Čeští vědci odhalili buňky, které mohou v budoucnosti pomoci významně zlepšit hojení ran bez tvorby jizev. Tyto takzvané regenerační iniciační buňky (RIC) jsou zásadní při obnově tkání. Objev může v budoucnu také pomoci při léčbě onkologických onemocnění.
Regenerace není nic kouzelného: celá řada organismů si obnovuje poškozené, nebo dokonce úplně ztracené tkáně jako na běžícím páse, aniž by poškození zanechalo jakékoliv jizvy – od nezmarů přes ještěrky až po člověka. Ten to ale dokáže jen v době, kdy je embryem.
Schopnost regenerace je u embryí, která se hojí bez jizev, a dokonce mohou obnovit chybějící části těla, zcela přirozená a bez problémů. Tento mechanismus funguje ještě i u nenarozených dětí. Právě to je důvod, proč se řada operací provádí ještě v děloze matky. Protože jakmile se dítě narodí, schopnost regenerace ztrácí – zranění se už hojí tvorbou jizev. Ale co kdyby bylo možné dospělým lidem tuto schopnost alespoň na čas vrátit? Právě to je cílem českého výzkumu, který už se může pochlubit prvními výsledky.
Od žab k lidem s rakovinou
Vědci začali výzkum u pulců žab drápatek vodních. Ti mají v raném vývojovém stadiu výraznou schopnost regenerovat amputované části těla. Pro praktické využití je zásadní, že za několik dní tuto schopnost dočasně ztrácejí, aby ji následně opět získali. A to znamená, že je možné regeneraci znovu aktivovat. Tento proces je proto podle expertů ideální model pro zkoumání hojení ran a regeneračních schopností.
Tým z Biotechnologického ústavu Akademie věd ČR a 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy využil pokročilé technologie, včetně profilování jednotlivých buněk, aby objevil takzvané regenerační iniciační buňky (RIC). Tyto speciální buňky se vytvářejí v reakci na poranění. Migrují na povrch rány, kde organizují okolní buňky k regeneraci poškozené tkáně. Jakmile dokončí svou úlohu, zase zmizí. Pokud jsou tyto buňky fyzicky odstraněny, schopnost regenerace mizí a vznikají jizvy.
„Nyní pokračujeme v charakterizaci RIC, abychom mohli vyvinout léčebné postupy, které je v poraněných tkáních aktivují, navodí tak hojení bez jizev a umožní regeneraci tkání, jež by za normálních okolností jizvu vytvořily,“ přiblížil Radek Šindelka, hlavní autor studie, který výzkum vedl ve výzkumném pracovišti BIOCEV.
Od léku jsou vědci ještě daleko
V budoucnu by podle badatelů mohly výstupy tohoto výzkumu mít význam při léčbě poranění a potenciálně i v regeneraci tkání po operacích. Týká se to zejména rakoviny, kde po zákrocích, jako je například odstraňování prsu, zůstávají na těle velké jizvy. Ty nejen mohou působit nevzhledně, ale současně komplikují regeneraci tkáně.
V případě práce českých vědců se jedná o takzvaný základní výzkum, který si neklade za cíl, aby rovnou vytvořil lék. Nejprve je nutné popsat přesně mechanismy, kontext a případně i možná rizika výše popsaného procesu. Vývoj léčby, která by využívala RIC k aktivaci hojení bez jizev, je tedy teprve na úplném začátku, a není tedy zatím jasné, jak dlouho ještě může trvat, než se nové metody dostanou do klinické praxe.
Obecně tento proces může trvat spíše desítky let než roky – a samozřejmě se také může stát, že bádání zavede vědce do slepé uličky a nic konkrétního a praktického nepřinese. Samotné poznání ale může i tak pomoci v dalších výzkumech.
