Mořští biologové poprvé, a možná rovnou i naposledy, zachytili a nahráli písně nejvzácnějšího kytovce světa – velryby japonské. Na Zemi žije už jen posledních třicet kusů těchto velkých inteligentních zvířat, a protože se mořským savcům nedostávají partneři, hrozí japonským velrybám vyhynutí.
Velryby studovala skupina amerických přírodovědců z Národního úřadu pro oceán a atmosféru (NOAA). Využili nahrávacích zařízení ponořených pod hladinu moře – pomocí nich se několik let snažili opatrně zachycovat opakované zvuky, které tito tvorové vydávají:
Celý výzkum trval osm let a vědcům se za tu dobu povedlo odhalit čtyři odlišné písně u velryb žijících na pěti místech Beringova moře. Práce to podle biologů byla nesmírně důležitá, protože je velmi pravděpodobné, že japonské velryby v blízké budoucnosti vymřou.
Cizí hlas
Za počátkem výzkumu stála do značné míry náhoda. Roku 2010 totiž zvukové bóje NOAA zachytily mezi ostatními dobře známými zvuky mořských zvířat i zvuky neznámé – nedokázali je identifikovat ani ti nejlepší experti na mořský život.
Existovaly dvě možnosti: buď se jedná o nějaké vědě neznámé zvíře, anebo jde o zvuk, který patří tvorovi, jehož biologové znají, ale nedokáží si ho se zvukem spojit. Protože se podle vlastností písně muselo jednat o obrovské zvíře, první možnost nebyla realistická. A tak biology napadlo, že jde o velrybu japonskou.
Vědci pak zaměřili svou pozornost na místa, odkud zvuky přicházely, a roku 2017 uspěli: potvrdili, že na místě, odkud se píseň ozývá, se pohybuje stádo těchto kytovců.
Jde ale o písně velmi smutné. Podle autorů studie se jedná často o zvuky, které lákají partnery k páření; jsou tak hlasité, že se šíří ve vodě na desítky kilometrů daleko. Ani to ale nestačí. V oceánu už totiž tyto velryby žádné partnery nenajdou a ti v jejich vlastním stádu se k páření nehodí, protože jde vesměs o příbuzné.
Soumrak velryb
Velryby japonské jsou velmi pomalá zvířata měřící asi osmnáct metrů a vážící až 100 tun. Ještě na začátku dvacátého století jich žilo nejméně dvacet tisíc, ale během několika desítek let jejich populaci zdecimovali rybáři, a když začal v roce 1935 platit zákaz jejich lovu, bylo v podstatě pozdě.
Zvířat je nyní příliš málo na to, aby se jejich populaci podařilo udržet stabilní. Navíc byly přes zákaz loveny i v druhé polovině dvacáté století sovětskými námořníky. V severovýchodním Pacifiku tak už dnes žijí jen asi poslední tři desítky těchto zvířat. Další izolovaná populace existuje kolem Kamčatky, ta má přibližěn několik stovek kusů zvířat.
