen Prahu, ale i velkou část Středočeského kraje a voda teče samospádem.
Vodní blahobyt končí, řekl Kubala
Švihov je hlavním zdrojem pitné vody pro Prahu a značnou část Středočeského kraje i část Kraje Vysočina a celkově dnes zásobuje více než 1,5 milionu obyvatel. I když činí v současnosti reálný odběr okolo tří metrů krychlových za vteřinu, kdyby všichni odebírali tolik, kolik mají povoleno, tak v extrémně suchém roce, jako byl například rok 2018, by se nádrž podle Kubaly v létě v podstatě ocitla na suchu. Stejnou metodikou se v minulých letech postupovalo při analýze zabezpečenosti všech vodárenských nádrží v Česku a s výjimkou severní Moravy se ukázalo, že u všech se bude situace zhoršovat.
„Proto je nutné se připravovat na změny, které klimatická změna přináší a přinese. Dnes žijeme ve vodním blahobytu, ale situace se mění. V suchých letech musela řada obcí do vodojemů vodu přivážet. A situace bude ještě horší a musíme se tomu přizpůsobit. Je potřeba to dělat včas a poměrně rychle. Bohužel lidé si často problém a nutnost řešení uvědomí až ve chvíli, kdy se jich bezprostředně dotýká,“ posteskl si Kubala.
Podle výše uvedené studie se bude zejména v druhé polovině století významně snižovat průtok vody v nádrži: „V časovém horizontu 2041 až 2060 bude dlouhodobý průměrný průtok na přítoku do nádrže Švihov na úrovni 89 procent dnešní hodnoty a v časovém horizontu 2060 až 2080 dokonce pouze na úrovni 57 procent dnešní hodnoty,“ předpokládá práce z roku 2020 a doplňuje další podstatná fakta: „Důležitá je taktéž změna distribuce vodnosti v rámci roku. Model předpokládá poměrně výrazné snižování vodnosti v letním období a částečné zvyšování odtoků v zimním období. Změny teplot vzduchu jsou dle modelu poměrně velmi výrazné s příslušnými dopady na ztráty výparem z vodní hladiny.“
Na řešeních se pracuje
V okolí Švihovské nádrže nicméně Povodí Vltavy rozpracovalo některé projekty, jejichž úkolem je zajistit pro nádrž dostatek vody v potřebné kvalitě. „Jsou zapojeny obce, kraj Vysočina i zemědělské subjekty. Zpracováváme s partnery na základě mapování a prohlížení lokalit projekty, které mohou pomoct zemědělcům i dotčeným obcím. Například zmenšení velikosti půdních bloků, vytváření remízků a tůní, které zlepší retenci vody v krajině a sníží vodní i větrnou erozi. Ale také budeme potřebovat postavit další, nejen vodárenské nádrže, v nichž budeme vodu akumulovat. Nejvíc ovšem narážíme v obou případech na majetkoprávní problémy, a bylo by potřeba se zamyslet nad tím, jak tyto problémy řešit rychleji, protože je to potřeba,“ dodal Kubala.
Příprava stavby vodních nádrží je totiž podle něj obvykle záležitostí více než patnácti let. Ale často i příprava menších zásahů do krajiny či revitalizace vodních toků trvají z uvedených důvodů řadu let.
