Když je řeč o nejinteligentnějších zástupcích ptačí říše, pozornost se dlouhodobě upírá především na papoušky a vrány. Výsledky nedávného experimentu však naznačují, že některé další druhy se v tomto směru podceňují. Jako slibní kandidáti se ukázali čimangové falklandští, ptáci z čeledi sokolovití žijící na jihoamerických Falklandských ostrovech, píše deník The New York Times (NYT).
„Měla jsem takové tušení, že na těchhle ptácích je něco pozoruhodného,“ řekla behaviorální ekoložka Katie Harringtonová, která působí na veterinární univerzitě ve Vídni. Čimango falklandský (Phalcoboenus australis) podle jejích zjištění dokáže řešit problémy stejně efektivně jako papoušci.
Harringtonová vede výzkumnou iniciativu Johnny Rook Project, která je pojmenována podle místní přezdívky čimangů falklandských. Aby srovnala jejich kognitivní schopnosti s jinými druhy, přizpůsobila pro tyto dravce osm různých úkolů převzatých z dřívějšího experimentu navrženého pro papoušky kakadu druhu Cacatua goffiniana. Výsledky vyšly v odborném časopise Current Biology.
„Tihle čimangové ve skutečnosti vyřešili úkoly, na které nestačili někteří papoušci používající nástroje,“ řekla Harringtonová. Do experimentu zapojila patnáct čimangů, přičemž každý z nich vyřešil alespoň jeden hlavolam a deset ptáků si bez jakéhokoli tréninku poradilo se všemi osmi.
Čimangové se museli vypořádat se zařízením z plexiskla rozděleným na osm sekcí. Každá z nich skrývala kousek masa, přičemž pták musel posunout přepážku, protrhnout kus papíru nebo učinit jiný úkon, aby se k němu dostal.
Některá zvířata jsou při setkání s vědci nebo neznámými předměty z pochopitelných důvodů plachá, což může testování jejich inteligence ztížit. U čimangů měla Harringtonová naopak problém udržet zvědavé jedince v bezpečné vzdálenosti, zatímco jiný pták podstupoval test. „Musela jsem se doslova bránit,“ řekla.
Vzhledem k tomu, jak dobře si v experimentu vedli, i k jejich celkové nebojácnosti se čimangové falklandští dostávají do pozice slibného modelového druhu pro studium ptačích schopností. „Rozhodně si zasluhují pozornost,“ uvedla odbornice Rachael Millerová, která působí na anglické vysoké škole Anglia Ruskin University a výzkumu na Falklandech se neúčastnila.
Inteligenci čimangů dosud mnoho vědců nezkoumalo, ačkoli jsou blízkými příbuznými papoušků a vran, tedy nejznámějších opeřených géniů. Harringtonová to připisuje jejich statusu dravců, který vyvolává představu o jednoduchém způsobu života, kde se neustále opakují fáze pozorování okolí, lovu a spánku.
Millerová souhlasí, že odborná veřejnost klade příliš velký důraz na jisté druhy. Studie o chování a inteligenci ptáků z poslední doby se podle ní věnovaly jen asi jednomu procentu z 10 000 známých ptačích druhů. „Naprosto podporuji výzkum, který posouvá hranice a dívá se na jiné skupiny mimo krkavcovité a papoušky,“ uvedla.
Drsný život zvyšuje inteligenci
Harringtonová se domnívá, že mazanost čimangů vyplynula z nutnosti vypořádat se s drsnými podmínkami na souostroví u jižního cípu Jižní Ameriky. V letních měsících mohou čimangové lovit v koloniích mořských ptáků, ale když se tyto druhy na zimu přestěhují, „mají tak trochu smůlu“, řekla ekoložka. Hladovým čimangům může v těchto momentech pomoci zvědavost a vynalézavost.
Harringtonová chce v testování jejich schopností pokračovat. Doufá, že bude moci odhalit rozdíly v tom, jak jednotliví ptáci přistupují k úkolům, a také nechat některé exempláře po roce stejný experiment zopakovat, aby zjistila, jak silná je jejich paměť. Millerová si vzhledem k tomu, jak společenští čimangové jsou, kladla otázku, zda by byli schopni učit se sledováním jeden druhého.
Podle Harringtonové může studium čimangů falklandských odemknout „úplně nové dveře v komparativním kognitivním výzkumu“. Vzhledem k jejich ostrým spárům a ještě ostřejší mysli ale nebuďme překvapení, když tito sokolovití ptáci přijdou na to, jak tyto dveře otevřít sami, dodal NYT.
