Bennett Bacon je starší Londýňan, který se profesionálně věnuje opravování a konzervování nábytku, jeho velkým koníčkem je ale archeologie. Právě v ní také dokázal něco, co překonalo i práci profesionálů: nabídl srozumitelné vysvětlení dosud nejasných značek, které doprovázejí nástěnné malby, a otevřel tím i cestu k pochopení toho, proč pravěcí lidé rozdílnou zvěř vůbec kreslili.
Jeskyně po celé Evropě jsou plné pravěkých maleb, které zobrazují pozoruhodně věrně spousty zvířat. Vědci identifikovali, o jaké se jednalo druhy, pochopili, jak malby vznikaly i jakou technologií. Dosud jim ale chyběla odpověď na otázku, proč pravěcí lidé zvěř zvěčňovali, a současně nedokázali vysvětlit existenci podivných teček a dalších značek, které se na tomto pravěkém umění objevují.
Londýňan Bennett Bacon se proto rozhodl, že se tyto značky pokusí rozluštit. Článek v odborném časopise Cambridge Archaeological Journal, pod kterým je podepsaný spolu s hvězdami oboru, ukazuje, že ve svém záměru uspěl a současně naznačil i odpověď na ono velké „proč“.
Zapálený amatér, Y a luna
Bacon strávil spousty hodin na internetu a v Britské knihovně tím, že si prohlížel obrázky jeskynních maleb. Shromáždil tak obří databázi, která zahrnuje většinu pravěkého jeskynního umění v Evropě – a v ní začal hledat nějaké zákonitosti a vztahy. U jakých zvířat jsou jaká znamení? A v jakém počtu? Jaké souvislosti tam ještě existují? Dají se najít nějaké opakující se vzorce?
Klíčovým se pro něj stal znak připomínající písmeno Y, jenž se vyskytuje na celé řadě maleb. Bacon vyšel z myšlenky, že by mohl symbolizovat porod. Proč? Značka totiž ukazuje dvě linie vyrůstající z jedné – což je dostatečně jednoduchá symbolika, která by dávala smysl i našim předkům. Potvrdí-li tuto tezi i další studie, pak by se jednalo o vůbec nejstarší symbolicko-grafické zachycení nějakého jevu – tedy první písmeno v dějinách.
Přestože je pan Bacon jen „mužem z ulice“, jeho pracovitost, píle a zapálenost byly takové, že si získal pozornost respektovaných archeologů a antropologů. Ti se postupně k jeho výzkumu přidávali, až „jeho tým“ tvořili nejlepší experti z Durhamské univerzity a z University College v Londýně. A pomohli mu s analýzou. Přišli na to, že tečky pod obrazy zvířat mají jasný význam: počet znaků odpovídá tomu, v jakém měsíci (podle lunárního kalendáře) probíhá páření daného druhu zvířat.
Hledání přírodního rytmu
Podle profesora Paula Pettitta z Durhamské univerzity je to velkolepý objev. „Výsledky ukazují, že lovci-sběrači z doby ledové jako první používali systematický kalendář a také značky, které v rámci tohoto kalendáře zaznamenávaly informace o těch nejdůležitějších událostech v jejich ekosystému,“ uvedl pro stanici BBC. Důsledky jsou zásadní: lovci si takto podle autorů mohli značit dobu (ne)vhodnou pro lov.
Zobrazená zvířata jsou téměř vždy druhy, které patřily mezi ty lovené pravěkými lidmi. A v době, kdy se jim rodí mláďata, jsou nejzranitelnější – schopnost předvídat, kdy to nastane, mohla být zejména v hluboké době ledové, kdy bylo jiné potravy málo, naprosto klíčová.
Jak autoři poznamenávají, počítání měsíců by muselo být „ukotveno k dobře definovanému počátečnímu datu“, kterým podle nich bylo rozmrznutí řek na konci jara. Ačkoli by se načasování této události v Evropě lišilo, pro lidi, kteří se do značné míry omezovali na určitou lokalitu, by bylo důležité, jak dlouho po místním tání jednotlivé druhy rodily.
Některé z vyobrazených druhů, například mamuti a obří srstnatí nosorožci, už dávno vymřely, takže není možné ověřit, kdy tato zvířata rodila. U těch druhů, jež do současnosti přežily, se to ale ověřit dá: Symboly Y se v sekvenci objevují vždy v bodech, které odpovídají pravděpodobným obdobím porodů u příslušných druhů. A sekvence bez symbolů Y zase dosahují vrcholu v počtech, které odpovídají předpokládaným měsícům mezi jarem a obdobím páření.
Problém s vysvětlením
Odborný časopis Live Science oslovil antropoložku Melanie Changovou z Portlandské státní univerzity, která se fenoménu jeskynních maleb věnuje dlouhodobě. Ta je k výsledkům výzkumu zatím spíše skeptická, protože je nevidí jako kvalitně podložené důkazy. Současně má problém s tím, že autoři nevěnují pozornost pro jiná možná vysvětlení.
Obecně platí, že tak složité a vzdálené jevy se interpretují jen velmi složitě – a jakýkoliv nový objev může snadno tyto starší výklady ukázat jako nepravdivé, nebo přinejmenším sporné. Přesto mohou zlepšit naše poznání minulosti.
