Svůj první jaderný výbuch uskutečnila Francie 13. února 1960. Místem se stala atomová střelnice Reggane ležící v alžírské Sahaře. Francie se tehdy stala čtvrtou zemí světa, která vyzkoušela jadernou zbraň. Prvenství patří Spojeným státům, které 16. července 1945 odpálily bombu na letecké základně Alamogordo v Novém Mexiku.
Ve Francii padlo definitivní rozhodnutí o pokusném jaderném výbuchu na nejvyšších místech na konci 50. let poté, co se na rozhádanou politickou scénu vrátil Charles de Gaulle.
Reggane je městečko ležící na Sahaře v centrálním Alžírsku. První francouzská atomová bomba byla pojmenována po malém hlodavci, který žije v oblasti – modrý tarbík, francouzsky Gerboise Bleue. Bomba o síle kolem 70 kilotun TNT, asi tři až čtyřikrát více než bomba svržená Američany na Hirošimu, vybuchla v šest hodin ráno 13. února 1960, tedy v době alžírské války o nezávislost.
Francie do roku 1961 na stejné střelnici uskutečnila ještě tři další podzemní pokusné výbuchy, také ony dostaly jména po tarbících: bílý, zelený a rudý tarbík. Na základě Evianské mírové dohody, která ukončila válku a díky níž Alžírsko získalo nezávislost, si Francouzi základnu podrželi až do roku 1967, od roku 1961 do roku 1966 ale jaderné bomby testovali u alžírské vesnice In Eker. Poté se testy přesunuly do Polynésie na atoly Mururoa a Fangataufa, kde Francie v roce 1968 poprvé vyzkoušela vodíkovou bombu.
Testy se setkaly s velkou kritikou jak mírových aktivistů, tak i místních. Roku 2005 zde alžírská vláda provedla výzkum, který potvrdil, že v epicentru zkoušek je stále vysoká radiace.
Dějiny jaderných zkoušek
V srpnu 1949 uskutečnil jako druhý v pořadí po USA jaderný výbuch bývalý Sovětský svaz. Místem se stala jaderná střelnice ležící 130 kilometrů od kazašského města Semipalatinsk. Třetí zemí, která vyzkoušela jadernou zbraň, se stala v říjnu 1952 na ostrovech Monte Bello severozápadně od Austrálie Británie. Za Francii se jako pátá země na světě zařadila v říjnu 1964 Čína.
Šestou zemí, která uskutečnila jaderný výbuch, byla v roce 1974 Indie. Jí však oficiální statut jaderné velmoci nepatří, protože tento termín přísluší jen státům, které pokus provedly před 1. lednem 1967. Neoficiální jadernou velmocí je i Pákistán, který v květnu 1998 přiznal pět podzemních jaderných pokusů v oblasti Čághaí u afghánských hranic. Reagoval tím na pět dalších jaderných výbuchů Indie. V říjnu 2006 vyzkoušela svou první jadernou bombu Severní Korea, která dosud provedla šest jaderných testů.
V souvislosti s uvolňováním mezinárodního napětí začátkem 90. let celkový počet pokusných výbuchů klesal a jednotlivé státy dobrovolně vyhlašovaly moratorium na podzemní pokusy. Vlnu protestů vyvolal v roce 1995 francouzský prezident Jacques Chirac poté, co se rozhodl obnovit jaderné testy, ač jeho předchůdce Mitterrand vyhlásil jejich zastavení.
Sérii šesti podzemních pokusů na tichomořských atolech Mururoa a Fangataufa prováděla Paříž od září 1995 do ledna 1996. Počet francouzských jaderných výbuchů se zastavil na čísle 210. Dokumenty odtajněné v roce 2013 odhalily, že zamoření v oblasti prvních jaderných testů bylo mnohem silnější, než Francie původně uváděla.
Dosud bylo provedeno přes dva tisíce pokusných jaderných výbuchů, z nichž nejvíce (přes tisíc) uskutečnily USA, následuje Rusko (SSSR) s asi sedmi sty výbuchy, Francie s více než dvěma stovkami a Británie a Čína s asi 45 jadernými pokusy.
Současný stav zbrojení
Podle loňských údajů Federace amerických vědců (FAS) disponují všechny jaderné mocnosti světa zhruba 13 900 kusy jaderných hlavic, z nichž je asi 3600 aktivních. Z nich má podle FAS zhruba po 1600 kusech Rusko a USA, Francie jich má 280 (z celkového počtu 300) a Británie asi 120.
Francouzský prezident Emmanuel Macron se v roce 2018 vyslovil pro modernizaci francouzského jaderného arzenálu a tamní parlament poté odsouhlasil na údržbu a modernizaci v letech 2019 až 2025 částku 37 miliard eur, což je přibližně 12,5 procenta celkového rozpočtu na obranu v těchto letech.
Minulý týden u příležitosti výročí prvního francouzského jaderného výbuchu Macron řekl, že země velikost svého arzenálu snížila na méně než tři sta jaderných zbraní a varoval před novými závody ve zbrojení a v narážce na vypovězení odzbrojovacích smluv mezi Spojenými státy a Ruskem vyzval ke společné evropské strategii.
