Když vědci prozkoumali novými metodami genetický materiál mrtvých z Pompejí, zjistili, že stará vysvětlení některých dobře známých výjevů nedávají smysl.
Čtyřčlenná rodina se schovává pod kamenným schodištěm, kolem padá žhavý popel. Rodina ví, že nemůže uniknout, z Pompejí se stala smrtící past. Výše popsané se odehrálo roku 79 u slavného Domu zlatého náramku; příběh na návštěvě uslyší každý turista. Ale podle nové analýzy tato slavná scéna není tím, čím se zdá: „matkou“ skupiny je ve skutečnosti muž.
Vědci z Itálie, Německa a USA v časopise Current Biology popsali, že se jim povedlo získat jadernou a mitochondriální DNA ze vzorků úlomků kostí smíchaných se sádrou odebraných ze čtrnácti restaurovaných odlitků, z nichž pět bylo podrobně prozkoumáno.
Byli mezi nimi také tři ze čtyř lidí nalezených u paty schodiště v bohatě zdobené budově nazvané Dům zlatého náramku. Přezdívka odkazuje na šperk, který nosil na ruce jeden ze dvou dospělých, kteří byli nalezeni s dítětem na boku – okolnosti, které vedly k domněnce, že tato oběť byla matkou dvou dětí ve skupině, přičemž druhý dospělý se pak logicky považoval za otce.
Ale to byl omyl. Nová analýza totiž odhalila, že osoba s náramkem byla muž a že měla černé vlasy a tmavou pleť. Vědci ani nenašli žádné důkazy o tom, že by byl příbuzný dvou kojenců, chlapců. Údaje naznačují, že předkové těchto tří obětí měli původ v různých populacích východního Středomoří nebo severní Afriky. Vědci naznačují, že existují genetické stopy, které napovídají, že i druhý dospělý mohl být muž.
Další záhada
Studie nabídla nový pohled i na vztah dvou obětí erupce Vesuvu, které se našly ve vzájemném objetí v budově známé jako Dům kryptoportiků. Archeologové předpokládali, že se mohlo jednat o matku a dceru, dvě sestry nebo milenecký pár. Nová analýza ale vylučuje první dvě interpretace, a naopak potvrzuje pravdivost té třetí: jedna z obětí byla muž a dvojice nebyla příbuzná po ženské linii.
„Tyto objevy zpochybňují dlouholeté interpretace, jako je spojování šperků s ženskostí nebo výklad fyzické blízkosti jako ukazatele biologických vztahů,“ píší vědci. Dokonce se domnívají se, že je možné, že restaurátoři v minulosti manipulovali s pózami a relativním umístěním těl, aby napomohli vyprávění dramatického příběhu.
Analýzy nevyvrátily všechny známé příběhy. Například potvrdily, že oběť nalezená o samotě v místnosti ve velké budově známé jako Vila záhad byla muž, přesně jak se dříve předpokládalo. Podle DNA se mohlo jednat o místního obyvatele Pompejí.
Na otázku, odkud čtyřčlenná skupina pocházela, vědci zatím nemají odpověď. Ve společnosti, která byla silně založena na otroctví, by se dalo předpokládat, že šlo právě o otroky z Afriky. Není ale ani vyloučené, že šlo o dobrovolné migranty z Afriky nebo o jejich potomky. Anebo dokonce o obchodníky, kteří se do Pompejí dostali „pracovně“.
