Globální emise látek, které poškozují ozonovou vrstvu, během posledních dvou let rychle poklesly – jejich hrozba je tedy na ústupu, ukázaly dvě mezinárodní studie v časopise Nature.
V dubnu roku 2018 vědci oznámili, že objevili v atmosféře nečekaně velký nárůst množství látky, která ničí ozonovou vrstvu. Popsali tehdy, že chemikálie CFC-11 je přitom už řadu let zakázaná, takže s největší pravděpodobností někdo zakázaný přípravek vyrábí nelegálně a tajně.
Látka CFC-11 patří mezi takzvané chlorfluorované uhlovodíky. Její používání bylo zakázáno Montrealským protokolem z roku 1987 – do té doby se této látky, používané zejména k chlazení, vyrábělo ročně téměř 300 tisíc tun.
Vyšetřování v letech 2018–2019 ale dokázala řadu výrobců odhalit. Podle nových studií v Nature to zjevně stačilo k tomu, aby se růst emisí CFC-11 zastavil, a dokonce začal rychle klesat.
- Ozonová vrstva, která je součástí atmosféry Země a nachází se 15 až 30 kilometrů nad zemským povrchem, hraje klíčovou roli při blokování škodlivého ultrafialového záření, jež mimo jiné způsobuje u lidí rakovinu a u zvířat například problémy s rozmnožováním.
- V roce 1985 byla nad Antarktidou pozorována obrovská „ozonová díra“. Experti označili za hlavního viníka freony. Tyto plyny byly vynalezeny ve 20. letech minulého století a ve velkém se používaly v chladicích zařízeních a jako hnací médium ve sprejích.
Luke Western z Bristolské univerzity, spoluautor jedné z těchto studií, uvedl: „Naše zjištění jsou velmi vítanou zprávou a doufejme, že znamenají konec znepokojivého období porušování předpisů. Kdyby emise zůstaly na výrazně zvýšených úrovních, které jsme zjistili, mohlo dojít ke zpoždění obnovy ozonové vrsty – možná až o několik let. Navíc, protože CFC-11 je také silný skleníkový plyn, nové emise přispívaly ke změně klimatu na úrovni podobné emisím oxidu uhličitého z jednoho velkoměsta.“
Jako detektivka: pachatel se ukrýval v Číně
Poté, co byla výroba CFC-11 celosvětově zakázána v rámci Montrealského protokolu, mezinárodní smlouvy, která nařizovala postupné odstraňování látek poškozujících ozonovou vrstvu, měly emise CFC-11 už jen klesat.
V roce 2018 ale vědci zjistili, že kolem roku 2013 došlo ke skokovému nárůstu emisí, což vyvolalo znepokojení: výroba zakázané látky byla zjevně někde obnovena v jasném rozporu s Montrealským protokolem.
První známku něčeho neobvyklého zaznamenal mezinárodní atmosférický monitorovací tým pod vedením Národního úřadu pro oceány a atmosféru (NOAA).
Steve Montzka z NOAA, který na to upozornil jako první, uvedl: „Všimli jsme si, že koncentrace CFC-11 od roku 2013 klesala pomaleji, než se předpokládalo, což jasně ukazovalo na růst emisí. Výsledky naznačovaly, že významná část přírůstku pocházela z východní Asie.“
Tato neočekávaná zjištění potvrdila nezávislá globální měřicí síť, Advanced Global Atmospheric Gases Experiment (AGAGE).
Profesor Ron Prinn z Massachusettského technologického institutu (MIT), spoluautor obou nových prací, řekl: „Globální data jasně naznačovala nové emise. Otázkou bylo, kde přesně?“ Odpověď spočívala v měření v AGAGE a přidružených dalších stanicích, které detekují znečištěné ovzduší v okolí Číny. Výsledek? „Podle údajů korejských a japonských stanic se zdá, že zhruba polovina nárůstu globálních emisí pocházela z částí východní Číny,“ popsal Prinn.
Další vyšetřování nevládní organizace Environmental Investigation Agency (EIA) odhalilo použití CFC-11 při výrobě izolačních pěn v Číně. Čínské orgány to vzaly na vědomí a na zasedáních Montrealského protokolu v letech 2018 a 2019 uvedly, že při inspekcích v továrnách byly identifikovány některé zakázané látky poškozující ozonovou vrstvu – ale pouze ve velmi malém množství ve srovnání s množstvím, které naznačovaly údaje naměřené v atmosféře.
Z 21 takto kontaktovaných továren jich 18 potvrdilo, že CFC-11 opravdu používají, „přitom si byly vědomy, že je to ilegální,“ uvedla Avipsa Mahapatrová z EIA. Zástupci společností navíc potvrdili, že CFC-11 se v tomto sektoru používá zcela běžně. „Bylo to úplně jasné. Tyto společnosti znovu a znovu uváděly, že to přece dělají všichni,“ dodala expertka z EIA. Podle čínských zpráv pak následovalo zatýkání, zabavování materiálu a demolice výrobních zařízení.
Vědecké týmy od té doby detailně sledovaly údaje o CFC-11 v atmosféře – podle dvou nových studií se zdá, že čínská regulace byla úspěšná a tyto snahy pravděpodobně přispěly k dramatickým poklesům emisí nebezpečné látky.
Profesor Matt Rigby z Bristolské univerzity, spoluautor obou studií, vysvětlil: „Abychom spočítali, jak se změnily emise v regionálním měřítku, porovnali jsme znečištění pozorovaná v korejských a japonských měřeních s počítačovými modely simulujícími, jak se CFC-11 přenáší atmosférou. Co se týká globálních údajů, použili jsme jiný typ modelu: ten spočítal změnu emisí potřebnou k tomu, aby odpovídala pozorovaným globálním trendům koncentrace CFC-11.“
Ukázalo se, že v obou modelech emise klesly v letech 2017 až 2019 o tisíce tun ročně. „Ve skutečnosti odhadujeme, že tento nedávný pokles je srovnatelný, nebo dokonce větší než původní nárůst, což je pozoruhodný obrat,“ dodal profesor Rigby.
I když zjištění naznačují, že rychlá akce ve východní Číně a dalších oblastech světa pravděpodobně zabránila podstatnému zpoždění v obnově ozonové vrstvy, jakákoli nehlášená produkce bude mít dlouhodobý dopad na životní prostředí.
Profesor Rigby dodal: „I když se nyní zastavila nová výroba spojená s emisemi z východní Číny a dalších oblastí světa, je pravděpodobné, že se do ovzduší zatím uvolnila jen část celkového objemu CFC-11, který byl vyroben. Zbytek může ještě být vázaný v pěnách v budovách a spotřebičích a v příštích desetiletích se bude uvolňovat do vzduchu.“
