Brokolice je potravinou, která kombinuje dvě vlastnosti: je nesmírně zdravá a téměř všechny děti ji nesnáší. Mnoho rodičů se potýká s tím, jak přimět své děti k tomu, aby si vybraly ty prospěšnější potraviny oproti těm méně zdravým. S trikem, který funguje v osmi případech z deseti, přišli nečekaně jazykovědci.
Když se dítěte ve věku do tří let zeptáte správně formulovanou otázkou, jestli chce raději nějakou sladkost, nebo brokolici, v osmdesáti procentech případů si dobrovolně zvolí právě brokolici. Ukazuje to experiment vedený psychology a lingvisty z University of Californie v Irvine, který zveřejnili v odborném žurnálu PLOS One.
Tento pokus na 24 dětech ve věku mezi 21 a 27 měsíci prokázal, že při odpovídání na otázku, v níž si má dítě vybrat ze dvou možností, volí téměř vždy tu naposledy vyslovenou. A to přesto, že ve skutečnosti ji ani nechtějí. Jak je to možné?
„Dospělí jsou schopní rozlišovat mezi volbami a často si volí první možnost,“ uvedla autorka práce Emily Sumnerová. „Ale děti, zejména batolata ve věku do tří let, které ještě neznají možnosti jazyka tak dobře, projevují předsudek – častěji si vybírají druhou z možností. Tento fenomén zatím u dětí nebyl studován, bylo fascinující na to přijít,“ řekla vědkyně.
V tomto experimentu vědci pokládali dětem vždy 20 otázek – batolata si vždy musela vybrat ze dvou možností. Později dostala stejné otázky, ale možnosti byly v opačném pořadí. V poslední části pokusu děti neodpovídaly slovy, ale pomocí obrázků, na něž ukazovaly.
Děti jako papoušci
Výsledky byly překvapivě jednoznačné: při ústních odpovědích děti volily druhou možnost v 85,2 procenta případů, přitom při odpovídání pomocí obrázků byly jejich odpovědi vyvážené, k druhé volbě se přiklonily jen v 51,6 procenta případů.
„Když dítě ukazuje, vidí možnosti a vybírá si podle svých preferencí,“ vysvětluje Sumnerová. Když ale nemají vizuální odkaz a jen slyší slovo „nebo“, udrží v mysli jen poslední z možností. Podle ní děti v tomto věku sice rozumí tomu, jak slova zní, ale ještě neznají nutně jejich přesný smysl. Když mluví, v podstatě jen papouškují poslední, co slyší.
Aby si to vědci ověřili na širším vzorku, prošli dětské věty v rozsáhlém korpusu dětského jazyka. V této databázi jménem Child Language Data Exchange System je nahráno a počítačově zpracováno obrovské množství konverzací mezi dospělými a dětmi.
Výzkumníci našli 534 takových vět – a jejich hypotéza se potvrdila v 64 procentech případů. Trik úplně přestával fungovat u dětí nad tři roky.
