Americké úřady pro letošek předpovídaly nadprůměrnou hurikánovou sezonu. Ta teď končí a ve skutečnosti byla spíše podprůměrná. A v mnoha ohledech velmi výjimečná.
Přesně 30. listopadu oficiálně skončí hurikánová sezona v Atlantiku. Ta letošní přinesla třináct tropických bouří, které dostaly jména na písmena od A do M. Pět jich zesílilo do stadia hurikánu s rychlostmi větru přesahujícími 118 kilometrů za hodinu a tři z nich pak dosáhly intenzity silného hurikánu s větrem o síle alespoň 185 kilometrů za hodinu.
Ve srovnání s dlouhodobým průměrem skončila letošní sezona jako mírně podprůměrná – průměr je 14,4 bouře, 7,2 hurikánu a 3,2 silného hurikánu. Zajímavé je, že prakticky všechna předpovědní centra očekávala o něco aktivnější sezonu s alespoň sedmi hurikány, což se ale nenaplnilo.
Tři „superhurikány“, ale žádný v USA
I přes poněkud nižší počty měla letošní hurikánová sezona některé zajímavé až výjimečné rysy. Poprvé za deset let totiž ani jeden hurikán nezasáhl kontinentální oblast Spojených států, což je zejména po loňské sezoně s ničivými údery hurikánů Milton nebo Helene pro USA vítaná změna.
Pro letošní rok bylo rovněž typické střídání období s relativním klidem a období s bouřlivou činností a vznikem až velmi silných hurikánů. Letošní sezona vygenerovala hned tři „superhurikány“, tedy hurikány s nejvyšším, pátým stupněm intenzity podle Saffirovy-Simpsonovy stupnice, což znamená, že rychlost větru v nich přesáhla 252 kilometrů za hodinu. Dosud se přitom stalo pouze jednou, že během jedné sezony v Atlantiku vznikly více než dva hurikány páté kategorie.
První tropická bouře, Andrea, vznikla 23. června, následovaná poměrně záhy bouřemi Barry a Chantal. Barry způsobil povodně na východě Mexika a okolí, navíc svou vlhkostí následně přispěl k extrémním srážkám při bouřkové situaci nad Texasem, která 4. července vyústila v tragické povodně s více než stovkou obětí. Tropická bouře Chantal byla jedinou tropickou níží (ale nikoliv hurikánem), která letos přímo zasáhla území USA a do Severní Karolíny přinesla vydatné deště a následné záplavy.
Prvním hurikánem sezony se před polovinou srpna stala Erin, ještě předtím ale jako tropická bouře přinesla přívalové deště a povodně, které si na ostrově Sao Vicente vyžádaly devět obětí. Severovýchodně od Portorika zesílila Erin na pátý stupeň, a i když vyvolané proudy a vlny zasáhly karibské ostrovy i části východních USA, přímého zásahu byly tyto oblasti ušetřeny. Erin mimochodem zesílila velmi rychle, během 24 hodin stoupla rychlost větru o téměř 130 kilometrů, což je páté nejrychlejší tempo v historii, a tlak klesl o 83 hektopascalů, pro tento parametr jde o třetí nejrychlejší pokles.
Vzápětí po zániku hurikánu Erin sice vznikla bouře Fernand, ale následovalo nezvykle dlouhé období klidu v části sezony, která bývá naopak zpravidla nejaktivnější. Klid prolomil silný hurikán Gabrielle po 17. září, který – ale až jako slábnoucí tropická bouře – zasáhl Azorské ostrovy a jeho zbytky pak doputovaly na Pyrenejský poloostrov. Tam mimochodem přispěly k významným povodním na východě Španělska, především v oblasti Valencie.
Druhým hurikánem, který dosáhl pátého stupně, byl Humberto, který vznikl v poslední dekádě září, ale na své cestě také víceméně minul obydlené oblasti. K rušnému konci září přispěl ještě hurikán Imelda, která ale větší škody napáchala ještě jako tropická bouře či deprese v severní části Karibiku, kam přinesla vydatné deště a povodně.
Výjimečná Melissa
Vrchol této hurikánové sezony přišel koncem října, kdy se vytvořila letošní z hlediska dopadů nejničivější tropická cyklóna – Melissa. Mimořádně teplá voda Karibského moře dosahující hodnot kolem třiceti stupňů Celsia se podepsala na výrazném zesílení Melissy. Ve srovnání s dlouhodobým průměrem byl povrch moře asi o 1,3 stupně teplejší, což je v kontextu tropických moří výrazná anomálie. Přitom tak teplá byla voda v nezvykle tlusté vrstvě přesahující šedesát metrů.
Jinými slovy, Melissa měla mimořádně velký zdroj energie pro svůj vývoj. A to se projevilo i mimořádně výrazným a rychlým prohloubením systému. Během pouhých osmnácti hodin se z tropické bouře s rychlostmi větru kolem 110 kilometrů za hodinu stal hurikán čtvrté kategorie s rychlostmi větru kolem 225 kilometrů.
Následně se systém ještě dále prohloubil natolik, že tlak vzduchu klesl na 892 hektopascalů, což z Melissy činí třetí až čtvrtý nejsilnější hurikán v Atlantiku ve známé historii. Rovněž se stala nejsilnějším atlantským hurikánem při přechodu na pevninu. Maximální rychlosti větru dosáhly 295 kilometrů za hodinu, nárazy pak zhruba 345 kilometrů za hodinu.
Přesná předpověď
Působivá byla ale i kvalita předpovědi jejího postupu ze strany amerického Národního hurikánového centra (NHC). Čtyři dny před úderem hurikánu Melissa na Jamajku předpovědělo NHC postup hurikánu nad západní Jamajku, přičemž rozdíl v dráze předpovědi byl nakonec jen asi dvacet kilometrů. Současně šlo o první případ, kdy NHC předpovědělo, že hurikán dosáhne intenzity kategorie pět z tak nízké počáteční intenzity v době, kdy byla předpověď poprvé vydána.
Melissa za sebou na Jamajce zanechala totální spoušť. Nicméně ničivý úder pocítily i části východní Kuby a přívalové deště s povodněmi zasáhly také Haiti a Dominikánskou republiku. Celkový počet obětí přesáhl stovku. Za to, že nebyl větší, vděčí obyvatelé ostrovů mimo jiné i výše zmíněné přesné předpovědi, která umožnila včasnou a spolehlivou evakuaci, případně brzké varování v ohrožené oblasti.
Dodejme, že v neděli končí také sezona hurikánů nad východním Pacifikem. Těch bylo letos nadprůměrné množství – vzniklo tam dvacet bouří, jedenáct z nich zesílilo do hurikánu a čtyři do silného hurikánu. Nejsilnějším z hlediska nejnižšího tlaku byl hurikán Erick (s tlakem 944 hektopascalů a rychlostmi větru 220 kilometrů), který vznikl v polovině června a zasáhl jako silný hurikán jihozápadní oblasti Mexika, kam přinesl zejména vydatné deště a následné povodně, které si vyžádaly 24 obětí. Většina tropických systémů se nicméně obešla bez přímého úderu na pevninu.
