V pravěku se pláněmi na místě dnešního města Sambir na západní Ukrajině proháněli vůbec největší lvi, jací na naší planetě kdy žili. Podle nové studie to dokonce mohly být vůbec největší kočkovité šelmy v dějinách.
Půl tuny váhy, výška v kohoutku 140 centimetrů, délka těla kolem dvou a půl metru. To je stručný popis poddruhu jeskynního lva, který byl v Sambiru nalezen, vědci mu v nové studii říkají „lev sambirský“.
Paleontologové ve výzkumu srovnávali, jak se na území východní Evropy vyskytovali a měnili pravěcí jeskynní lvi – vzdálení příbuzní moderních lvů. Že byli mnohem větší, se vědělo, nová přehledová studie ale ukazuje, kde všude lovili, jak se měnily jejich rozměry a další podrobnosti.
Obr v čase obrů
Tento nález znamená, že „ukrajinský lev“ byl nejen největším známým lvem všech dob, ale zřejmě i tou vůbec největší kočkovitou šelmou, o níž věda ví.
I když nález ukazuje tvora o hmotnosti přes pět set kilogramů, autoři studie nevylučují, že výjimečně velké exempláře mohly mít ještě větší hmotnost. U jeskynních lvů se přitom uvádí jako normální hmotnost do 340 kilogramů.
Doposud se o rekord dělili vyhynulí machairodus (405 kilogramů), lev americký (420 kilogramů), tygr ngandongžský (470 kilogramů) a dokonce i slavný jihoamerický „šavlozubý tygr“ Smilodon populator, který mohl vážit až k pěti stovkám kilogramů.
Existuje jediná výjimka. Tou jsou kříženci lvů a tygrů, kteří jsou v oblibě mezi chovateli zejména v USA. Varianta jménem liger (otec lev, matka tygřice) může dorůstat extrémních rozměrů a chovatelé to ještě podporují tím, že je někdy překrmují. Největší známý exemplář, obézní samec z Wisconsinu, tak dosáhl prokázané hmotnosti 550 kilogramů. Platí za to ale spoustou zdravotních problémů.
Zmenšování lvů
Jeskynní lvi v Evropě vyhynuli přibližně před sedmnácti tisíci lety, jejich zmizení souvisí hlavně s koncem doby ledové a příchodem podmínek, na které nebyli adaptovaní a nedokázali se jim dostatečně rychle přizpůsobit.
„Velikost v průběhu času (ovšem s určitými výjimkami) neustále klesá, až dosáhla rozměrů dnes žijících lvů,“ uvádějí autoři studie. „Během středního pleistocénu se velikost Panthera spelaea (lev jeskynní, pozn. redakce) měnila jen nepatrně. Podstatné změny velikosti začaly v pozdním pleistocénu,“ doplňují.
Je to dobře vidět na délkách lebek: ty starší měřily u samců kolem 48 centimetrů, zatímco u nejmladších nálezů už to bylo jen 40 centimetrů. Podobně významné rozdíly našli vědci také u samic, kde došlo ke zmenšení ze 32 centimetrů na 26 centimetrů. Mezi samci a samicemi přitom panovaly ve velikosti obrovské rozdíly. Odhaduje se, že samice mohly mít až o osmdesát procent nižší hmotnost.
Co bylo potom
Když začali jeskynní lvi vymírat, trvalo podle tohoto výzkumu tisíce let, než je v ekosystému nahradili jejich vzdálení příbuzní, moderní lvi.
Ti se v té době, asi před 14 tisíci lety, rozšířili po větší části Evropy, dostali se tam zřejmě z oblasti dnešního Íránu. V Karpatské kotlině zmizeli až před 4500 lety, na Ukrajině vydrželi ještě o půl tisíciletí déle.
Nejdéle se jim dařilo přežívat v Řecku, poslední tam vvymřeli kolem čtvrtého století našeho letopočtu. Díky tomu se stali součástí evropské mytologie, například v příběhu Hérakla, který dostal za úkol zabít nezranitelného nemejského lva, který měl žít v oblasti dnešní Soluně.
Existují ale i anekdotická svědectví o tom, že izolované šelmy mohly přežívat v těchto oblastech i déle; mohlo se také jednat jen o zatoulané jedince, případně zvířata, která do Evropy někdo dovezl.
