Díky nově nakloněné dráze kolem Slunce je sonda Solar Orbiter pod vedením Evropské kosmické agentury (ESA) první, která zobrazila sluneční pól mimo rovinu ekliptiky. Jedinečný úhel pohledu sondy Solar Orbiter změní naše chápání magnetického pole Slunce, slunečního cyklu a fungování kosmického počasí, uvádí agentura.
Země, všechny ostatní planety i družice obíhají kolem Slunce po ploché dráze, která se nazývá rovina ekliptiky. A všechny snímky Slunce, které kdy lidé viděli, měly něco společného – ukazovaly naši hvězdu „z boku“, tedy z této roviny ekliptiky, z okolí slunečního rovníku. Jenže evropská sonda Solar Orbiter nedávno změnila svou dráhu tak, že tuto rovinu opustila. A díky tomu teď lidstvu ukázala Slunce, jak ho doposud nespatřilo.
Na videu v úvodu článku je porovnaný pohled sondy Solar Orbiter (žlutě) s pohledem ze Země (šedě), a to z 23. března 2025. V té době Solar Orbiter pozoroval Slunce pod úhlem 17° pod slunečním rovníkem, což stačilo, aby přímo viděl jižní pól Slunce. A to ještě není vše: sonda bude svou oběžnou dráhu ještě více naklánět, takže se jí nejlepší výhledy teprve naskytnou.
„Odhalili jsme vůbec první pohled lidstva na sluneční pól,“ komentovala výsledek vědecká ředitelka ESA, profesorka Carole Mundellová. „Slunce je naší nejbližší hvězdou, dárkyní života a potenciálním narušitelem moderních vesmírných a pozemních energetických systémů, takže je nezbytné, abychom pochopili, jak funguje, a naučili se předvídat jeho chování. Tyto nové unikátní pohledy z naší mise Solar Orbiter jsou začátkem nové éry sluneční vědy.“
Slunce známé i neznámé
Sonda je vybavena několika špičkovými přístroji, které může na Slunce namířit. Každý pozoruje hvězdu jiným způsobem, a tak o ní zjistí něco jiného, čehož vědci využívají k tomu, aby při jednom přeletu odhalili o chování Slunce co nejvíc. „Nevěděli jsme, co přesně od těchto prvních pozorování očekávat – sluneční póly jsou doslova terra incognita,“ uvedl profesor Sami Solanki, který vede tým jednoho z těchto zařízení.
Zatímco jeden přístroj snímá Slunce ve viditelném světle a mapuje jeho povrchové magnetické pole, další ho zachycuje v ultrafialovém světle a odhaluje tak teplotu plynu ve vnější atmosféře Slunce, koróně. A do třetice, poslední z aparátů zachycuje světlo pocházející z různých teplot nabitého plynu nad povrchem Slunce, čímž odhaluje různé vrstvy sluneční atmosféry.
„Porovnáním a analýzou vzájemně se doplňujících pozorování provedených těmito třemi zobrazovacími přístroji se můžeme dozvědět, jak se pohybuje materiál ve vnějších vrstvách Slunce. To může odhalit nečekané vzorce, jako jsou polární víry (vířící plyn) podobné těm, které lze pozorovat kolem pólů Venuše a Saturnu,“ popisuje ESA smysl těchto pozorování.
Slunce je klíčové pro existenci života na Zemi, proto je jeho výzkum zásadní: čím více informací o něm bude věda mít, tím lépe může předvídat například erupce, jež by mohly ohrozit elektroniku, družice na oběžné dráze nebo třeba přenosovou soustavu.
