Že se mravenci téměř obejdou bez samců, se dobře ví. Teď ale němečtí vědci prokázali, že jeden asijský druh nepotřebuje dokonce ani dělnice. Celá kolonie se tedy skládá jen z geneticky stejných královen.
Asi každý ví, že mravenčí kolonie jsou podobné lidskému feudálnímu systému. Vládne jeden panovník, v případě mravenců je to královna, které slouží vrstva dělníků – vlastně dělnic, protože všichni dělníci jsou vždy samičky. Samci mají jen krátký život a mají jediný úkol: spářit se s královnou a pak zemřít. Z toho mimo jiné musí vyplývat, že Ferda Mravenec Ondřeje Sekory byl samička, ale to teď není důležité. Vědci totiž nyní popsali druh, u kterého tato struktura neexistuje. Všichni jedinci v kolonii jsou královny.
Temnothorax kinomurai je parazitický mravenec žijící v Japonsku. A je to první druh, u kterého se prokázalo, že se zbavil jak samců, tak i samic-dělnic. Místo toho je každý jedinec královnou, která se snaží převzít hnízda jiných druhů a ovládnout je. Tato královna pak plodí opět jenom samé královny.
„Mladé královny opouštějí své rodné hnízdo, přibližují se k hostitelské kolonii a vstupují do jejího hnízda. Agresivní obránce pobodají svým žihadlem (ano, řada druhů mravenců má žihadlo – mají totiž příbuzné předky s vosami, pozn. red.) a pak přeberou celou kolonii. Poslušné hostitelské dělnice se pak starají o uchvatitelku,“ uvedl pro ČT24 profesor Jürgen Heinze, který chování tohoto druhu jako první popsal.
„Mladé královny tohoto parazitického druhu přebírají hnízda příbuzného druhu Temnothorax makora, poté se rozmnožují nepohlavně a produkují klonované potomstvo procesem zvaným partenogeneze, který je u mravenců vzácný, ale u některých jiných hmyzích druhů běžný. Dělnice T. makora pomáhají vychovávat mladé královny T. kinomurai,“ doplňuje myrmekolog z univerzity v Řezně.
Partenogeneze je forma nepohlavního rozmnožování, při níž se nový jedinec vyvíjí z neoplozeného samičího vajíčka bez účasti samčí pohlavní buňky. Potomci získávají genetickou výbavu výhradně od matky. Tento proces je běžný u některých bezobratlých, ale vyskytuje se i u některých obratlovců, jako jsou ryby, plazi nebo žraloci.
Heinze a jeho kolegové mravence nestudovali přímo v přírodě, tam je samozřejmě nemožné mravence sledovat takto detailně, aniž by vědci jejich kolonie poškodili. Místo toho Němci japonské mravence sledovali v laboratoři, kde umístili šest kolonií do speciálních boxů, kde mohli sledovat každý jejich pohyb. Všem narozeným mravencům vždy pečlivě prostudovali pohlavní orgány, což prokázalo, že se opravdu vždy rodí jenom samice.
Narodilo se jich celkem 43, a když dostaly šanci infiltrovat kolonie jiného druhu mravence, rády se o to pokusily. Většina z nich v tom selhala, ale sedm jich v palácovém převratu uspělo. Uchvátily tedy moc v kolonii menšího druhu a pak zplodily dalších 57 potomků. Vždy jen další samice-královny, které po přechodu do dospělosti opět zkoušely dobýt další mraveniště. „Vykazují zcela novou formu sociální organizace, která přidává další vzrušující rozměr již tak bohatému a rozmanitému světu mravenců,“ říká Heinze.
Riskantní strategie
Podle něj je tato evoluční strategie velmi zajímavá, ale není zatím jasné, proč a jak vznikla – je na první pohled dost riziková, a to rovnou z několika důvodů. Samotná invaze osamocené královny do velkých, doslova „po zuby ozbrojených“ kolonií jiných druhů je riskantní, což potvrzují čísla o malém počtu úspěšných uchvatitelek.
„Ekologická příčina je stále nejasná. Vzhledem k tomu, že se tento druh bez dělnic páří v hnízdě, může pro něj být výhodné šetřit náklady na produkci samců, kteří mají jediný úkol – oplodit své sestry. Mutace vedoucí k partenogenezi by proto byla prospěšná,“ naznačil Heinze jednu z možných výhod, kterou to přináší.
Dalším rizikem je samozřejmě i samotná partenogeneze, která brání genetické různorodosti. Mravenci to zřejmě podle vědce obcházejí díky vysokému počtu náhodných mutací, ale zatím to není úplně jasné a bude to ještě zapotřebí více prostudovat.
