Houbové infekce, tedy nemoci způsobené plísněmi, v současné době přispívají k úmrtí necelých čtyř milionů lidí ročně. Přitom před deseti lety to byla jen polovina. Nový výzkum popsal, proč je to takové nebezpečí, na co by si lidstvo mělo dávat pozor, a také to, proč hrozba plísní za poměrně krátkou dobu takto nabobtnala.
Výzkum vedený Davidem Denningem z Manchesterské univerzity popsal, že hlavní příčinou úmrtí jsou souběžné infekce, kdy se spojí nákaza nějaké nebezpečné nemoci a na ni pak „přisedne“ právě plíseň. Takový stav se potom jen velmi špatně léčí, přičemž léčbu ještě komplikuje nedostatek rychlých a spolehlivých diagnostických testů a také stále větší odolnost plísní vůči specializovaným lékům, antimykotikům.
Denningův tým provedl analýzu úmrtí na plísňová onemocnění, která vycházela z celosvětových dat, už před deseti lety, vloni na ni navázal studií, která měla stejnou metodologii, ale posuzovala současnost. Vyšla ve specializovaném odborném žurnálu The Lancet Infectious Diseases.
Dennings nyní odhaduje, že na celém světě dochází každoročně k 6,5 milionu invazivních plísňových infekcí a 3,8 milionu úmrtí souvisejících s plísněmi. Přibližně 2,5 milionu z nich lze přímo přičíst plísním – ty jsou tedy tím hlavním důvodem, proč daný člověk zemřel. Celkem infekční nemoci připraví o život asi 14 milionů lidí ročně.
Imunita na méně než sto procent
Že těchto nákaz plísňového původu přibývá, je vlastně trochu paradoxní. Na rozdíl od virů a bakterií nejsou houby zdaleka tak schopné do lidského těla proniknout nebo se v něm šířit, imunita se s nimi umí zpravidla snadno vypořádat. A to hlavně proto, že si nevyvinuly tak rafinované triky jako třeba právě viry.
Co se tedy změnilo? Podle Denningse je faktorů více. Moderní medicína sice umožnila lidem žít s darovanými orgány a přežít i dříve nepředstavitelně smrtelné nemoci a zranění, jenže to organismus něco stojí. Oslabuje ho to natolik, že není schopen „provozovat“ svůj vysoce energeticky náročný imunitní systém na sto procent, takže plísně této slabiny využijí. Lze to připodobnit k tomu, jako by nějaký stát po vyčerpávající válce neměl dost peněz na pohraniční stráž, takže se jeho hranice stávají méně střeženými a snadněji překonatelnými.
Důvodů je ale víc. V poslední době přibývá důkazů, že některým plísním pomáhá i změna klimatu. V teplejším podnebí se umí rychleji adaptovat, takže se snadněji uzpůsobí i lidskému tělu a také lékům, které proti nim zdravotníci nasazují. Týká se to například nebezpečné Candidy auris.
Efekt nemocí se násobí
Dennings upozorňuje, že úmrtí na plísně, ke kterým v dnešní době dochází, často souvisejí s jinými zdravotními problémy. Odhaduje například, že více než dva miliony případů ročně a 1,8 milionu úmrtí na invazivní aspergilózu – infekci plísněmi rodu Aspergillus, která obvykle postihuje plíce – se vyskytuje u lidí, kteří bojují s chronickou obstrukční plicní nemocí, rakovinou plic nebo krve, tuberkulózní infekcí nebo jsou v intenzivní péči.
Ani jedna z těchto nemocí nemusí být smrtelná, stejně tak je jen výjimečně smrtící samotná aspergilóza, ale dohromady se jejich efekt posílí a znásobí.
Popisovaný výzkum ale může být do značné míry nedostatečný. Autoři do něj totiž nedokázali zahrnout dopady covidové pandemie, u níž existuje spousta náznaků, že pomohla vyvolat rozsáhlé epidemie plísňových nemocí ve výrazně vytížených nemocnicích. Dobře popsaný je tento jev zejména v Indii.
Podle Denningse by se dalo mnoha úmrtím předejít, kdyby lékaři měli k dispozici lepší nástroje pro rozeznávání plísní a také účinnější léky.
