Oranžový členovec žijící na ostrovech u pobřeží Afriky je navenek typickým zástupcem svého řádu. Ale pohled do jeho genetických „útrob“ vědcům prozradil, že se jedná o živoucí hádanku.
Pavouk z čeledi šestiočkovitých Dysdera tilosensis žije jenom na Kanárských ostrovech a není na pohled ničím nápadný. Když teď ale vědci z Barcelonské univerzity prostudovali jeho genom, narazili na něco, co je nápadné a zajímavé. Tento tvor totiž během evoluce přišel o polovinu svého genomu, ale přitom mu to evidentně nijak neškodí.
Objev odporuje rovnou několika obecným poznatkům – například ostrovní druhy mívají zpravidla větší genomy a mají v nich více prvků, jež se opakují. Ne tak tato šestiočka, jejíž genetická informace je nejen kompaktnější, ale navíc i rozmanitější než genomy jiných podobných pavouků žijících na pevnině. Pavouk pro experty zkrátka otevírá spoustu nových otázek o tom, jak a proč se během evoluce živých organismů mění velikost jejich genomu. Ta se totiž mezi druhy, i těmi s podobnou biologickou složitostí, značně liší.
Evoluční paradox
U takových evolučně podobných druhů, které sdílejí podobná stanoviště a stravu, nelze podle autorů studie rozdíly ve velikosti genomu snadno připsat ekologickým nebo behaviorálním faktorům. Biologové zjistili, že předek pavouka i jeho současný blízký příbuzný mají genomy dvakrát větší než on – takže změna v tomto případě musela nějak souviset s kolonizací ostrova.
Podle autorů výsledek naznačuje, že pavouk našel na tomto místě nečekaně stabilní prostředí, kde si mohl udržet početnou populaci a nemusel se zároveň téměř vůbec přizpůsobit vnějším evolučním tlakům. Díky tomu měl luxus eliminovat svou „zbytečnou“ DNA. Celý proces ale chtějí experti ještě mnohem detailněji prozkoumat, přičemž podrobné informace o genomu tohoto tvora jim v tom mohou výrazně pomoci.
Stále ale zůstává záhadou, proč se u podobných druhů hromadí opakující se sekvence DNA, zatímco jiné – jako třeba tento – jsou v tomto ohledu kompaktnější. Podle některých hypotéz mají tyto změny v genomu přímou adaptivní hodnotu. „Tato studie podporuje myšlenku, že velikost genomu u těchto druhů nezávisí na přímé adaptaci, ale především na rovnováze mezi akumulací a odstraněním této repetitivní DNA,“ uzavírají vědci.
