Když hurikán zasáhne pevninu, mohou být dopady vidět po celá desetiletí. Mnohem méně viditelný, ale ještě dramatičtější je ale podle nové studie vliv hurikánů na oceány – teplou vodní masu z hladiny totiž dokáže přiblížit spodním proudům, které pak ohřátou vodní masu transportují daleko od bouře.
Klíčovým faktorem je teplo. Hurikány získávají energii pro svůj pohyb z vysoké teploty mořské hladiny. Toto teplo pomáhá vlhkému vzduchu u hladiny oceánu stoupat vzhůru – díky tomu pak vznikají obří oblaka, mnohdy vyšší než Mount Everest. Ty jsou základem hurikánů.
Tohle se ví už dlouho, nový výzkum ale upozornil na to, že hurikány nakonec pomáhají ohřívat i oceán, protože zvyšují jeho schopnost teplo pohlcovat a uchovávat i dlouhá léta. A to může mít dalekosáhlé důsledky.
Když hurikány donesou teplo do oceánu, nezůstane na místě. Vzniknou tam podmořské vlny, které mohou teplejší vodu dostat do mnohem větší hloubky, než vědci doposud předpokládali. A podmořské proudy, které tudy tečou, ji pak mohou transportovat na celé tisíce kilometrů. „Hurikán, který projde západním Pacifikem a zasáhne Filipíny, může do oceánu poslat teplou vodu, která o několik let později ohřeje pobřeží Ekvádoru,“ uvádějí autoři.
Tři tajfuny
Výzkumníci tento fenomén zkoumali na podzim roku 2018, kdy v okolí Filipín sledovali, jak moře reaguje na měnící se počasí. „V první polovině našeho experimentu byla obloha jasná a vítr klidný. V druhé polovině ale oceán rozbouřily tři velké tajfuny, jak se v této části světa říká hurikánům,“ popsali.
Tato změna jim umožnila porovnat pohyby oceánu s vlivem bouří a bez nich. Tropický oceán má předtím, než přes něj přejde hurikán, na hladině vrstvu teplé vody teplejší než 27 stupňů Celsia. Tu zahřívá slunce a sahá do hloubky zhruba 50 metrů pod hladinu. Pod ní jsou potom vrstvy chladnější vody.
Rozdíl teplot mezi vrstvami udržuje vody oddělené a prakticky se nemohou vzájemně ovlivňovat. Když ale nad tropickým oceánem prochází hurikán, jeho silný vítr pomáhá míchat hranice mezi vrstvami vody, podobně jako když barman protřepává koktejly. Přitom se studená hluboká voda dostává zespoda vzhůru a naopak teplá povrchová voda proniká hlouběji. To způsobuje ochlazení povrchových teplot, což umožňuje oceánu absorbovat teplo ve dnech po hurikánu účinněji než obvykle.
Transport tepla
Už víc než dvě desetiletí vědci diskutují o tom, jestli teplé vody, které se při hurikánech míchají se studenými vrstvami, mohou ohřívat oceánské proudy, a tím ovlivňovat globální klimatické vzorce. Jádrem této otázky bylo, jestli hurikány dokážou protřepat oceánské vody tak moc, aby tam teplo zůstalo v oceánu po celé roky.
„Analýzou podpovrchových měření oceánu provedených před třemi hurikány a po nich jsme zjistili, že podmořské vlny transportují teplo zhruba čtyřikrát hlouběji do oceánu, než to dokáže přímé míchání během hurikánu,“ uvedli vědci. „Tyto vlny, které jsou generovány samotným hurikánem, přenášejí teplo dostatečně hluboko, aby se nemohlo snadno uvolnit zpátky do atmosféry.“
Jakmile je toto teplo zachyceno rozsáhlými oceánskými proudy, může se přenášet bez problémů mnohem vzdálenějších částí oceánu. A tam, když se teplá voda opět přiblíží k povrchu, může ohřívat místní klima, a ovlivňovat tak ekosystémy.
Mezi dopady patří třeba vliv na korálové útesy, jež jsou obzvláště citlivé na delší období tepelného stresu. Typickým viníkem bělení korálů v Ekvádoru jsou jevy typu El Niño. „Nadměrné teplo z hurikánů, které jsme pozorovali, může přispívat ke stresu útesů a bělení korálů daleko od místa, kde se bouře objevily,“ zakončují vědci ve studii, která vyšla v odborném žurnálu PNAS.
Je také možné, že přebytečné teplo z hurikánů zůstává v oceánu desítky let nebo déle, aniž by se vrátilo na povrch. To by ve skutečnosti mělo zmírňující dopad na změnu klimatu. Protože hurikány přerozdělují teplo z povrchu oceánu do větších hloubek, mohou přispět ke zpomalení oteplování zemské atmosféry tím, že teplo zůstane zachyceno v oceánu.
