Objev latimérie podivné u pobřeží Jižní Afriky způsobil v roce 1938 obrovský rozruch. Tento tvor měl totiž podle všeho vymřít před 65 miliony lety. Latimérie vstoupila do učebnic jako prototyp „živoucí fosilie“ díky tomu, že její anatomie vypadala téměř stejně jako desítky milionů let staré zkameněliny. Nová studie ovšem ukázala, že i když se tělo latimérie změnilo jen málo, její geny vypráví úplně jiný příběh.
Vědci z Toronta popsali, že latimérie získaly 62 nových genů díky setkáním s jinými druhy v době před přibližně 10 miliony lety. Výsledky paleontologové zveřejnili v odborném časopise Molecular Biology and Evolution.
Sekvence „nových“ genů latimerie naznačují, že vznikly z transpozonů, známých také jako „sobecké geny“. Jedná se o parazitické prvky DNA, jejichž jediným účelem je vytvořit více kopií sebe sama, čehož někdy dosahují pohybem mezi druhy.
Nová studie ukázala dramatický vliv právě této DNA na tvorbu genů – a otevřela nový pohled na některé z přírodních sil, které měly dopad na genom jednoho z nejstarších a nejzáhadnějších organismů planety.
„Naše zjištění poskytují poměrně pozoruhodný příklad tohoto fenoménu transpozonů přispívajících ke genomu hostitele,“ uvedl Tim Hughes, spoluautor studie a profesor molekulární genetiky v Donnellyho centru pro buněčný a biomolekulární výzkum na Torontské univerzitě.
„Nevíme, co těchto 62 genů dělá, ale pravděpodobně hrají roli v regulaci genů, kde jsou i nepatrné změny v evoluci důležité,“ říká Hughes.
Záhadné transpozony
Transpozonům se někdy také říká „skákající geny“, protože v genomu mění svoji pozici. Umí to díky enzymu, který rozpoznává a přesouvá svůj vlastní DNA kód. Nové kopie mohou vznikat náhodnými skoky během buněčného dělení, kdy se replikuje celý genom.
Postupem času se kód enzymu rozpadá a skoky přestávají. Pokud ale pozměněná sekvence poskytne hostiteli byť jen nepatrnou selektivní výhodu, může začít nový život jako hostitelský gen v dobré víře.
Příkladů genů odvozených z transpozonů je v přírodě obrovské množství, a to napříč druhy, ale latimérie v tom zjevně vyniká. „Překvapilo mě, když jsem viděl, jak výjimečné jsou množstvím těchto transpozonových genů – jejich pověst živoucí fosílie je z tohoto důvodu zcela nezasloužená,“ komentoval výsledky studie její hlavní autor Isaac Yellan.
„Latimérie se možná vyvíjela o něco pomaleji, ale rozhodně to není žádná živá zkamenělina,“ dodává Yellan. Tyto změny mají zřejmě nějaký vliv, nejsou tedy jen „mrtvé“ nebo „odpadové“ – není sice jasné, jak přesně, ale pravděpodobně ovlivňují nějakým způsobem tkáně těchto tvorů.
Genom latimérie byl poprvé popsán roku 2013. Díky tomu mohli vědci srovnávat změny v něm a sledovat, kde se vzaly.
