Archeologové v indonéské jeskyni objevili zatím nejstarší důkaz chirurgické amputace. Na místě našli 31 tisíc let staré tělo, které vykazovalo známky odstranění nohy. Jejich objev posouvá první provedení této komplikované operace o více než 24 tisíc let. Podle archeologů se o osobu po zákroku starala její starověká komunita několik let až do její smrti.
Archeoložka Melandri Vloková, která ostatky zkoumala, řekla, že operace byla „zcela určitě“ provedena, patrně v době, kdy šlo ještě o dítě. Růst a hojení kostí ve zbytku nohy naznačují, že dotyčný se zotavil, žil nejméně dalších šest až devět let a zemřel pravděpodobně ve věku kolem dvaceti let. Výzkumníci výsledky popsali v odborném časopise Nature.
Vědci ostatky objevili v jeskyni Liang Tebo v provincii Východní Kalimantan na indonéském ostrově Borneo. Na místě se nachází jedny z nejstarších skalních uměleckých děl na světě.
Jeden ze tří výzkumníků, kteří hrob vykopali, Tim Maloney z Griffithovy univerzity v Austrálii, uvedl, že byl z nálezu „nadšený a vyděšený“ zároveň.
„Velmi opatrně jsme odhrnuli nánosy a zaznamenali spodní polovinu ostatků. Viděli jsme, že chybí levá noha, ale také to, že úlomky kostí ve zbývající části jsou neobvyklé,“ řekl Maloney. „Takže jsme byli nadšeni, protože mohlo jít o řadu možností, včetně chirurgického zákroku,“ dodal.
Tým následně požádal Vlokovou, která působí na univerzitě v Sydney, aby ostatky prozkoumala. „Při takovém nálezu je to směs vzrušení a smutku, protože se to stalo člověku, který zažil tolik bolesti, i když to bylo před 31 tisíci lety,“ uvedla Vloková.
Důkazů o operaci je dost
Archeologové jsou přesvědčeni, že se jednalo o operaci, a nikoli o nějaký druh trestu nebo rituálu, protože tělo vykazovalo známky, že o něj bylo pečováno během zotavování i po zbytek života.
Podle archeoložky Charlotte Robertsonové z Durhamské univerzity nálezy zpochybňují názor, že medicína a chirurgie se objevily v životě lidí až později. „Ukazuje nám to, že péče je vrozenou součástí lidského bytí. Nemůžeme předky podceňovat,“ prohlásila.
Amputace vyžadují komplexní znalosti lidské anatomie, chirurgie, hygieny a značnou technickou zručnost. „Když dnes přemýšlíte o amputaci v západním kontextu, je to velmi bezpečná operace. Člověk dostane anestezii, používají se sterilní postupy, je zajištěna kontrola krvácení a léčba bolesti,“ popsala Robertsonová. „A pak tu máme dobu před 31 tisíci lety, kdy někdo úspěšně provedl amputaci,“ dodala.
