Astrofyzici našli sedm hvězd, které by mohly být sídlem supervyspělé civilizace s Dysonovou sférou. Připouštějí i jiná možná vysvětlení, ale doporučují se věnovat hledání dál. Pochyby vyvolává i samotný koncept sféry, který je dle některých odborníků zastaralý.
Každé civilizaci, která plně osídlí a naučí se využívat svou planetu, nutně začnou docházet zdroje energie. S možným řešením, jak pokrok udržet, přišel už před šedesáti lety americký matematik a fyzik Freeman Dyson.
Inspirován románem Olafa Stapledona vymyslel teoretický koncept, který dostal později jméno Dysonova sféra. Mělo by se jednat o obří kouli, v níž je uzavřena celá hvězda – a civilizace pak žije na vnitřní straně této sféry, díky čemuž může stoprocentně využívat veškerou energii své hvězdy. „Pevná skořápka nebo prsten kolem hvězdy je mechanicky nemožný. Formu ,biosféry‘, kterou jsem nastínil, si představuji z volných těles nebo roje objektů pohybujících se nezávisle na orbitě kolem hvězdy,“ nastínil Dyson.
Pro řadu vědců je představa Dysonovy sféry velmi přitažlivá jednak pro svou jednoduchost a eleganci, ale také by mohla vysvětlit, proč se zatím nepodařilo najít stopy po vyspělých technologických civilizacích – ty by byly bezpečně ukryté ve svých sférách.
Infračervený podpis
Skupina astronomů se teď pokusila zjistit, jestli by se nedaly v hlubinách kosmu nalézt stopy po samotných Dysonových sférách. Tvrdí, že našli sedm potenciálních kandidátů.
Autoři výzkumu neslibují, že tyto objekty jsou Dysonovy sféry, ale že jsou natolik „podivínské“, že by stálo za to je prostudovat. Všech sedm objektů, které se nacházejí ve vzdálenosti do tisíce světelných let od Země, patří mezi „trpaslíky typu M“, tedy třídu hvězd, které jsou výrazně menší a méně jasné než Slunce.
Vědci vycházeli z úvah samotného Dysona, který si už v minulém století uvědomil, že tyto megastruktury budou mít pozorovatelnou signaturu. Té se říká „Dysonův podpis“ a jedná se o výrazný přebytek infračerveného záření, který neodpovídá jiným známým parametrům. Nadprodukce záření by měla být způsobená tím, že megastruktura by pohlcovala viditelné světlo vyzařované hvězdou, ale nedokázala by ho využít úplně. Místo toho by Dysonova sféra musela takovou přebytečnou energii vyzářit ven v podobě infračervené světla.
To se dá sice poměrně snadno odhalit, ale může být způsobené mnoha různými příčinami – například prachovými oblaky, ohony komet a řadou dalších zdrojů. Všechny tyto objekty mají ale tvar podobný disku, přičemž žádný ze sedmi kandidátských objektů tento tvar nemá.
Není sféra jako sféra
V tomto případě se astronomové zaměřili pouze na „hotové“ sféry, tedy koule, které by kompletně obklopovaly celou hvězdu. Existuje ale ještě jiná možnost, kdy by sféra nebyla kompletní. Ať už proto, že ji její tvůrci nestihli dokončit, stále na ní pracují, anebo její tvar připomíná spíše prstenec nebo jiný nekulovitý předmět.
V takovém případě by viditelné světlo hvězdy kolísalo, pokud by před ní procházela hmota „sféry“. Něco takového už astronomové také odhalili, a to u takzvané Tabbyiny hvězdy neboli Kic 8462852, která vykazovala mnoho opravdu neobvyklých poklesů ve světle, jež by mohly být způsobeny mimozemskou megastrukturou.
Ta ale podle autorů řady studií téměř jistě není dílem inteligentní mimozemské civilizace, nýbrž pouze výsledkem náhody. Nejspíš ji způsobuje oblak kosmického prachu, jenž kolem ní obíhá. Podle autorů nové práce by se ale v budoucnu měla při dalších analýzách zvážit i možná existence podobných neuzavřených sfér a pátrat pak po jejich signaturách.
Astronomové pátrali po možných Dysonových sférách v katalogu Gaia v rámci projektu Hefaistos.
Nedostatek cihel
Na webu The Conversation se ke studii vyjádřil astrofyzik Simon Goodwin z Sheffieldské univerzity, který v podstatě zavrhl celý koncept těchto supermasivních těles. Podle něj je zastaralý a odpovídá době svého vzniku. Tehdy se předpokládalo, že civilizace potřebují nutně enormní množství energie, ale další desetiletí vývoje na Zemi ukázaly, že to není ani zdaleka nutné, stačí energie efektivněji vyžívat a sdílet.
Dyson a společně s ním sovětský astrofyzik Nikolaj Semjonovič Kardašov, který vytvořil model „kosmických civilizací“, nikdy ani nenaznačili, na co by bylo to gigantické množství energie získané uvnitř Dysonovy sféry potřeba. Kardašov přišel se stupnicí, která klasifikuje rozmach civilizace podle toho, jak dobře umí využívat zdroje. Dysonova sféra je v ní na druhém stupni, protože jde o zdroje celé hvězdy:
Celá sféra je navíc podle Goodwina natolik absurdně neefektivní, že by její tvorba nedávala smysl. „Rychlým výpočtem zjistíme, že pokud bychom chtěli získat deset procent energie Slunce ve vzdálenosti, v jaké je Země od Slunce, potřebovali bychom plochu rovnající se jedné miliardě Zemí. A pokud bychom měli superpokročilou technologii, která by dokázala vytvořit megastrukturu o tloušťce pouhých deseti kilometrů, znamenalo by to, že bychom potřebovali materiál v hodnotě asi milionu Zemí, z něhož bychom takovou stavbu vytvořili,“ namítá Goodwin.
Zásadním problémem je, že tolik hmoty prostě neexistuje. Celá Sluneční soustava se skládá převážně z plynů, obsahuje podle Goodwina pevný materiál odpovídající jen stovce zeměkoulí. Aby nějaká civilizace získala dost „cihel“ na takovou stavbu, musela by kompletně rozebrat všechny planety v deseti tisících hvězdných soustav.
„Také bych měl silné podezření, že v době, kdy by se civilizace dostala do bodu, kdy by byla schopna postavit Dysonovu sféru, měla by lepší způsob, jak získat energii, než pomocí hvězdy, pokud by ji opravdu potřebovala,“ dodává kritický astrofyzik.
