Prokurátor Josef Urválek měl podíl na vraždě Milady Horákové i tří dalších lidí, kteří byli v roce 1950 odsouzeni k trestu smrti, vyplývá ze závěrů policejního Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV). Podle něj se Urválek na nezákonném odsouzení a následné vraždě podílel vědomě a aktivně, a to ve formě nepřímé účasti. Urválek je po smrti a nelze ho stíhat, podle vyjádření úřadu je však konstatování jeho trestní odpovědnosti významné pro historickou i právní spravedlnost.
Urválek ze Státní prokuratury zastupoval obžalobu v hlavním líčení proti takzvanému Direktoriu československého odboje. Politický proces se třinácti lidmi, kteří čelili falešnému obvinění ze záškodnického spiknutí proti republice, se konal před Státním soudem v Praze. V jeho závěru si politička Horáková, historik Záviš Kalandra, podnikatel Oldřich Pecl a bývalý policista Jan Buchal vyslechli nejpřísnější možný trest. Další čtyři lidé dostali doživotí, ostatní pak dlouholeté tresty vězení.
„Z provedeného prověřování vyplynulo, že si byl vědom skutečnosti, že o vině a trestu obžalovaných bylo rozhodnuto již předem a nezávisle na průběhu soudního řízení mimosoudními orgány tehdejšího režimu. Samotné hlavní líčení tak mělo pouze vytvořit zdání zákonnosti procesu, jehož skutečným cílem byla fyzická likvidace obžalovaných,“ shrnul ÚDV.
Prověřování ztížil časový odstup
Úřad popsal, že prověřování případu bylo mimořádně náročné, a to kvůli značnému časovému odstupu od jeho spáchání, omezené dostupnosti archivních materiálů i kvůli tomu, že většina přímých aktérů a svědků již zemřela. Vyšetřovatelé rekonstruovali skutkový děj především z dochovaných spisů, archiválií a nepřímých důkazů. Urválkovo počínání právně posuzovali podle tehdy účinného trestního zákona z roku 1852.
„Vyšetřovatel dospěl k závěru, že jednání naplňovalo znaky zločinu vraždy podle paragrafu 134 citovaného zákona,“ sdělil úřad. Stíhání následně kvůli Urválkově smrti odložil jako nepřípustné. „Přestože trestní stíhání již nebylo možné vést, rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení jednoznačně pojmenovává individuální odpovědnost za vědomé zneužití státní moci a za podíl na nezákonné likvidaci odpůrců komunistického režimu,“ uzavřel ÚDV.
Za vraždu stanula před soudem jedna žena
Z aktérů procesu s Horákovou skončila po převratu před soudem jen někdejší dělnická prokurátorka Ludmila Brožová-Polednová, kterou justice poslala na tři roky do vězení. Za mřížemi strávila necelé dva roky, v prosinci 2010 dostala tehdy devětaosmdesátiletá žena prezidentskou milost. Nad svým počínáním nikdy nevyjádřila lítost.
Horáková byla jedinou ženou, kterou komunisté v Československu v politickém procesu odsoudili a zavraždili. Směr vyšetřování řídili sovětští poradci a často se také sami výslechů účastnili. Obvinění byli za použití fyzického a psychického násilí nuceni naučit se zpaměti jak otázky, tak požadované odpovědi.
Za milost pro odsouzené tehdy intervenovala řada zahraničních osobností včetně Winstona Churchilla nebo Alberta Einsteina. Přesto prezident Klement Gottwald rozsudek smrti potvrdil.
