Vědci našli první důkaz, že vystavení mikroplastům mění chování savců. Na myších se prokázalo, že tyto drobné částečky pronikají i do mozku – a když se tam dostanou, začnou se myši chovat velmi zvláštně.
Plastové znečištění zaplavuje planetu. Když se tento odpad rozkládá, vznikají z něj mikroplasty – mnohdy okem neviditelné kousíčky umělé hmoty, které jsou menší než 5 milimetrů, ale často jsou mnohem menší. Nesené větrem i vodou se dostávají po celé planetě, pronikají i do zvířecích a lidských těl.
Jenže se stále moc neví, co se tam s nimi děje. Ovlivňují tam nějak tkáně? Mohou poškozovat zdraví, nebo poškozují třeba imunitu? Neexistuje zatím mnoho výzkumů o tom, jak to ovlivní savce. Nová studie publikovaná tento měsíc v časopise International Journal of Molecular Science se pokusila pochopit dlouhodobé zdravotní dopady tohoto jevu – a její výsledky jsou podle autorů znepokojivé.
- Mikroplasty je obecné označení užívané pro různorodé úlomky plastů o velikosti od 100 nanometrů až po pět milimetrů, které se vyskytují ve vodě, v půdě i ve vzduchu jako součást jejich znečištění.
- Mikroplasty tvoří směs vláken, kuliček či zlomků nepravidelného tvaru, z nichž část je záměrně v takové podobě vyráběna (primární mikroplasty), ale většina vzniká postupným nalámáním, fragmentací větších kusů plastů (sekundární mikroplasty). Tyto mikroplasty se posléze hromadí v oceánech.
- Nanoplasty jsou těmi nejmenšími druhy mikroplastů, jedná se o částice menší než 20 mikrometrů. Existuje řada podezření, že právě ony mohou působit největší škody kvůli schopnosti pronikat různými biologickými bariérami.
Vědci z University of Rhode Island vystavili myši různým množstvím mikroplastů – dostali je do nich skrze pitnou vodu. A potom sledovali, jakým způsobem se tam tyto částečky usazují a hromadí. Ukázalo se, že mikroplasty se hromadí v tkáních mnoha orgánů, včetně těch mimo trávicí soustavu myší. Jaime Ross, profesor neurovědy na University of Rhode Island, který se na studii podílel, uvedl, že vědci byli překvapeni, kolik mikroplastů se v průběhu času akumulovalo v drobném myším těle.
Často se objevovaly například hluboko v jaterních buňkách, slezině a v ledvinách, ale dokonce i v mozku. Tedy nejen uvnitř zažívacího traktu, jak by se dalo očekávat, ale přímo v jeho tkáních – dostat se tam mohly vlastně jen krevním oběhem.
Mikroplasty mění chování myší
Autorský tým se také zabýval změnami chování u myší, které byly mikroplastům dlouhodobě vystavené, ve srovnání s těmi, které žily zdravě. Po třech týdnech pití mikroplastů ve vodě byly myši umístěny do speciální místnosti, kde vědci hodinu a půl sledovali jejich pohyby.
Za normálních okolností jsou myši přirozeně opatrné – pohybují se spíše po stranách a vyhýbají se otevřenému prostoru. To všechno jsou instinktivní reakce, které je chrání před případnými predátory. Myši, které byly vystaveny vyššímu množství mikroplastů ve vodě, se častěji pohybovaly neopatrně, uprostřed místnosti – měly také nepravidelnější pohyby a urazily delší vzdálenosti. To bylo nápadné hlavně u starších myší. Rozdíly v chování byly alarmující, zejména proto, že myši záměrně požívaly mikroplasty pouze tři týdny.
Při zkoumání myší si vědci všimli také zánětů v jejich mozku. Zaznamenali také pokles jednoho proteinu, který podporuje buněčné procesy v mozku. Nižší hladiny tohoto proteinu jsou spojovány s ranými stádii některých neurodegenerativních onemocnění včetně myších verzí Alzheimerovy choroby. Tohle bylo nečekané a současně velmi důležité, proto vědci chtějí právě v tomto směru výzkumu pokračovat.
