Po roce bádání kolem severního pólu konstatovala dosud největší mezinárodní vědecká expedice do Arktidy alarmující poznatek: pobřežní led v Arktidě taje „dramatickou“ rychlostí.
Kvůli pandemii koronaviru se ledoborec Polarstern německého Institutu Alfreda Wegenera vrací do domovského přístavu Bremerhaven na severozápadě Německa v relativní tichosti. Obrovské množství údajů, které mezinárodní týmy vědců za měsíce plavby kolem Severního pólu nashromáždily, umožňují vydat svědectví o klimatických změnách.
Připlutí ledoborce Polarstern do Bremerhavenu:
V průběhu léta mohli vědci zmapovat rozsah tání pobřežního ledu v tomto regionu považovaném za „epicentrum globálního oteplování“, vysvětlil šéf mise Markus Rex.
„Viděli jsme velké plochy vody táhnoucí se téměř k pólu, obklopené ledem, který byl proděravělý z důvodu masivního tání,“ říká tento klimatolog a fyzik. A rezolutně dodává: „Pobřežní led v Arktidě taje dramatickou rychlostí.“
Pozorování i měření se shodují
Jeho slova potvrzuje i satelitní pozorování ze Spojených států. Pohled z družice ukázal, že pobřežní led v létě roztál a nyní se rozkládá na dosud nejmenší registrované ploše od roku 2012.
Vědci z mise pojmenované MOSAIC studovali atmosféru, oceán, pobřežní led a ekosystém, aby získali údaje dosvědčující dopad klimatických změn na arktický region i celý svět. Analýza získaných údajů bude trvat jeden až dva roky. Cílem je zpřesnit modely předpovědi klimatu, aby se zjistilo, zda a jak se vzájemně podobají vlny veder a vydatné deště nebo bouře, které se cyklicky objevují každých 20, 50 či sto let.
Jak probíhal výzkum
„Abychom vytvořili klimatické modely, potřebovali jsme pozorování přímo na místě,“ uvádí vědkyně Radiance Calmerová z Coloradské univerzity, která na lodi Polarstern pobývala od června do září.
„S pomocí dronů jsme měřili teplotu, vlhkost, tlak a vítr. To nám poskytne informace o atmosférické vrstvě, které budou velmi užitečné pro vytvoření klimatického modelu,“ říká vědkyně a popisuje magické chvíle, které zažila při chůzi po pobřežním ledu. „Když se soustředíte, můžete cítit, jak se led pohybuje. Je důležité chvíli pozorovat okolí, ne se jenom soustředit na práci,“ dodává.
Po odjezdu expedice z norského města Tromsø 20. září 2019 se vědci ocitli po měsíce v úplné tmě s teplotami klesajícími až k mínus 39,5 stupně Celsia a potkali na dvě desítky ledních medvědů. Na jaře však jejich misi narušila pandemie covidu-19 a vědci museli na severním pólu zůstat o dva měsíce déle.
Na německé lodi bylo několik stovek expertů a vědců z 20 zemí, čeští vědci se jí neúčastnili. Zkoumali život pod ledem a za polární noci shromažďovali vzorky vody, aby studovali rostlinný plankton a bakterie a lépe poznali fungování mořského ekosystému v extrémních podmínkách. Expedice, jejíž rozpočet dosáhl 140 milionů eur (3,78 miliardy korun), se vrátila rovněž s více než 1100 vzorky ledu.
Projekt byl vědeckou, ale také logistickou výzvou. V útrobách lodi bylo 14 tisíc vajec, 2000 litrů mléka a 200 kilogramů tuřínu na první tři měsíce plavby.
