U několika druhů savců prokazatelně kojí mláďata samci. Vědci, kteří tento fenomén studovali, přišli s novou hypotézou, proč je samčí kojení tak výjimečné.
„Dali jsme si za úkol rozdojit kozla,“ oznámil roku 1963 překvapeným divákům Československé televize Dmitrij Michajlovič Moskalenko. Sovětský akademik pak pokračoval: „A během dvou měsíců jsme masáží vemene a napařováním toho kozla rozdojili!“
Historka není tak nesmyslná, jak by se mohlo zdát. Právě u kozy domácí totiž opravdu existuje fenomén takzvané samčí laktace. Kozel má totiž mléčné žlázy sice zakrnělé, při dráždění se ale „probudí“ – na toto téma dokonce existují i kvalitní recenzované moderní studie. Rozhodně je už ale nepravdivá druhá část vyprávění, kdy akademik Moskalenko tvrdil, že kozel dává sklenici kvalitního mléka denně.
Příběh ale ilustruje zajímavý a dodnes dostatečně nepochopený fenomén a jednu důležitou otázku přírodních věd: „Proč vlastně samci savců nekojí mláďata?“
Netopýří výjimky
Všechno začíná u netopýrů, respektive u kaloňů. Západní svět předpokládal, že kojení je u savců čistě věcí samic. Jenže pak vědci zjistili, že kaloni hnědí kojící mláďata vlastně nejsou vždy matky, ale i tátové. A později se to stejné podařilo prokázat u kaloně ramenatého a kaloně maskovaného.
To přírodovědcům naznačilo, že stará dogmata o příčinách toho, proč samci nekojí, bude zřejmě nutné „překopat“. A tak se i stalo.
Novou teorii vymysleli biologové společně s matematiky. Tvrdí, že kojení jen jedním rodičem je nesmírně účinnou evoluční strategií, která u savců omezuje šíření škodlivých mikrobů.
První i druhá hypotéza
Když věda poprvé zjistila, že savčí samci mohou kojit, přišla v 70. letech 20. století s první hypotézou proč. Potomci by sice mohli mít z této výživy prospěch, ale žádnou výhodu by z toho neměli samci. U savců totiž nikdy nemůže mít otec jistotu, že potomek je jeho. To snižuje jejich evoluční snahu investovat velké prostředky do péče o potomstvo. Včetně kojení.
Tato hypotéza sice není úplně vyloučená, ale matematici z University of York teď přišli s novým pohledem, který se může s tím půl století starým zajímavě doplňovat.
V odborném časopise Nature Communications naznačují, že důvodem, proč samci savců nekojí, může být bohaté společenství mikrobů, které žije v mateřském mléce a které hraje důležitou roli při vytváření střevního mikrobiomu kojence.
Vytvořili matematický model podobný těm, které ukazovaly v době covidové pandemie šíření viru v populaci. Ten jejich ale simuluje, jak by kojení obou rodičů usnadnilo šíření mikrobů. Kojení pouze matkou tomu velmi účinně brání, protože funguje jako síto – přenesou se skrze něj jenom mikrobi, kteří mají na dítě pozitivní účinky.
Ani nejlepší otcové v říši zvířat nekojí
Zpochybnit starší hypotézu vědce napadlo, když se dostali k výzkumům těch druhů savců, které mají ty nejaktivnější otce v říši zvířat. Konkrétně se to týkalo drobné jihoamerické opice, která se jmenuje mirikina Azarova.
U tohoto druhu samci přebírají prakticky všechny role tradičně spojené s matkami. S mláďaty tráví asi osmdesát až devadesát procent času a samicím je předávají jen ke kojení. Mléko ale mláďatům ani přesto neposkytují.
Hypotéza s předáváním mikrobů je díky podobným příkladům mnohem věrohodnější. „Když se na krmení podílejí oba rodiče, šance, že se nějaký škodlivý mikrob přenese dál a uchytí se v populaci, se v podstatě zdvojnásobí. Naše teorie tedy naznačuje, že selekce proti přenosu škodlivých mikrobů prostřednictvím mateřského mléka by mohla být dalším selekčním tlakem proti kojení mužů."
Evoluční smysl
Mateřské mléko je podle autorů látka, která hraje klíčovou roli při vytváření střevního mikrobiomu savců. To je složitý ekosystém tvořený bakteriemi, viry a mikroskopickými houbami. Tento ekosystém hraje klíčovou roli pro zdraví mimo jiné tím, že pomáhá chránit zvířata před nemocemi, pomáhá trávit potravu a je prospěšný mnoha dalšími způsoby, které moderní věda teprve objevuje.
„I když mikrobi nejsou ze své podstaty škodliví ani prospěšní, je to jejich přítomnost a množství, které určují celkové zdraví tohoto vnitřního společenství,“ uvádějí autoři studie. Pokud do tohoto společenství pronikne nějaký nevítaný a potenciálně nebezpečný návštěvník, může ho změnit natolik, že se stane pro mladého savce rizikem.
Matematický model zdůrazňuje výhodu krmení pouze jedním rodičem, ale podle vědců dává navíc i silný evoluční smysl, aby to byla matka, kdo kojí. Má to podle nich logiku hlavně proto, že její mikrobiom je s mikrobiomem jejího potomka už od březosti i těhotenství propojený tak jako tak.
„Tato teorie zapadá do vzorce strategií, které si savci osvojili v evoluční snaze omezit šíření potenciálně škodlivých prvků. U lidí se mitochondriální DNA předává výhradně od matky. Tento mechanismus slouží jako přirozený filtr, který udržuje genetickou integritu tím, že potlačuje šíření škodlivých mutací. Kromě toho se předpokládá, že převaha monogamních vztahů u některých druhů je adaptivní reakcí, jejímž cílem je minimalizovat přenos pohlavně přenosných infekcí,“ dodávají autoři studie s tím, že jejich hypotéza nemá sloužit jako základ pro jakékoli soudy o různých způsobech výživy lidských dětí.
