Mezioborový vědecký tým popsal příčiny jedné z nejintenzivnějších změn klimatu, kterou planeta Země prošla před stovkami milionů let. Dokázal, že se na ní podílelo více faktorů současně.
Bílá planeta. Kdyby někdo schopný uvažování a řeči žil na Zemi před 700 miliony lety, pojmenoval by ji nejspíš takhle. Protože opravdu téměř celá bílá byla. Podle řady vědeckých výzkumů na ní v té době byla většina vody dlouhodobě zamrzlá, povrch pevniny pokrýval sníh a většina života vyhynula.
Ledová planeta
Přestože se o změnách klimatu mluví často jako o cyklických, ty nejdramatičtější změny pozemského klimatu cyklické povahy nebyly. Platí to i o době, kterou vědci nazývají „Sněhová koule“ – Snowball Earth. Zatímco dnes se průměrná teplota na planetě pohybuje kolem patnácti stupňů Celsia, v této době byla kolem třiceti a možná až čtyřiceti stupňů pod nulou. A dokonce i oceány pokryla až stovky metrů silná vrstva ledu.
Přežívaly jen organismy v oceánech, nejčastěji u dna, nebo v tropických oblastech, kde mohlo být ledu méně – podle některých hypotéz dokonce možná žádný. Ale toto desítky milionů let dlouhé období přežilo jen máloco, život pak v podstatě vznikal téměř od znova.
O tom, že se tato kataklyzmatická událost opravdu odehrála, mají vědci solidní množství důkazů. Ale o to méně vysvětlení měli pro to, proč se to stalo. Pracovali s několika hypotézami, jež se částečně překrývají, pro jednu z nich teď v novém výzkumu přinesli celou řadu argumentů.
Mohl za to asi Franklin
V té době převažovalo na Zemi poměrně chladné klima, jehož hlavní příčinou byla nižší aktivita Slunce. A do toho přišla erupce v oblasti, které se dnes říká Franklin Large Igneous Province. Leží na severu Kanady a pokrývá milion kilometrů čtverečních, které dodnes svědčí o síle sopečné aktivity, jež tam před 720 miliony let probíhala.
Erupce tehdy vyvrhla do ovzduší obrovské množství prachových částic, jež zastínily Slunce. To se stalo v minulosti vícekrát i v podobném měřítku, ale Franklin měl něco navíc. Byly to právě další okolnosti, které pomohly přeměnit Zemi na sněhovou kouli. Podle nové analýzy výrazně pomohlo již výše popsané chladnější klima, kdy sníh a led více odrážely sluneční záření do vesmíru, ale zejména nedostatek zelených rostlin.
Je důležité si připomenout, že v té době sice už dávno existovaly zelené řasy, ale ještě nerostly zelené rostliny. Jejich čas nadešel až před 450 miliony let, na stromy došlo o sto milionů let později. Změna tedy smetla vrstvu řas a planeta nebyla schopná vázat dost oxidu uhličitého. Z ní by se uvolňoval do vzduchu a planetu ohříval – ale zničení této vrstvy zabánilo tomu, aby vůbec vznikal, nebo aby z ní unikal. Právě dopady toho, jak povrch planety zalehl led a sníh, teď vědci detailně popsali v odborném časopisu Journal of Geophysical Research: Planets.
Také ukazují, že podobně velké sopečné erupce v jiných obdobích historie Země nevyvolaly podmínky sněhové koule, protože k nim došlo v době, kdy bylo klima teplejší, nebo v době, kdy vegetace zpomalovala rychlost ochlazování.
Led a oheň
Podmínky, které vznikly sopečnou erupcí, byly nestabilní. V podmínkách extrémního chladu se oxid uhličitý, který pocházel z erupcí dalších vulkánů, nemohl ukládat do půdy ani rostlin. A tak se pomalu hromadil v atmosféře.
Postupně, po desítkách milionů let, se ho tam dostalo asi stokrát víc, než je jeho současná koncentrace. Tato vrstva skleníkového plynu vedla k dramatickému oteplení, jež ukončilo nejledovější ze všech dob ledových. Když led roztál, následovala naopak doba „superhorkého“ klimatu.
Právě v této době „po ledu“ také explodovaly formy života, jimž se říká ediakarská fauna. Šlo o první známé složité mnohobuněčné organismy, jež pak Zemi dominovaly dalších 150 milionů let.
