Japonská mise, která odebrala vzorky prachu z planetky, zveřejnila, že tato hmota obsahuje základní stavební prvky, z nichž vzniká život. Analýza těchto sloučenin navíc říká, že se mohou vyskytovat na různých místech v kosmu.
Před pěti lety proběhla ojedinělá kosmická mise. Na planetku Ryugu vypálila sonda Hayabusa2 měděnou střelu, která na jejím povrchu vytvořila desetimetrový kráter. Pak se snesli dva roboti, kteří poskakovali po povrchu planetky a úspěšně odebrali vzorky.
Roku 2020 se je podařilo dopravit na Zemi a od té doby je vědci studují. Teď přišli v odborném žurnálu Nature Communications s objevem, který astronomy nadchl.
Ve vzorcích odebraných japonskou misí Hayabusa2 z Ryugu se totiž našly organické molekuly.
Když vědci analyzovali vzorky odebrané ze dvou různých míst na asteroidu, našli v nich uracil, jeden ze stavebních kamenů RNA, a také vitamin B3 neboli niacin, což je klíčový faktor pro metabolismus v živých organismech, uvedl web CNN, který o objevu informoval.
Kontaminace vyloučena
Uracil je sloučenina obsahující dusík. Důležitá je proto, že se jedná o jednu z takzvaných bází v RNA, které obsahují genetickou informaci a pokyny důležité pro buňky živých organismů. Jak se učí už na středních školách, v nukleové kyselině RNA se nachází společně s adeninem, guaninem a cytosinem, ale v DNA se uracil nevyskytuje a místo něj je tam thymin.
Už starší analýzy našly ve vzorcích z Ryugu aminokyseliny a další molekuly. Také uracil a niacin se již podařilo objevit v jiných kosmických tělesech, ale až doposud to byly vždy jen meteority, které dopadly na Zemi. Mohlo se tedy jednat o kontaminaci pozemským prostředím.
To ale tentokrát nehrozí. Japonští vědci postavili misi tak, aby se něco takového nemohlo stát. Kapsle, které vzorky uchovávaly, byly hermeticky uzavřené, přísné podmínky zabraňující pošpinění panují i v laboratořích, kde se materiály na Zemi zkoumají. „Kontaminaci můžeme vyloučit,“ zdůraznil v prohlášení hlavní autor studie Jasuhiro Oba z Univerzity Hokkaidó.
„Ve vzorku jsme nalezli i další biologické molekuly, včetně aminokyselin, aminů a karboxylových kyselin, které se vyskytují v bílkovinách, respektive v metabolismu,“ popsal Oba.
Pseudo-panspermická teorie se vrací
Pro vědu jsou tyto výsledky zásadní. Neznamenají, že by v kosmu existoval život, ale že se tam nacházejí stavební kameny, z nichž život ve vhodných podmínkách vzniknout může. Například poté, co takový asteroid dopadne na příhodnou planetu, třeba na Zemi.
Tato úvaha je stará stejně jako západní civilizace. Dříve se označovala jako panspermická teorie a poprvé s ní přišel už pět set let před naším letopočtem řecký filosof Anaxagoras. Na začátku 20. století ji proslavil švédský chemik a fyzik Svante Arrhenius.
Ve starší podobě tvrdila, že se život šíří vesmírem v podobě mikroorganismů nesených vesmírnými větry. Poté, co se ukázalo, že vesmírná radiace vše živé spolehlivě zabíjí, vědci upravili hypotézu na pseudo-panspermickou, která navrhuje, že jisté důležité molekuly, které byly třeba k vývoji života, přišly z kosmu.
Tyto molekuly pravděpodobně původně vznikly fotochemickými reakcemi v ledu ve vesmíru ještě před vznikem naší sluneční soustavy, uvedl Oba. Podle něj není pochyb o tom, že biologicky důležité molekuly, jako jsou aminokyseliny a nukleobáze se na Zemi dostaly právě v asteroidech a meteoritech. Vědec předpokládá, že mohly hrát zásadní roli pro vznik života na rané Zemi.
Další vzorky jsou na cestě
Objev je také důležitý pro odpověď na další zásadní otázku, kterou si lidstvo pokládá, tedy zda se život vyskytuje ve vesmíru ještě někde jinde než na Zemi.
„Nemohu říci, že přítomnost takových složek vede přímo ke vzniku či přítomnosti mimozemského života, ale přinejmenším jejich složky, jako jsou aminokyseliny a nukleobáze, mohou být přítomny všude ve vesmíru,“ řekl Oba.
Vědci pod jeho vedením teď chtějí zjistit, jak běžné jsou tyto molekuly v planetkách. A mají k tomu vynikající příležitost, protože už v září letošního roku (pokud se nestane nic nečekaného) by měl na Zemi připutovat další vzorek z jiného asteroidu. Tentokrát jde o planetku jménem Bennu, kde vzorky odebrala mise OSIRIS-REx.
