V jazycích napříč světem se u slov, která popisují drsné povrchy, s velkou pravděpodobností vyskytuje hláska R. Ukázala to nová studie, jejíž autoři současně upozorňují na to, že tento jazykový zákon platí po dobu už nejméně šesti tisíc let.
Jazykovědci ze tří univerzit spojili své síly a analyzovali slova pro „drsný“ a „hladký“ v celosvětovém vzorku 332 mluvených jazyků. Při své práci objevili nečekaně silnou vazbu mezi zvuky řeči a hmatovým vjemem, která pak ovlivnila i strukturu moderních jazyků. Výsledky popsali v odborném časopise Scientific Reports.
V porovnání se slovy s významem „hladký“ obsahovala slova s významem „drsný“ téměř čtyřikrát častěji znělé R. A platilo to v jazycích napříč celým světem, od baskického „zakarra“ a mongolského „barzgar“ až po nizozemské „ruw“, maďarské „durva“ – a samozřejmě české „drsný“.
Experti dále zjistili, že toto pravidlo platí ve slovech spojených se smyslovým vnímáním ve 38 současných indoevropských jazycích a dá se dokonce vysledovat až k rekonstruovaným kořenům praindoevropštiny – tedy původního společného jazyka Indoevropanů. To naznačuje, že tento vzorec pravděpodobně existuje v této velké jazykové rodině již více než šest tisíciletí.
Zajímavé ale bylo, že přítomnost hlásky R se často objevuje i v jazycích, které nemají indoevropský původ, jako je například ugrofinská maďarština. Vědci srovnávali právě maďarštinu s angličtinou, tedy dvě řeči, které si vůbec nejsou příbuzné. Zjistili, že v obou jazycích přibližně 60 procent slov pro drsnější textury, jako jsou „hrubý“, „drsný“ nebo „hrbolatý“ (tedy „durva“, „érdes“ a „göcsörtös“) obsahuje zvuk R – více než dvakrát častěji než u slov pro hladší a jemnější textury.
Asociace a vzory
„Každý z těchto vzorců by byl sám o sobě docela nápadný, ale dohromady dokazují hluboce zakořeněnou a rozšířenou asociaci mezi zvuky řeči a naším smyslem pro hmat,“ komentoval výsledky studie její spoluautor Mark Dingemanse. „Naše zjištění ukazují, že spojení mezi R a drsností je pro nás přirozené, takže je pravděpodobnější, že se toto spojení vynoří a udrží se i v průběhu vývoje slov.“
Podle spoluautora studie Bodo Wintera z Birminghamské univerzity se jedná o jeden z dosud nejrozšířenějších příkladů o důkazu propojení zvuků lidské řeči se smyslem pro hmat. „Takové asociace mohou hrát významnou roli při utváření forem mluvených slov v přirozených jazycích – ukazují, že mnoho aspektů struktury jazyka je utvářeno lidskou schopností rozpoznat a používat analogie, které vytvářejí vazby mezi formou a významem.“
Přibližně tři čtvrtiny světových mluvených jazyků mají hlásku R, přičemž nejčastější variantou je takzvaná alveorální vibranta – tedy podoba, kterou v češtině známe jako slabikotvorné R.
