Mezihvězdné cestování je daleko, nabírá ale obrysy. K Proximě Centauri by mohly zamířit želvušky

Možnost mezihvězdného cestování je sice stále jen vizí vzdálené budoucnosti, ale už to není jen science fiction. V současné době totiž už existují konkrétní plány na to, jak dostat lidmi vyrobené technologie ke hvězdám. A teď skupina vědců uvažuje dokonce o tom, jak mimo Sluneční soustavu vyslat živé tvory.

Podle profesorů z Kalifornské univerzity v Santa Barbaře Philipa Lubina a Joela Rothmana je současnost zlatým věkem astronomie. „Cesty na Měsíc v rámci programu Apollo patřily k nejvýznamnějším událostem v mém životě a ty vzpomínky mi stále vyrážejí dech,“ řekl Rothman, který je profesorem na katedře molekulární, buněčné a vývojové biologie.

Od programu Apollo už ale uplynulo půl století a znalosti lidstva o vesmíru i technologie k jeho zkoumání se od té doby zásadně zlepšily. Proto Rothman společně s experimentálním kosmologem Lubinem začali uvažovat o tom, co dál – co by bylo zapotřebí, aby se živé bytosti vydaly na cestu k nejbližší hvězdě mimo naši Sluneční soustavu. Popsali to v článku, který vyšel v odborném časopise Acta Astronautica.

Ke hvězdám

Největší výzvou pro mezihvězdné cestování je podle autorů studie obrovská vzdálenost mezi Zemí a nejbližšími hvězdami. Mise Voyager prokázaly, že lidstvo je schopné vyslat objekty do vzdálenosti přes dvanáct miliard kilometrů, což je třeba k opuštění bubliny obklopující naši Sluneční soustavu, takzvané heliosféry.

Sondy o velikosti automobilu, které se pohybovaly rychlostí přes 60 tisíc kilometrů za hodinu, tam ale doletěly za předlouhých 40 let. Jejich vzdálenost od Země je navíc jen nepatrným zlomkem prostoru, který naši planetu dělí od nejbližší hvězdy. K té by se sondy Voyager podobnou rychlostí dostávaly přes 80 tisíc let.

Tato výzva je hlavním tématem Lubinovy práce, v níž představuje technologii, která by byla potřebná k dosažení další sluneční soustavy. Tradiční chemický pohon (tedy dnešní raketové palivo) je podle něj vyloučen, protože není a nemůže být schopný poskytnout nezbytné množství energie k dostatečně rychlému pohybu plavidla. Jeho hmotnost a systémy potřebné k pohonu zároveň nejsou pro obří rychlosti, kterých musí loď putující k jiné hvězdě dosáhnout, vhodné.

Je proto zapotřebí nových pohonných technologií – a právě zde přichází na řadu výzkumný program Kalifornské univerzity zaměřený na využití světla.

Sondy v kosmu, motory na Zemi

„Nikdy předtím nebylo možné pohánět makroskopické objekty na rychlost blížící se rychlosti světla,“ konstatuje Lubin, který pracuje jako profesor na katedře fyziky. Zásadní překážkou je hmotnost tělesa, právě ona v dohledné budoucnosti vylučuje jakékoli lidské mise na větší vzdálenosti.

Jeho tým se proto obrátil na roboty a fotoniku. Malé sondy s palubními přístroji, které snímají, sbírají a předávají data zpět na Zemi, by mohly být poháněné světlem pomocí laserové soustavy umístěné na Zemi, případně na Měsíci. Mohly by tímto způsobem dosáhnout i dvaceti až třiceti procent rychlosti světla. Výhodou tohoto pohonu, který navrhuje i projekt Breakthrough, je především to, že není třeba dopravovat do kosmu motor, ten vlastně zůstává na Zemi.

Laserový paprsek by takovou sondu poháněl podobně, jako žene plachetnici k cíli vítr. „Pravděpodobně by vypadala jako polovodičová destička se štítem, který by ji chránil před zářením a bombardováním prachem při průletu mezihvězdným prostředím,“ popisuje Lubin. „Pro začátek by pravděpodobně byla velká jako lidská ruka.“

Takové základní technologie by se podle něj ale daly snadno modifikovat na větší rozměry, třeba i k pohonu mnohem větších kosmických lodí v rámci naší Sluneční soustavy při nižších rychlostech, což by potenciálně umožnilo lidské mise na Mars. Lubin uvádí, že cesta k Rudé planetě by s tímto pohonem trvala jen jeden měsíc, což by představovalo asi devítinásobné zkrácení oproti současným možnostem.

Při těchto relativistických rychlostech – zhruba 100 milionů kilometrů za hodinu – by taková „plachetnice“ dosáhla nejbližší sluneční soustavy, Proximy Centauri, zhruba za dvacet let.

Základní projekt vývoje plánu na dosažení relativistického letu prostřednictvím pohonu na směrovanou energii podporují NASA a soukromé nadace, například programem mezihvězdného pohonu Starlight, který provozuje Kalifornské univerzita, a zejména projektem Breakthrough Initiatives, jenž financují miliardáři Julia a Jurij Milnerovi. Ten má několik podprojektů – některé hledají v kosmu signály jiných civilizací, jiné analyzují data, zatímco Breakthrough Starshot má za cíl vymyslet dopravu ke hvězdám.

Autorem myšlenky tohoto pohonu byl slavný fyzik Stephen Hawking, který se na programu Breakthrough podílel.

Život na cestě prázdnotou

„Když jsem se dozvěděl, že hmotnost těchto plavidel může dosahovat i několika gramů, nebo dokonce více, bylo mi jasné, že by se do nich mohli vejít živí živočichové,“ líčí Rothman, který si uvědomil, že prvními pozemšťany, kteří budou cestovat mezi hvězdami, by mohli být například červi – konkrétně hlístice jménem háďátko obecné.

Právě výzkumu těchto organismů se vědec už desítky let věnuje; splňují podle něj většinu požadavků, které by se na mezihvězdného astronauta měly klást: „Jsou sice malé a jednoduché, ale jsou to experimentálně dokonalí tvorové,“ tvrdí Rothman.

Háďátko obecné
Zdroj: Wikimedia Commons

Nebylo by to poprvé, co by háďátka letěla do kosmu. Dají se označit za veterány vesmírných letů – astronauti je zkoumali na Mezinárodní vesmírné stanici i na palubě raketoplánu. Jejich odolnost je mimořádná, dokazuje to například fakt, že právě háďátka byla jedinými tvory, kteří přežili tragický pád raketoplánu Columbia. Navíc mají jednu mimořádnou schopnost, kterou sdílí s dalšími potenciálními mezihvězdnými cestovali – se želvuškami.

Oba živočichové se umí uložit do jakéhosi „zimního superspánku“, neboli kryptobiózy, kdy pozastaví své metabolické funkce, a v tomto stavu pak vydrží i ty nejtěžší podmínky. Želvušky se tímto způsobem dokonce dostaly v rámci izraelské mise na Měsíc a je možné, že tam přežívají i nyní.

  • Kryptobióza je životní stav, do kterého vstupují některé jednodušší organismy v reakci na nepříznivé okolní podmínky. Spouštěcím impulsem může být vyschnutí, mráz či nedostatek kyslíku. V kryptobiotickém stavu ustávají veškeré metabolické pochody a nedochází ani k rozmnožování, vývoji či opravě tkání. Organismus v kryptobiotickém stavu může v podstatě žít neomezeně dlouho, dokud se podmínky prostředí nevrátí do normálního stavu. V ten okamžik organismus obnovuje metabolismus a vrací se k běžnému životu.


Celé tisíce těchto drobných tvorečků by se podle Rothmana daly umístit na malou destičku, pak by se zapouzdřily a probudily by se až po příletu k Proximě Centauri. Přístroje by potom vědcům řekly, jak tuto cestu háďátka nebo želvušky zvládly nebo jak se na nich projevuje vliv prostředí u jiné hvězdy.

„Mohli bychom tak zkoumat jejich metabolismus, fyziologii, neurologické funkce, reprodukci i stárnutí a sledovat tak, jaký vliv má na tyto funkce let rychlostí blízkou rychlosti světla,“ dodává Rothman. „Většinu experimentů, které lze na těchto zvířatech provádět v laboratoři, lze provádět i na palubě miniaturní kosmické lodičky, když sviští vesmírem.“

Vliv takto dlouhých poutí na biologii zvířat by vědci mohli využít pro předpověď toho, jaký by byl vliv na člověka.

Radiace či vakuum nepředstavují problém

Želvušky už v několika pokusech prokázaly, že mají značnou odolnost vůči podmínkám, které panují ve vesmírnému prostoru. Vyvrcholením celé řady experimentů na těchto „malých vodních medvídcích“ bylo jejich vypuštění do volného vesmíru bez jakékoliv ochrany.

K tomu došlo v roce 2007 v rámci mise 6/Foton–M3, v níž byly želvušky vystaveny všemu, co vesmír nabízí: přímé radiaci, vysokým teplotám i vakuu. Po návratu na Zemi se většina vrátila k aktivnímu životu: svedly přijímat potravu, růst i rozmnožovat se.

V roce 2011 pak želvušky zamířily do vesmíru podruhé, tentokrát v americkém raketoplánu Endeavor. Během tohoto pokusu čelily různým hladinám ionizujícího záření.

Zkoumané želvušky vykazovaly velmi vysokou míru přežití bez ohledu na stav beztíže a kosmické záření. Samice kladly vejce normálního tvaru, která se byla schopna vylíhnout, a novorození jedinci byli zcela normální.

Možnost poslat člověka do mezihvězdného prostoru je samozřejmě skvělá pro filmy či literaturu, ale ve skutečnosti je to stále ještě vzdálený sen. „Než se k tomu dostaneme, možná už vytvoříme vhodnější formy života nebo hybridy člověka a stroje, které budou odolnější,“ předpokládají autoři výzkumu. „Je to vědecký program na celé generace,“ přiznává Lubin.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Věda

Nová varianta covidu „cikáda“ odolávající protilátkám se dostala už i do Česka

Nově se šířící varianta viru SARS-CoV-2 se liší od těch předchozích tolik, že by mohla snadněji unikat očkování i předchozímu překonání covidu. Upozorňují na ni experti ve více zemích včetně Česka. Pokud by se šířila dál, bylo by zřejmě potřeba změnit očkování.
před 17 hhodinami

VideoČeští experti zkoumají čínského robota Karla

Odborníci ze spolku Česká IT akademie zkoumají čínského humanoidního robota jménem Karel. Objevují, jak technologie funguje, i to, co všechno tito roboti dokážou o svých uživatelích zjistit. S čínskými technologiemi se totiž dlouhodobě spojují rizika spojená se sledováním i sběrem dat. Podle Ondřeje Chlupáčka z akcelerátoru S-tech Ventures je jedním z cílů zkoumání zjistit, jaké komponenty lze nahradit evropskými alternativami a jak by to bylo drahé či složité. Kromě toho odborníci učí Karla správně používat jeho ruce. V budoucnu by pak roboti mohli nahradit lidské pracovníky třeba ve zdravotnictví nebo průmyslu.
27. 3. 2026

Wikipedie omezila používání AI, povoluje už jen drobné úpravy a překlady

Otevřená internetová encyklopedie Wikipedie zakázala používání umělé inteligence při tvorbě nebo přepisování článků. Podle nových pravidel smí editoři používat jazykové modely, například ChatGPT, Google Gemini nebo DeepSeek, pouze výjimečně. Texty vytvořené těmito nástroji totiž často porušují základní zásady encyklopedie, zejména požadavek na ověření ze spolehlivých zdrojů.
27. 3. 2026

Vědci testují očkování proti fentanylu. Může zabránit vzniku „zombií“

Epidemie fentanylové závislosti se rozšířila už tak moc, že vědci hledají řešení, která by ještě nedávno nebyla ve hře. Jedním z nich by mohlo být například očkování, které „vypne“ v mozku centra, jež reagují na tuto drogu. Testování této vakcíny už začalo.
27. 3. 2026

Družice AMBIC bude očima Česka v kosmu. Má sledovat povodně, požáry či dopravu

Zástupci národního centra pro letectví a vesmír VZLU Aerospace a Evropské kosmické agentury (ESA) v pátek podepsali smlouvu, která zajistí vývoj družice AMBIC. Ta by v budoucnu měla pomoci mimo jiné při zvládání požárů a povodní nebo sledování situace na silnicích a železnicích.
27. 3. 2026

Blíží se „super El Niño“, predikují experti. Může přinést nejteplejší rok vůbec

Nová měření naznačují, že letos zřejmě převládne teplá fáze teploty oceánské vody, které se říká El Niño. To by mohlo mít závažné dopady na počasí ve velké části světa.
27. 3. 2026

Co se stane, když naklonujete klon? Vědci narazili na bariéru

Před jednatřiceti lety lidé poprvé viděli klon. Ovce Dolly byla první, ale nikoliv poslední, od té doby se tento proces používá běžně v mnoha oblastech vědy. Ve vzduchu ale stále visí jedna otázka: Dá se klonovat nekonečně, nebo existuje mez, kdy to přestává fungovat? Teď tuto hranici našli japonští biologové.
27. 3. 2026
Doporučujeme

Pes je nejlepším přítelem člověka o tisíce let déle, než se předpokládalo

Pes je nejlepším přítelem člověka už nejméně šestnáct tisíc let, prokázala dvojice studií, které vyšly tento týden v odborném žurnálu Nature. Vědci tak výrazně posunuli datum doby, kdy se psi prokazatelně vyskytovali s lidmi v Eurasii – a to přibližně o pět tisíc let směrem do minulosti.
26. 3. 2026
Načítání...