Kroupy sice nejčastěji ničí automobily a úrodu, ale někdy jsou tak intenzivní, že i zabíjí lidi. Při nejhorší takové katastrofě jich zahynuly dvě stovky.
Léto je nejen obdobím vysokých teplot, ale taky bouřek. A k bouřkám občas patří i výskyt krup. V podstatě jde o kousky nebo kusy ledu, které mají rozmanitou podobu. Může být kulová, kuželovitá, ale i zcela nepravidelná. Jejich průměr bývá alespoň půl centimetru, můžou se ale vyskytnout i kroupy několikacentimetrové, nebo dokonce mnohem větší.
Kroupy vznikají ve vertikálně mohutných kupovitých oblacích druhu cumulonimbus, jejichž vrcholky sahají klidně i do výšek přes 10 kilometrů. V nich panují silné výstupné proudy (i desítky metrů za sekundu), které jsou schopny udržet v mracích kroupy o větších rozměrech a hmotnostech. Podmínkou pro vývoj krup je vznik zárodků rostoucích za vhodných podmínek zachycováním a namrzáním kapek přechlazené vody – tedy vody, která má teplotu pod 0 °C.
Tyto kapky dopravuje do oblasti vývoje krup právě zmíněný výstupný proud. Obecně můžeme pozorovat dva základní způsoby růstu kroupy – takzvaný mokrý růst (namrzaní přechlazených kapek vody) a suchý růst (namrzaní vodní páry na kroupu). Podle toho, který z uvedených dvou režimů narůstání ledu v určitém časovém intervalu převládá, se u velkých krup můžou střídat vrstvy více a méně homogenního ledu, které se na řezu kroupou jeví jako různě průzračné.
Dříve se předpokládalo, že při vývoji krup dochází k jejich opakovanému propadávání a stoupání, čímž postupně nabývají na velikosti. Nicméně matematické modelování ukázalo, že se to neděje. Někdy ale může kroupa při své cestě bouřkovým oblakem opisovat jakousi spirálu.
Výskytu krup se věnuje velká pozornost, neboť jsou potenciálně nebezpečné, a to zejména, když jejich průměr překročí dva centimetry. V Česku se krupobití vyskytuje zpravidla jednou až třikrát za rok (v dlouhodobém průměru). Samozřejmě v případě výskytu příznivých povětrnostních podmínek to může být i mnohem častěji.
Na druhou stranu, kroupy zpravidla padají v relativně úzkých pásech, takže zasažené území nebývá příliš rozsáhlé. V průběhu roku se s nimi setkáváme nejčastěji při červnových bouřkách, následují červenec a květen se srpnem. Na světě jsou ale oblasti, kde kroupy padají mnohem častěji než u nás – například centrální část USA, tropická Afrika, pampy v Argentině, vnitrozemí Bangladéše i Středomoří.
Většina krupobití se objede bez větších škod. Jsou ale i případy, kdy kroupy můžou narůst extrémních rozměrů anebo krupobití může trvat natolik dlouho, že zasype krajinu do výšky několika desítek centimetrů. Jedna z nejmohutnějších vrstev se vytvořila za bouře 3. června 1959 v Texasu, ve městečku Seldon dosáhla 45 centimetrů.
V Česku byly zatím největší kroupy hlášeny z Dobříšska v roce 2019, jejich průměr dosahoval až sedm centimetrů. Ve světě padaly i podstatně větší. Problém ovšem je, že ne vždy se je podaří dostatečně věrohodně změřit nebo jinak zdokumentovat. Hlavně z dřívější doby jsou údaje často oficiálně nepotvrzené. Někdy také odtály, než se je podařilo změřit.
Oficiálně uznaným rekordmanem je kroupa z Jižní Dakoty, která spadla při bouři 23. července 2010. Její průměr byl 20,3 centimetru. V roce 2018 nicméně v argentinské provincii Cordoba spadla kroupa, jejíž průměr mohl dosáhnout až 23,7 centimetru. Její velikost ale byla stanovena fotogrammetrickou metodou, tudíž nejistota v určení jejího rozměru se pohybuje od 18,8 do 23,7 centimetru. Každopádně byla bezprecedentně velká i na poměry této části Argentiny. A dokonce se toto krupobití podařilo částečně zachytit na video:
Někdy je problém určit rozměr kroupy s ohledem na její nepravidelný tvar a různé výběžky. K dalším úředně zdokumentovaným obrům patří kroupa o hmotnosti 766 gramů a maximálním obvodu 44 centimetrů, která spadla za bouřky v Kansasu 3. září 1970. Předpokládá se, že rychlost jejího dopadu na zemský povrch činila 43 metrů za sekundu (155 kilometrů za hodinu).
Tyto obří kroupy samozřejmě představují smrtelné nebezpečí pro člověka i zvířata ve volné přírodě. Nejhorší bouře v tomto směru přišla 30. dubna 1888 – v indických oblastech Moradabad a Beheri zabila 246 lidí.
I v Evropě dokáže intenzivní krupobití napáchat obrovské škody. V Česku si řada lidí pamatuje ničivé krupobití v srpnu 2010, které zasáhlo hlavně jižní oblasti Prahy a okolí. Jedna z nejhorších událostí na kontinentě se stala 12. července 1984 v německém Mnichově. Kroupy o velikosti baseballových míčků padaly s takovou urputností, že poškodily na 70 tisíc domů, 200 tisíc aut, 150 letadel a zranily 400 lidí. Škody dosáhly dvě miliardy dolarů (v tehdejší hodnotě).
Jak je vidět, nebezpečí krup se vyplatí nepodceňovat a je pravděpodobné, že s postupující změnou klimatu může frekvence a ničivost krupobití stoupat.
