V metropolích bývá mnohem větší horko než na venkově. Je to způsobené efektem takzvaných tepelných ostrovů, které na oteplující se planetě způsobují obyvatelům měst hlavně v létě spoustu nepohody, zejména kvůli nesnesitelně teplým nocím.
Stále více lidí žije ve městech, zejména těch velkých. Platí to jak v českém, tak i celosvětovém měřítku. Města si vytvářejí vlastní podnebí – čím jsou větší, tím výrazněji ovlivňují klima a tyto změny pak dopadají na obyvatele.
O tom, že si metropole vytvářejí odlišné klima, věděl už v 19. století Luke Howard, který se zabýval podmínkami v Londýně. V Česku pak k průkopníkům studia klimatu měst patřil Johann Gregor Mendel, který studoval hlavně podnebí Brna. Ve 20. století se specifické podmínky měst dostávají stále více i do hledáčku zájmu klimatologů.
Betonové kaňony
Hlavním rysem městského podnebí, který pozorovali už zmínění velikáni 19. století, je jeho tepelný ostrov. Zjednodušeně řečeno jde o oblast, která je vlivem zvláštních podmínek městského prostředí významně teplejší než okolní venkovská, nezastavěná krajina. V některých případech samozřejmě nemusí jít pouze o jeden ostrov, ale metropole může vykazovat více teplejších oblastí, především v závislosti na charakteru zástavby.
Příčinou vzniku tepelného ostrova je celá řada faktorů, které souvisejí se změnou přírodních podmínek. Jde především o náhradu luk a lesů betonem, asfaltem a dalšími umělými materiály s výrazně odlišnými schopnostmi pohlcovat sluneční záření. Kvůli tomu se povrchy ulic a budov během slunečného dne rozpálí více než například louky, a v noci pak toto teplo uvolňují do okolí.
Dalším faktorem je charakter ulic. Ty tvoří jakési kaňony, které umožňují vícenásobný odraz dopadajících slunečních paprsků. V důsledku pohltí města více sluneční energie na jednotku plochy než třeba lesy, louky nebo pole. Ani to ale ještě není všechno: zejména vyšší budovy taky vedou k zeslabení větru, což snižuje intenzitu ochlazování.
Další příčinou tepelných ostrovů je kanalizace. Sice velmi rychle a efektivně odstraní srážkovou vodu z povrchu ulic, ale má to i odvrácenou stranu. Ve venkovské krajině tato voda na povrchu zůstává a vypařuje se do vzduchu, na což je třeba hodně sluneční energie. Tato energie se ale ve městech na výpar nevyužije, a o to víc ohřívá vzduch.
Konečně posledním faktorem přispívajícím k vyšším teplotám ve městech je odpadní teplo, které vzniká při topení, klimatizaci, dopravě nebo v průmyslu.
Pražské parno
Výše uvedený mix faktorů se nejvýrazněji uplatňuje při slunečném a málo větrném počasí. V takovém případě teplotní rozdíly například mezi Prahou a venkovem přesahují pět stupňů Celsia, a to zejména v první polovině noci, kdy bývá tepelný ostrov obvykle nejvýraznější. U větších měst můžou rozdíly v některých vhodných případech přesáhnout dokonce i deset stupňů.
Tepelné ostrovy a jejich intenzita závisejí na podobě konkrétního města. Obecně jim nahrává méně zeleně a kompaktnější zástavba s vyššími budovami. V takovém případě už u měst se zhruba deseti tisíci obyvateli můžeme vznik tepelného ostrova pozorovat.
V Česku pozorujeme dobře vyjádřený tepelný ostrov kromě Prahy i u Brna, Plzně, Ostravy, Olomouce nebo třeba Hradce Králové.
Vedro dopadá na spánek i práci
Města se ale v některých případech vyznačují i výskytem ostrovů chladu (nebo chladných ostrovů), a to při slunečném počasí v letní polovině roku v pozdním ránu a brzkém dopoledni. V té době totiž v centrálních částech měst s četnějšími vyššími budovami kvůli stínu nedochází k rychlému ohřívání vzduchu, na rozdíl od okrajových částí s menší hustotou, například vilovou zástavbou. V takovém případě jsou pak teploty v centrech měst přechodně o několik stupňů nižší, ale během dne se teplotní poměry vyrovnají a postupně obrátí.
A mimochodem, někdy se mluví i o takzvaných suchých ostrovech měst, které se zas vyznačují sušším vzduchem. Souvisí to s výše zmíněnou kanalizací, kterou se voda z povrchů ulic rychle odvede pryč. A protože pak nedochází k jejímu výparu, znamená to při zvýšení teplot snížení relativní vlhkosti vzduchu.
Největším problémem z hlediska dopadů na obyvatele je ale jednoznačně tepelný ostrov měst – vede totiž ke zvýšení tepelné zátěže, zejména během nočních hodin a při vlnách veder. V důsledku klesá kvalita spánku obyvatel, což se projevuje nižší pracovní výkonností a také zvýšením zdravotních problémů, včetně nárůstu předčasných úmrtí.
Proto v posledních dekádách vedení velkých měst věnují značnou pozornost tomuto fenoménu a snaží se jeho dopady zmírnit.
Parky fungují
Existuje už celá řada opatření, která se už běžně uplatňují. Jednoznačně dominuje využívání především vertikální zeleně, tedy stromů a keřů, stále častěji se využívá zelených střech a stěn. A více se také používají polopropustné povrchy, třeba na parkovištích, aby se část vody udržela v uličním prostoru a neodtékala rychle pryč. Nicméně daná opatření je třeba zvažovat z více stran.
Například stromy sice sníží denní přehřívání uličního prostoru, ale omezují rozptyl znečišťujících látek, což může hrát nezanedbatelnou roli v ulicích s hustou dopravou. Zejména v teplejších klimatických oblastech může zeleň mít i určité negativní dopady v souvislosti se zvýšením vlhkosti vlivem výparů z povrchu rostlin. To vede ke zvýšení pocitové teploty a častějšímu pocitu dusna.
Jednoznačně pozitivní dopad pak mají městské parky, zejména ty rozsáhlejší, jako je například pražská Stromovka. Takové plochy ovlivňují i své okolí, kde přispívají ke snižování teploty za horkých letních dnů.
Zajímavé je, že tepelný ostrov může mít i určité pozitivní dopady. Například uspoří finance za vytápění v chladné části roku – i když náklady na klimatizaci v létě to zpravidla přebijí. Pro někoho může být benefitem delší doba, po kterou je možné vysedávat na venkovních zahrádkách oproti venkovu.
Na druhou stranu, stále menší počet dnů se sněhem v zimě možná potěší řidiče, méně ale děti. Celkové dopady jsou každopádně negativní, a proto je důležité se tímto jevem důkladně zabývat, aby prostředí ve městech bylo pro jeho obyvatele co nejpříjemnější.
