O dnešní době se často říká, že je rychlá, mnohem rychlejší než časy minulé. Má se to týkat hlavně života ve městech, jehož tempo se mnohdy popisuje jako zběsilé. Nová studie dokazuje, že přinejmenším v některých metropolích to platí.
Vědci z americké univerzity MIT se pokoušeli zjistit, jak se změnila průměrná rychlost chůze v městech na severovýchodě Spojených států.
Zjistili, že lidé chodí v těchto metropolích o patnáct procent rychleji ve srovnáním s rokem 1980. Současně města přicházejí o lidskou přítomnost. Počet jedinců, kteří se zdržují na veřejných prostranstvích, se za tu dobu snížil o čtrnáct procent.
Dopravní tepny přeťaly prostor k setkávání
Výzkum by nevznikl nebýt slavného urbanisty Wiliama Whytea, který v Bostonu, New Yorku a Filadelfii před půlstoletím natáčel běžný provoz na tamních chodnících. Vědci tyto snímky porovnávali s videozáznamy, které natočili sami na stejných místech, kde vznikly i ty původní.
„Za posledních čtyřicet let se něco změnilo,“ komentoval výsledky spoluautor studie, architekt a urbanista Carlo Ratti z MIT. „Jak rychle chodíme, jak se lidé setkávají ve veřejném prostoru – vidíme zde, že veřejná prostranství fungují poněkud jinak než v nedávné minulosti. Slouží už více jako dopravní tepny, ale méně jako prostor k setkávání.“
Výsledky této studie by podle autorů mohly pomáhat při plánování měst ale i konkrétních veřejných prostor. Jestli se změnila realita veřejných míst tak moc, jak naznačují data, měli by se urbanisté tomuto novému světu svými plány přizpůsobit, respektive na tyto proměny reagovat, argumentují vědci.
„Veřejný prostor je nesmírně důležitým prvkem občanského života, a to dnes částečně i proto, že působí proti polarizaci digitálního prostoru,“ konstatují autoři. „Čím více se nám bude dařit zlepšovat veřejný prostor, tím více budou naše města vhodná pro setkávání.“
Půlstoletí městské chůze
Vědci cíleně navázali na práci Wiliama Whytea, který desítky let studoval sociální změny korporátní Ameriky. Jeho kniha „The Organization Man“ z roku 1956 byla revoluční v tom, že ukázala, jak korporace a jejich společenský vliv přispívají ke stále konformnějšímu životu.
Tři roky strávil tím, že na kameru zachycoval ty nejbanálnější okamžiky amerických životů: lidi procházející se v ulicích, vysedávající v kavárnách, stojících u novinových stánků nebo běžících na poslední chvíli do práce:
Vědci z MIT získali záběry z archivů a digitalizovali je. V roce 2010 pak skupina univerzitních studentů natočila na těchto místech nové záběry ve stejnou denní dobu jako Whyte, aby porovnala současnou dynamiku s Whyteovou dobou. K provedení studie teď použili spoluautoři umělou inteligenci, pomocí níž analyzovali a kvantifikovali aktivitu na videozáznamech.
Vědci zjistili, že na rozdíl od rychlosti chůze se některé jiné věci příliš nezměnily. Procento lidí, kteří chodí sami, se téměř nepohnulo – z 67 procent v roce 1980 na 68 procent v roce 2010. Na druhou stranu se o něco snížil podíl osob, které vstoupily na veřejná prostranství a staly se součástí skupiny. V roce 1980 se 5,5 procent lidí, kteří se blížili k těmto místům, setkalo se skupinou, v roce 2010 to byla pouze dvě procenta.
Ptát se proč a koukat do Evropy
„Pokud se vzorce chování od roku 1980 tolik změnily, je přirozené se ptát proč,“ říkají autoři a odpovídají si: „Některé z viditelných změn se zdají být v souladu s rozšířeným používáním mobilních telefonů. Lidé si nyní organizují svůj společenský život pomocí telefonu a možná se v důsledku toho rychleji přesouvají z místa na místo.“
„Když se podíváte na záběry Williama Whytea, lidé na veřejných prostranstvích se na sebe více dívali,“ upozorňují. „Bylo to místo, kde jste mohli začít rozhovor nebo narazit na přítele. Tehdy jste nemohli dělat věci on-line. Dnes je chování více podmíněno tím, že si nejprve napíšete zprávu, abyste se mohli setkat ve veřejném prostoru.“
Jak vědci poznamenávají, pokud se skupiny lidí o něco méně často scházejí na veřejných prostranstvích, může to mít ještě jeden důvod: kavárny a změna klimatu. Jak se v článku uvádí, skupinové setkávání venku může být méně časté kvůli „rozšíření kaváren a jiných vnitřních prostor. Lidé se možná místo zdržování se na chodnících přesunuli do klimatizovaných a pohodlnějších soukromých prostor“.
V roce 1980 byly kavárny ve velkých amerických městech mnohem méně časté a velké řetězce kaváren dokonce ještě vůbec neexistovaly.
Na druhou stranu se chování ve veřejném prostoru mohlo vyvíjet po celou tu dobu bez ohledu na kavárny a další vlivy. Autoři říkají, že nová studie přinesla nečekaně zajímavé výsledky, ale má jen malou výpovědní hodnotu, protože se soustředila jen na americká města. Rádi by proto zaměřili svou pozornost v dalších navazujících výzkumech na evropské veřejné prostory, jež bývají mnohem častěji cíleně upravované „ve prospěch lidských setkání“. „Sbíráme teď záběry ze čtyřiceti evropských náměstí,“ avizovali.
