Získat atomovou pumu se za druhé světové války pokoušeli Němci i Japonci, první pokusný jaderný výbuch se ale uskutečnil až 16. července 1945 v poušti u amerického městečka Alamogordo v Novém Mexiku. Byl výsledkem přísně tajného americko-britského projektu Manhattan, který v USA probíhal už od roku 1942.
Tým vědců se pod vedením Roberta Oppenheimera v laboratořích v Los Alamos musel vyrovnat s řadou teoretických i praktických problémů. Na konci května 1945 ale mohl Oppenheimer oznámit, že puma je hotová. Žádný z vědců ale nebyl schopen s určitostí říci, jaký má nová zbraň účinek. Jediným možným způsobem, jak ho určit, bylo její pokusné odpálení.
K uskutečnění testu byl ze seznamu osmi možných míst vybrán vojenský prostor poblíž města Alamogordo v americkém státě Nové Mexiko. Už 7. května 1945 zde proběhl pokusný odpal 100 tun výbušniny, do níž bylo přidáno i menší množství radioaktivního materiálu. Cílem do té doby největšího řízeného výbuchu na světě bylo poskytnout odhad o možných účincích exploze atomové bomby a seřídit měřící přístroje. Realita ale nakonec předčila očekávané.
Na místě „ostrého“ pokusu byla nejprve vystavěna třicet metrů vysoká železná konstrukce, na jejímž vrcholu měla být puma odpálena, a ve vzdálenosti devíti kilometrů byly zbudovány tři pozorovací bunkry. Smontování pumy probíhalo přímo na místě. Den před odpalem do ní bylo vloženo plutoniové jádro a poté byla jeřábem vyzdvižena na konstrukci.
Ohlušující exploze
Operace Trinity, jak zněl krycí název, proběhla 16. července 1945. Odpal naplánovaný na čtvrtou hodinu ranní přerušila bouřka. Nervozita mezi účastníky rostla. Počasí se ale brzy zlepšilo a krátce po páté začalo odpočítávání.
Přesně v 5:29:45 místního času vyšlehl z vrcholku věže oslnivý záblesk, těsně následovaný vlnou tepla. Ohlušující řev exploze bylo slyšet na stovky kilometrů daleko. Kdo nebyl schovaný v bunkru, byl nemilosrdně smeten tlakovou vlnou, jež se s drtivou silou šířila z epicentra. Obrovská ohnivá koule se proměnila v oblak hřibovitého tvaru, který dosahoval až do výšky dvanácti kilometrů, kde ho rozehnal vítr.
Oppenheimer byl účinky zbraně upřímně zděšen. Naopak asi nejmenší zážitek z výbuchu měl další z „otců“ bomby – Enrico Fermi, který se v tu chvíli nacházel asi o šedesát kilometrů dál na pozorovacím stanovišti. Místo pasivního přihlížení však vyhazoval tento fyzik do vzduchu natrhané proužky papíru, aby odhadl sílu exploze. Později řekl, že byl tak zaměstnán touto činností, že ani nevnímal zvuk výbuchu.
Více o prvním jaderném výbuchu v dějinách se dozvíte v podcastu Úsvit jaderného věku, tentokrát hlavně o zdravotních dopadech pokusu:
Když bylo po všem, vydali se pozorovatelé k místu exploze. Výsledek všechny přítomné šokoval. Po masivní ocelové konstrukci nezbylo téměř nic. Vlivem intenzivního tepla, které dosáhlo hodnoty až čtyř tisíc stupňů Celsia, se doslova vypařila. V okruhu několika set metrů od epicentra byl pouštní písek roztavený a připomínal zelené sklo. Později byla tato hmota pojmenována „trinitit“.
Jak utajit neutajitelné
Pokus samozřejmě nebylo možné utajit před veřejností – vždyť ještě 190 kilometrů od místa výbuchu rozbíjela tlaková vlna okna domů. Veřejnosti bylo sděleno, že na vojenské základně došlo k výbuchu skladu s municí.
Pravdu se lidé dozvěděli až poté, co byli potomci alamogordské pumy svrženi v srpnu 1945 na japonská města Nagasaki a Hirošimu.
Další dva pokusy provedly USA v létě 1946 na atole Bikini na Marshallových ostrovech. V rámci operace s krycím názvem Crossroads byly odpáleny dvě pumy – jedna ve vzduchu a druhá 27 metrů pod mořskou hladinou.
O tři roky později, 29. srpna 1949, se úspěšným výbuchem atomové zbraně v Semipalatinsku zařadil do „jaderného klubu“ i Sovětský svaz.
Jaderné mocnosti
Třetí zemí, která vyzkoušela jadernou zbraň, se stala v říjnu 1952 na ostrovech Monte Bello severozápadně od Austrálie Británie. Francie uskutečnila svůj první jaderný výbuch v únoru 1960. Místem se stala jaderná střelnice Reggane ležící v alžírské Sahaře. Za Francii se jako pátá země na světě zařadila v říjnu 1964 Čína.
Těmto pěti zemím přísluší podle Smlouvy o nešíření jaderných zbraní (NPT), která vstoupila v platnost v březnu 1970, oficiální status jaderné mocnosti. Jsou to země, které provedly pokusný jaderný výbuch před 1. lednem 1967. Jadernou bombu odzkoušela později i Indie (1974), Pákistán (1998) a KLDR (2006).
Podle studie Federace atomových vědců (FAS) z letošního roku disponují všechny jaderné mocnosti světa nyní dohromady 12 240 kusy jaderných hlavic, během studené války tento počet dosahoval sedmdesáti tisíc. Nejvíce jaderných zbraní má podle FAS Rusko s více než 5500 jadernými hlavicemi. Za ním následují Spojené státy s 5200 jadernými hlavicemi. Z celkového počtu jaderných hlavic je podle FAS asi 3900 aktivních. Z nich má podle FAS zhruba 1720 Rusko, USA jich má asi 1670, Francie 290 a Británie 120. U Číny oficiální údaje nejsou k dispozici.
