Lidé druhu Homo sapiens jsou mistry rychlé evoluce, ukazuje nový výzkum vědců z University College v Londýně. Podle něj si člověk vyvinul svůj charakteristický velký mozek a plochý obličej překvapivě rychlým tempem ve srovnání s jinými lidoopy.
Výzkumníci analyzovali, jak se evoluční rozmanitost lebek lidí a jiných příbuzných lidoopů vyvíjela v průběhu milionů let. Vědci zjistili, že struktura lebky u lidí se vyvinula podstatně rychleji než u jakéhokoli jiného blízce příbuzného druhu lidoopa. „Ze všech druhů lidoopů se lidé vyvinuli nejrychleji,“ uvedla hlavní autorka studie Aida Gomez-Roblesová.
To podle ní pravděpodobně svědčí o tom, jak zásadní jsou pro lidi adaptace lebky spojené s velkým mozkem a malými tvářemi: tato evoluční změna byla zřejmě tak prospěšná, že se dokázala vyvinout extrémně rychle. „Tyto adaptace mohou souviset s kognitivními výhodami velkého mozku, ale na naši evoluci mohly mít vliv i společenské faktory,“ zvažuje další možnosti vědkyně.
Tým, který vedla, prozkoumal trojrozměrné virtuální modely lebek různých moderních druhů primátů, včetně sedmi hominidů, neboli „velkých lidoopů“, jako jsou lidé, gorily a šimpanzi, a porovnali je s devíti druhy takzvaných hylobatidů, neboli „menších lidoopů“, jako jsou třeba giboni.
Dvě větve jedné rodiny
Hominidi a hylobatidi byli dlouho jedna rodina, ale asi před 20 miliony lety se evolučně oddělili. Během této dlouhé doby došlo k výraznému rozvoji anatomické rozmanitosti hominidů, zatímco u hylobatidů zůstala překvapivě omezená. Výsledkem je, že lebky různých druhů hylobatidů jsou si velmi podobné, zatímco druhy hominidů se od sebe výrazně liší. Ale i v rámci hominidů se lidé vyvíjeli rychleji než ostatní druhy.
Aby změřili rozdíly, rozdělili vědci lebky jednotlivých druhů do čtyř hlavních částí: horní část obličeje, dolní část obličeje, přední část hlavy a zadní část hlavy. Pomocí počítače porovnali 3D skeny a určili, jak se jednotlivé části liší mezi druhy. Jedná se podle autorů zatím o nejdetailnější srovnávací analýzu 3D struktury lebky u těchto blízce příbuzných druhů lidoopů.
Většina lidoopů má velké a dopředu vyčnívající obličeje s relativně malými mozky, lidé mají ale plošší obličeje a velké kulaté hlavy. Giboni, kteří jsou v některých ohledech podobní lidem, mají také relativně ploché obličeje a kulaté hlavy, ale mnohem menší mozek.
Porovnáním druhů vědci zjistili, že lidé se změnili asi dvakrát více, než by se dalo očekávat, kdyby neexistoval nějaký další faktor podporující další změny. Mohlo by to znamenat, že evoluční výhody vyšší inteligence díky větším a složitějším mozkům byly hlavním hnacím motorem rychlé evoluce člověka. Toto vysvětlení je podle autorů sice lákavé, ale není pro ně zatím dostatek důkazů.
Samozřejmě je zde totiž i množnost, že vliv měly i „sociální“ faktory. U primátů totiž existuje souvislost mezi velikostí mozku a velikostí a složitostí jejich sociálních sítí. U homininů rostoucí potřeba sledovat sociální vztahy, spolupracovat, učit se od ostatních a řešit sociální konflikty mohla vést k větší a flexibilnější mozkové kapacitě.
Gomez-Roblesová dodala: „Po lidech mají gorily druhou nejrychlejší evoluční změnu lebky, ale jejich mozky jsou relativně malé – ve srovnání s jinými lidoopy. V jejich případě je pravděpodobné, že změny byly způsobeny sociální selekcí, kde větší lebeční hřebeny na vrcholu lebky jsou spojeny s vyšším sociálním statusem. Je možné, že k podobné, jedinečně lidské sociální selekci mohlo dojít i u lidí.“
