„Bylo to hodně zvláštní probuzení,“ vzpomíná na noc, kdy se dozvěděl, že získal Nobelovu cenu za fyziologii nebo lékařství Charles Rice. Díky jeho práci se otevřela cesta k léčení žloutenky typu C. Virolog byl hostem pořadu Hyde Park Civilizace. Tématem byly například také důvody, proč na tuto nemoc ještě neexistuje vakcína nebo třeba spolupráce s českými vědci na výzkumu encefalitidy.
„My vědci máme obrovské štěstí. Můžeme dělat to, co opravdu chceme, děláme svůj koníček. To není jako že přijdete do práce, něco tam uděláte, pak v pět zazvoní zvonek a jdete pryč si dělat něco svého. Já myslím, že spousta z nás by se nejradši hned pustila do dalšího experimentu. Proto se považuji za hobbyholika,“ říká Charles Rice.
„Víceméně náhodou“
Nobelovu cenu za fyziologii nebo lékařství získal Rice loni. Prestižní ocenění spolu s ním dostali Harvey J. Alter a Michael Houghton. Práce laureátů za rok 2020 byla podle komise Nobelových cen důležitá pro vytvoření senzitivních testů a antivirových nových léků, které jsou velice efektivní proti viru žloutenky typu C.
Rice se věnuje základnímu výzkumu. To, že se podílel se na vývoji léku, který se nyní využívá, bylo podle něj dost nečekané. „K práci s hepatitidou typu C jsem se dostal víceméně náhodou,“ uvedl v Hyde Parku Civilizace.
„Nový virus mě zajímal čistě z hlediska právě základní vědy – jak se dostává do buňky, jak se replikuje, jak způsobuje to onemocnění. V těchto raných fázích, když jsme začínali se studiem nového infekčního patogenu, jako je hepatitida typu C, to se velmi těžko předvídá, kam se ten obor za další rok, deset let nebo v některých případech za sto let vyvine,“ poznamenal. Dodal, že na některých virových onemocněních vědci pracují od doby, co vůbec ví, že existují. „Byla to jízda,“ prohlásil.
- Jedná se o infekční zánětlivé onemocnění jater. Podle Světové zdravotnické organizace je celosvětově nakaženo asi 71 milionů lidí.
- Více než tři čtvrtiny nemocných o své infekci nevědí. Chronická nákaza většinou žádné příznaky nemá. Může ale vyústit v jaterní cirhózu, selhání jater nebo rakovinu.
Kolik životů pomohl zachránit, Rice z hlavy neví. „ Ale myslím, že ne dost,“ poznamenal. „U hepatitidy C je pořád problém, že nejsme schopni identifikovat lidi, kteří jsou infikovaní, a u těch, u kterých už diagnózu máme, není dost efektivní zahájit léčbu a pak ji taky dokončit,“ vysvětlil.
Odhadl, že jsou miliony lidí, kteří už léčbou prošli a je tak u nich nižší riziko, že se u nich rozvine nějaké závažné onemocnění jater. „Myslím ale, že to nestačí,“ tvrdí Rice.
Od žluté zimnice ke žloutence typu C
Rice na hepatitidě typu C začal pracovat díky tomu, že se dříve zabýval žlutou zimnicí. „Jednalo se v podstatě o náhodné setkání,“ prohlásil. Uvedl, že když dokončoval vysokou školu, tak se začal zajímat o flaviviry. Právě žlutá zimnice je podle něj v tomto ohledu prototypické onemocnění a on se svými kolegy tehdy chtěl přečíst sekvenci této choroby.
Ve výzkumu onemocnění pak pokračoval i poté, co nastoupil na Washingtonskou univerzitu. Poté byla objevena hepatitida C. „Řekli jsme si, že tohle se vlastně dost podobá žluté zimnici,“ vzpomínal Rice s tím, že se jí pak začal věnovat.
- Jde o nebezpečné virové krvácivé horečnaté onemocnění. Přenáší jej komáři. Jméno nemoci je odvozené podle žloutenkového symptomu. Ten se objevuje u části nakažených. Nemoc způsobuje arbovirus čeledi Flaviviridae. Od třicátých let 20. století proti němu existuje vakcína.
Výzkum hepatitidy C byl dlouhý a složitý. Zatímco Harvey J. Alter při testování pacientů, kteří trpěli po transfúzi záněty jater, upozornil na to, že je třeba hledat nový virus, Michael Houghton jej dokázal v roce 1989 pojmenovat a po velmi dlouhém výzkumu zjistil jeho genetickou informaci.
Charles Rice pak virus spojil se záněty jater. Prokázat se to jeho týmu podařilo v roce 1997. „V té době jsme si byli už dost jistí, že ten virus je opravdu tím, co tu nemoc způsobuje, že tam velmi pravděpodobně není nic jiného, nějaká další neznámá entita, která je potřeba kromě viru, aby vyvolala infekci, ale z naší strany to byl takový formální důkaz, na molekulární úrovni jsme potvrdili, že to opravdu platí,“ uvedl Rice.
Řada otázek zůstává
Virus hepatitidy C může způsobovat jak akutní, tak chronickou chorobu. Někdy lidé roky netuší, že jsou infikovaní. Okolo třiceti procent nakažených se dokáže spontánně do šesti měsíců od infekce bez léčby viru zbavit.
Proč tomu tak je, vědci v současnosti zcela neví. „Pořád máme spoustu nezodpovězených otázek ohledně toho, proč někteří lidé dokáží tu infekci vyřešit sami od sebe, a jiní ne,“ poznamenal Rice. „Myslíme si, že to asi částečně souvisí s imunitní reakcí na buněčné úrovni, ale popravdě je to pořád trochu záhada,“ uvedl s tím, že vědci nejsou schopni předpovědět, kdo se infekce bude schopný zbavit sám, a z koho se naopak stane chronický pacient.
Moderní, vysoce účinná léčba
Jak bylo uvedeno výše, v současnosti už v tomto ohledu existují efektivní možnosti léčby. První generace léků, což byla kombinace ribavirinu a interferonu, nebyla tak efektivní jako ta nová, která je nyní dostupná. Navíc také způsobovala syndromy podobné chřipce.
„Nová generace už se teď opravdu široce používá a jsou tam inhibitory proteázy, virové proteázy, a taky inhibitory RNA polymerázy,“ uvedl Rice. „To je vlastně ten motor, který pohání syntezi nového genomu, enzym, který vyrábí RNA, to si bere ten virus s sebou. Tyhle polymerázy jsou oblíbeným cílem i u léků proti HIV, proti hepatitidě B a staly se jedním ze základních kamenů i léčby hepatitidy C,“ upřesnil.
„S interferonem byl problém, že měl opravdu hodně vedlejších účinků, takže jsme chtěli něco bez něj. Navíc interferon bylo nutné vpravovat injekcí, takže vždycky je lepší si vzít pilulku, protože to je jednodušší,“ dodal s tím, že to se v roce 2014 povedlo. „Dnes už máme antivirotika, která jsou schopna vyléčit prakticky každého,“ řekl Rice.
Dodal, že samozřejmě záleží na tom, jak moc konkrétní pacient léčbu dodržuje. Bezpečně lze ale podle Rice uvádět, že tyto přípravky mají více než 95procentní účinnost. „Pokud ale lidé léčbu nezanedbávají a dokončí ji, tak je to prakticky každý,“ uvedl. Pravděpodobnost, že se neuzdraví, je tak velmi malá.
Dosud neexistující vakcína
Dalším z témat Hyde Parku Civilizace byla také otázka očkování proti žloutence typu C, které zatím není dostupné. Důvodů, proč je vakcínu proti této nemoci obtížné vytvořit, je podle Rice mnoho. „Je tam celá řada aspektů, a proto to je celou dobu tak strašně složitý problém,“ vysvětlil. „Pořád si myslím, že stojí za to na tom pracovat,“ dodal.
Jedna z věcí je historie této infekce, domnívá se Rice. „Většina lidí není schopná eliminovat ten virus přirozeně,“ uvedl. U těch lidí, kteří to dokáží, se navíc infekce může kdykoliv znovu objevit. „Takže imunita netrvá nijak dlouho,“ poznamenal Rice.
Virus je navíc podle něj neuvěřitelně variabilní. „Takže máte nějakého kandidáta na vakcínu, ale otázka je, jestli vás opravdu ochrání proti všem těm šesti hlavním genotypům, které známe a jež se od sebe docela dost liší,“ vysvětlil.
Snahu o zisk očkovací látky pak také ovlivnil nástup účinné léčby. „Ty firmy, které by byly schopné vakcínu vyvinout, se podívaly na to, jak úspěšná ta léčba je a řekly si: bude pro vakcínu vůbec nějaký trh?“ dodal Rice.
„Hodně zvláštní probuzení“
Rozhovor v Hyde Parku Civilizace se dotkl také Nobelovy ceny. Když se Charles Rice loni dozvěděl, že toto prestižní ocenění získal, byla ještě noc. „Po takovém telefonátu ve 4:30 ráno se nemůžete otočit na druhý bok a jít zas spát. Myslím, že jsem si šel uvařit kafe,“ vylíčil v Hyde Parku Civilizace. „Pak jsem se osprchoval, zavolal manželce, protože ta byla v domě, který máme asi hodinu za městem,“ vzpomínal.
Potom podle svých slov čekal a díval se na oficiální oznámení. „Protože jsem tomu asi ještě pořád úplně nevěřil. Říkal jsem si, že by to mohl být nějaký vtípek nebo něco takového,“ dodal. Jednalo se podle něj o „hodně zvláštní probuzení“.
Spolupráce s Čechy
V neposlední řadě pak Rice pohovořil o své spolupráci s českými vědci. Jeho laboratoř totiž spolupracovala s týmem Daniela Růžka. „Bylo to skvělé. Já jsem se vlastně vrátil ke svým kořenům, protože studujeme skupinu virů, kterým se říká arboviry. Jsou to viry přenášené hmyzem – komáry a klíšťaty,“ uvedl s tím, že klasickým případem jsou flaviviry, kde ten prototyp je právě žlutá zimnice.
„Řešíme problém, který je čím dál důležitější, a to jsou flaviviry přenášené klíšťaty,“ řekl. „Zkoumáme imunitní reakci u lidí, kteří jsou infikováni klíšťovou encefalitidou, abychom zjistili víc o tom, jak vypadá reakce na straně protilátek, a jestli by se nějaké z nich nedaly využít pro léčbu,“ dodal.
Celý rozhovor je k dispozici ve videu výše.
