Místo, kde ve starověku probíhaly olympijské hry, je v současné době ohrožené rovnou několika způsoby, na něž má vliv klimatická změna. Podle řecké historičky Sophie Zoumbakiové se dá poučit z toho, co se tam dělo v průběhu uplynulých tří tisíc let. Klíčoví jsou podle ní přitom vždy lidé, řekla v rozhovoru pro Českou televizi.
Bílý mramor, štíhlé sloupy, vznešené sochy božstev i hrdinů – to jsou antické památky. Vydržely tisíce let a mohou vypadat nezničitelné něčím tak pomíjivým, jako je počasí nebo klima. Jenže to není pravda, současná rychlá změna klimatických podmínek na Zemi způsobená člověkem ohrožuje i tyto základní kameny evropské civilizace. A právě to zkoumá historička Sophia Zoumbakiová, která o snaze ochránit toto dědictví přednášela v Praze.
Vede výzkum, který zkoumá starověkou Olympii, místo, které se proslavilo jako první dějiště olympijský her, které po tomto místě dostaly své jméno. Kromě svatyně řeckým božstvům nabízela i rozsáhlou „sportovní infrastrukturu“, závodiště, ubytování pro závodníky i návštěvníky a celou masivní infrastrukturu, která byla spojená s pravidelným, co čtyři roky opakovaným svátkem.
Jenže během staletí toto místo zmizelo. Úplně, z map, z krajiny, a dokonce i z lidské paměti. Pohřbily ho pod sebou až osm metrů vysoké nánosy bahna z okolních řek tak důkladně, že ještě na začátku devatenáctého století místní netušili, že žijí na tak slavném místě.
Když vědci pochopí, jak staří Řekové zvládali dobové lokální klimatické výkyvy, mohou podle Zoumbakiové lépe pochopit, jak mohou Olympii ohrozit ty současné. Protože tato hrozba neleží někde ve vzdálené budoucnosti, Řecko se s ní už reálně potýká. Sušší krajina více zasažená odpařováním kvůli vyšším teplotám snadněji hoří, takže okolí Olympie v posledních letech opakovaně zasáhly silné lesní požáry, ty nejhorší v roce 2021. Podařilo se je zvládnout jen s masivním nasazením hasičů vybavených moderní technikou.
Druhou hrozbou jsou místní řeky, které mohou při přívalových deštích zasáhnout a poškodit přímo Olympii – právě jejich proud ostatně zanesl místo bahnem v minulosti.
Jaké konkrétní údaje o klimatu nebo archeologické důkazy používáte k rekonstrukci minulých klimatických podmínek ve starověké Olympii?
Paleoklimatologové zkoumají nepřímé důkazy o změnách klimatu. Náš výzkum vychází z archeologických důkazů a písemných pramenů, v případě nejnovějších období také ze starých map, fotografií, kreseb a novin. Na základě archeologických důkazů můžeme vidět, že starověká komunita spravující Olympii přijímala různá opatření proti častým přírodním jevům. Například postavila přehradu v Kladeosu, aby ochránila svatyni před povodněmi z řeky, nebo opěrné zdi proti sesuvům půdy z kopce Kronion. Opravovala také škody způsobené přírodními jevy nebo po katastrofických událostech zaváděla nové, vylepšené stavební techniky.
Podívejte se na 3D rekonstrukci starověké Olympie:
Údaje z vykopávek ukazují opravy po zemětřeseních i nové stavební postupy, které měly zajistit soudržnost a strukturální stabilitu budov, například bezpečné spojení architektonických prvků pomocí kovových spojů z neoxidujícího materiálu. A máme také písemné prameny, které zaznamenávají různé klimatické nebo obecně přírodní jevy. Tak například Eusebius ve svém díle Praeparatio Evangelica píše o blesku, který zasáhl slavnou sochu Dia v chrámu.
Jak povodně na řekách Alpheios a Kladeos ovlivnily dlouhodobý osud svatyně a dají se najít nějaké paralely s dnešními riziky povodní ve stejné oblasti?
Povodně tuto lokalitu postihovaly neustále. A tak si starověcí lidé, kteří sem přicházeli uctívat prastarý kult, uvědomili, že bez řádného odvodnění území tady nelze udržet žádnou trvalou stavbu. Už od raného období, možná již v mykénské době (1600–1100 před naším letopočtem) nebo o něco později, byla na řece Kladeos vybudována přehrada, kterou po staletí systematicky opravovali, až do úplného konce antických olympijských her a opuštění pohanského kultu, tedy do počátku pátého století našeho letopočtu. Dokud tedy svatyně zůstávala v provozu, bylo místo účinně chráněno před povodněmi.
Křesťanská komunita, která se později usadila na místě bývalé pohanské svatyně, tuto ochrannou infrastrukturu neudržovala a opakovaně ji proto postihly povodně, což obyvatele donutilo odstěhovat se z Kladeosu a nakonec toto místo opustit. A ani slovanská komunita, která se zde usadila poté, nepřijala žádná ochranná opatření a nakonec byla v devátém století našeho letopočtu donucena Olympii opustit.
V následujících stoletích nebyly přírodní procesy nijak regulovány a místo bylo opakovaně zaplavováno a postupně zaplňováno sedimenty a naplaveninami přinášenými řekami. Změnil se také tok řeky Alpheios, která zaplavila části svatyně, například hipodrom, jehož přesná poloha zůstává neznámá. V průběhu času sedimenty (dosahující hloubky až osmi metrů) lokalitu zcela pokryly, takže ruiny zůstaly skryty pod vrstvami půdy a místy se vytvořily bažiny. Místní obyvatelé využívali tuto oblast k pastvě dobytka, a dokonce zapomněli na starověký název Olympia. Teprve díky německým vykopávkám zahájeným v roce 1875 byla tato lokalita – slavné rodiště olympijských her – znovu objevena.
Přírodní síly se ale nijak nezměnily a Olympii i nadále ohrožují povodně. Klimatické změny zhoršují fyzickou zranitelnost oblasti a zvyšují riziko záplav. Environmentální historie Olympie tedy jasně dokazuje, že bez ochranných opatření by mohlo být místo opět zasypáno sedimenty. Řecké ministerstvo kultury se aktivně podílí na ochraně tohoto regionu. Mimo archeologické naleziště se opravdu provádějí projekty protipovodňové ochrany, které ale z estetických důvodů nejsou pro návštěvníky viditelné.
Měly klimatické změny v minulosti nějaký dopad na olympijské hry, které se v Olympii konaly?
Starověké prameny neuvádějí žádný vliv klimatické proměnlivosti na termín konání nebo návštěvnost olympijských her. Víme jenom, že se konaly v létě a návštěvníci pobývali pod širým nebem v okolí svatyně. Filozof Epiktétos živě popisuje podmínky: obrovský dav, nesnesitelné horko, neustálý hluk. Můžeme si také představit zápach, který vydávala zvířata přivedená na obětování (sto volů), stejně jako krev, která přitahovala roje much – to vše umocněné letním horkem. Proto se ve svatyni nacházel oltář zasvěcený Diovi, „odháněči much“.
Jaké jsou dnes nejvýznamnější klimatické hrozby, jimž čelí archeologické naleziště v Olympii, a jak se liší od hrozeb v antice?
Riziko povodní zůstává i teď významnou hrozbou. Archeologické naleziště je do jisté míry chráněno, stejně jako tomu bylo ve starověku, protipovodňovými opatřeními, ale okolní oblast je často postižena záplavami, což má za následek opakované poškození venkovských silnic, statků a dalších míst. Klimatická změna ale přináší intenzivnější srážky a stále závažnější povodně, což představuje trvalou výzvu pro schopnost ochranné infrastruktury naleziště odolávat přírodním tlakům.
Další hrozbou související s klimatem je v dnešní době rostoucí sucho. To zvyšuje riziko lesních požárů (hlavně těch způsobených člověkem), protože suchá vegetace slouží jako palivo. Během posledních dvaceti let došlo k nejméně dvěma obrovským lesním požárům, které ohrozily archeologické naleziště a muzeum v Olympii. Ve starověkých písemných pramenech nemáme žádnou zmínku o požáru, který by v antice zničil Olympii, a neukazují na to ani archeologické nálezy. Nejstarší doložený požár se datuje do roku 1829 a byl náhodně způsoben pastevci při práci.
Jakým způsobem váš výzkum propojuje údaje z historických písemných pramenů s environmentálními a geologickými důkazy?
Geologové většinou zkoumají dlouhodobé fyzikální procesy, čímž poskytují kontext pro změny v krajině, v některých případech související s přírodním jevem klimatické změny. Jejich pozorování nám pomáhají porozumět a vysvětlit archeologické a historické důkazy. Například systematické opravy a zvyšování výšky přehrady na řece Kladeos v Olympii ve druhém a třetím století našeho letopočtu se shodují se zvýšeným výskytem povodní, což je skutečnost, kterou lze pozorovat i v geologickém výzkumu.
Spolupracujeme také s fyziky a inženýry životního prostředí, kteří se zabývají výzkumem současné situace. Pomáhají nám pochopit, jak klimatické podmínky ovlivňují různá místa odlišným způsobem. My jim na oplátku poskytujeme data odvozená z archeologických nálezů a písemných pramenů o klimatických výkyvech nebo přírodních jevech v minulých stoletích. Tato data v kombinaci s jejich statistickými záznamy z posledních desetiletí jim umožňují pochopit environmentální slabiny daného místa v průběhu času a podle toho upravit parametry klimatických modelů.
Všechny tyto údaje se vzájemně doplňují. Propojení výsledků výzkumu z různých oborů přispívá k pochopení minulosti a k plánování budoucnosti archeologických lokalit. Na základě tohoto mezioborového výzkumu lze tedy navrhnout zásahy přizpůsobené specifickým charakteristikám daných lokalit a konkrétní plány jejich správy.
A co odlesňování, hrálo roli kolem Olympie? Zvyšovalo její zranitelnost vůči povodním a erozi ve starověku?
Je obtížné doložit odlesňování v okolí Olympie ve starověku, alespoň na základě archeologických a historických metod. Existuje ale jedna teorie navržená středověkým historikem, že usazeniny, které pokryly lokalitu Olympie, zejména od sedmého století našeho letopočtu, byly zesíleny erozí půdy kopce Kronion. Mělo to být podle něj důsledkem činnosti slovanských obyvatel, kteří se zde usadili a odlesnili region prostřednictvím svých chovatelských a zemědělských praktik.
Zdá se, že to zapadá do obecného obrazu, který máme o způsobu života Slovanů na Peloponésu, nakolik nám to dostupné archeologické nálezy umožňují pochopit. Slované ale nezanechali žádné významné hmotné stopy – pouze keramiku a hroby. Jejich domy totiž byly postavené z rozložitelných materiálů. A samozřejmě se nezachovaly ani žádné písemné texty. Proto je obtížné najít argumenty pro nebo proti teorii, že způsobili odlesňování.
Dají se z toho, jak starověcí Řekové zvládali nebo reagovali na environmentální změny v Olympii, vyvodit nějaká ponaučení pro současnost?
Z toho, jak starověcí Řekové reagovali na environmentální změny v Olympii, se dají získat jasná ponaučení. Dokud Olympia fungovala jako svatyně, náboženské vnímání tohoto místa definovalo povinnost společnosti reagovat na přírodní zátěž. Tento smysl pro náboženskou povinnost motivoval místní komunitu k tomu, aby čelila environmentálním zranitelnostem a účinně chránila svatyni. Vědomé zapojení a lidská činnost tedy hrály klíčovou roli při odolávání environmentálním výzvám.
Naproti tomu podstatná transformace sociálního, institucionálního a náboženského charakteru komunit, které se na tomto místě usadily po opuštění starověkého kultu, snížila motivaci k ochranným opatřením proti environmentálním tlakům. Toto snížené zapojení nakonec vedlo ke zhroucení jejich osad.
Nejdůležitějším ponaučením je proto nutnost vědomého zapojení do zavádění ochranných opatření. Ochranná opatření musí být přizpůsobená konkrétním potřebám a zranitelným místům dané lokality. Univerzální řešení pro všechny archeologické lokality v Řecku nedokáže účinně řešit environmentální výzvy. Zkušenosti z minulosti Olympie (a obecně poučení z minulosti) navíc varují před příliš optimistickými předpoklady, že změna klimatu je přirozený jev, který planeta překoná i bez cílené přípravy.
Každá lokalita má své jedinečné charakteristiky, které jsou formovány jejím prostředím a historickými podmínkami jednotlivých chronologických období v antice. Olympia představuje typický případ ve starověkém Řecku v tom, že se nezdá, že by jakákoli společenská změna byla poháněna výhradně klimatickými nebo fyzickými událostmi. Klimatické faktory přispěly k významným změnám, ale klíčovou roli hrály vnitřní faktory společností, které byly dostatečně silné na to, aby v rámci sociálního systému podporovaly buď soudržnost, nebo chaos.
