Kdyby se lidé častěji setkávali s pachy jiných lidí, možná by trpěli menší společenskou úzkostí. Nečekané spojení popsal mezinárodní vědecký tým, který ve svém výzkumu zkombinoval terapii typu mindfulness s tím, že pacienty vystavuje lidským „chemosignálům“.
Sociální úzkost (někdy sociální fobie) je velmi rozšířený problém. Někdy během svého života jí trpí od tří do třinácti procent obyvatel rozvinutých zemí, zvýšeným studem pak osmdesát až devadesát procent z nich.
Projevem jsou nadměrné a nepřiměřené obavy z účasti v nejrůznějších společenských situacích. To pak může ovlivňovat interakce, například na pracovišti nebo ve vztazích, ale také v každodenních situacích, jako je nakupování nebo dovolená.
Na řešení této úzkosti se nově zaměřil vědecký tým kolem Elisy Vignové z Karolinska Institute ve Stockholmu – a rozhodl se pracovat s potem. „Naše emoce a duševní stav se projevují tím, že v potu produkujeme molekuly (neboli chemosignály), které o našem emočním stavu informují ostatní. Tyto signály vyvolávají u příjemců silné reakce,“ vysvětlila Vignová na Evropském psychiatrickém kongresu v Paříži.
Filmové klipy
Studie zahrnovala odběr potu od dobrovolníků a následné vystavení pacientů chemickým signálům extrahovaným z těchto vzorků potu – zatímco byli léčeni na sociální úzkost pomocí terapie známé jako mindfulness.
- Mindfulness je praxe záměrného soustředění pozornosti na prožitek přítomného okamžiku bez hodnocení; je to dovednost, kterou člověk rozvíjí meditací nebo jiným tréninkem. Vychází ze zenových, vipassanských a tibetských meditačních technik.
Vzorky potu vědci odebrali dobrovolníkům, kteří sledovali krátké klipy z filmů: tyto filmy vybrali tak, aby vyvolávaly určité emoční stavy, například strach, anebo naopak štěstí. Cílem bylo zjistit, jestli konkrétní emoce prožívané při pocení mají na léčbu různý vliv. Klipy z filmů vyvolávajících strach zahrnovaly obsah hororů, například Nenávist. Klipy ze „šťastných“ filmů zase obsahovaly materiály z filmů Prázdniny pana Beana, Sestra v akci a dalších.
Po shromáždění potu vědci nabrali 48 žen (ve věku 15 až 35 let), které trpěly sociální úzkostí, a rozdělili je do tří skupin po 16 lidech. Po dobu dvou dnů všechny podstoupily terapii mindfulness využívanou běžně při sociální úzkosti. Současně ale psychologové vystavili každou skupinu jinému zápachu získanému ze vzorků potu lidí, kteří viděli různé typy videoklipů. Jedna skupina čelila jen čistému vzduchu bez jakýchkoliv molekul z potu.
„Ženy ve skupině vystavené potu lidí, kteří sledovali zábavné nebo strach nahánějící filmy, reagovaly na terapii lépe než ty, které molekulám potu vystavené nebyly. Trochu nás překvapilo, že emoční stav osoby, která pot produkovala, se ve výsledcích léčby nelišil,“ sdělila Elisa Vignová.
Pot, jenž vznikl v době, kdy byl někdo šťastný, měl stejný účinek jako pot člověka, který byl filmovým klipem vystrašený. „Takže na lidských chemosignálech v potu může být obecně něco, co ovlivňuje reakci člověka na léčbu chemickými signály,“ doplňuje vědkyně.
Výzkum teprve začíná
To je zatím všechno, co vědci vědí. Spekulují ale, že k vyvolání tohoto dopadu stačí jen to, aby se člověk dostal do blízkosti jiného člověka, který se potí. Tedy, že laboratorně pozorovaný efekt funguje i v běžném životě, a to dokonce i bez nutnosti speciální terapie. „Ale to musíme teprve potvrdit,“ konstatuje Vignová. S tímto výzkumem její tým začal, výsledky zatím nemá.
Že mají pachy větší vliv, než se doposud předpokládalo, podle ní naznačuje fakt, že úzkost se snížila u 39 procent lidí, kteří kombinovali terapii a čichání pachů, zatímco u skupiny, která pouze prováděla terapii, došlo ke snížení jen u 17 procent.
