Ve Spojených státech amerických se už novým koronavirem nakazilo tolik lidí, že to zpomaluje šíření této nakažlivé choroby, uvádí někteří vědci. Výzkumu kolektivní imunity se v současnosti věnuje řada vědců, poznat její roli je podle nich zásadní pro zvládnutí pandemie.
Virem SARS-CoV-2 se už ve Spojených státech nakazily miliony lidí a asi 180 tisíc z nich na covid-19 zemřelo. Jedním z důsledků tohoto rozsáhlého rozšíření nemoci podle odborného webu MIT Review je, že se v některých oblastech zmenšuje skupina osob, které jsou virem zranitelné.
„Myslím si, že tak rozsáhlé epidemie v Arizoně, Floridě a Texasu po sobě zanechají dostatek imunity, že to pomůže udržet covid-19 pod kontrolou,“ uvedl Trevor Bedford, analytik pandemií z Washingtonské univerzity. „Nicméně tato úroveň imunity není kompatibilní s plným návratem ke společenskému chování, jaké tu existovalo před pandemií,“ dodal v sérii tweetů.
Vědci zatím nemají jasno v tom, jak moc tato získaná imunita šíření nemoci zpomaluje – ale na odpovědi na ní bude záviset budoucnost celé řady oborů, od leteckého průmyslu až po školství.
V květnu začalo v řadě amerických států, například na Floridě, přibývat nakažených alarmující rychlostí, ale v průběhu prázdnin se rychlost šíření v těchto oblastech zpomalila. Podle Youyanga Gu, který se věnuje modelování pandemií a jeho model využívá i americké Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí, se to dá přisuzovat jednak společenskému odstupu, ale změna může být způsobena i zvyšující se imunitou.
„Imunita může hrát v oblastech, kde nových případů ubývá, důležitou roli,“ uvedl Gu. Jeho modely se dívají jen do podzimu a v tomto horizontu tento dopad predikuje. Dál ale nevidí a je podle něj možné, že i v těchto lokalitách později dojde k dalšímu prudkému růstu případů.
Skupinová imunita
Výzkumu kolektivní imunity se nyní věnuje řada vědců, poznat její roli je podle nich zásadní. „Je jasné, že s poklesem citlivosti populace se zpomaluje šíření nemoci,“ vyjádřil se pro MIT Technology Review statistik Tom Britton, který pandemii modeluje pro Stockholmskou univerzitu.
„Jsem přesvědčený, že v oblastech, kde epidemie propukla silně – jako je New York, Miláno, Madrid nebo Londýn – má dopad kombinace lidských zásahů a skupinové imunity,“ dodává vědec.
Tyto hypotézy však zatím nebyly prozkoumány žádnými většími studiemi v recenzovaných časopisech. Zaprvé se toto téma jen velmi obtížně studuje a zadruhé je na něj ještě brzy – dostatečná promořenost, aby hrála nějakou roli, se v nejhůře zasažených oblastech začala objevovat teprve nedávno.
Skupinová imunita, které se někdy také přezdívá stádní, je jev, kdy se růst počtu nakažených zpomalí a nakonec i zastaví, protože virus už nemá koho dalšího infikovat. Vzhledem k tomu, že dostatečně velká část populace je proti němu imunní, nemůže nakažený člověk v době, kdy je infekční, nakazit dost dalších lidí, aby se nemoc mohla efektivně šířit.
U každé nemoci je hranice takové imunity různá. Kolik procent populace musí mít protilátky, záleží na vlastnostech dané nemoci, ale také na dalších faktorech týkajících se dané skupiny obyvatel. U nového koronaviru je dosud neznámá, různé odhady přitom pracují se značně odlišnými čísly – od 10 až po 80 procent populace. Toto číslo může být zřejmě odlišné i v různých zemích.
Zpolitizované téma
Skupinová imunita se stala oblíbeným tématem debat poté, co ji jako řešení koronavirové pandemie začali uvádět někteří politici, například britští. Tuto cestu ale většina vlád opustila poté, co epidemiologové po lepším poznání covidu spočítali, kolik lidských životů by to při smrtnosti této nemoci stálo, a také po zjištění, že imunita proti této nemoci nemusí vydržet dostatečně dlouhou dobu.
Youyang Gu a jeho tým odhadují, že v USA docházelo během června a července k rozsáhlému promořování populace; denně se podle těchto modelů mohlo nakazit až 450 tisíc osob. To jsou výrazně vyšší čísla, než odhaluje testování, které většinu nakažených bez příznaků není schopné najít. Podle Gua už bylo novým koronavirem nakaženo asi 45 milionů Američanů, tedy více než 10 procent celé populace.
Předpokládáná přirozená „eliminace“ přenašečů by měla být podle některých expertů ještě efektivnější než očkování. Virus totiž pravděpodobně nakazí ty, kteří by ho sami nejlépe šířili dál, tedy osoby s mnoha sociálními kontakty, epidemiologicky rizikovějším chováním anebo biologicky k tomu nějak preferované.
Když se ale tito lidé z řetězce přenosu vyřadí tím, že získají imunitu, nemoc výrazně ztrácí na síle se dále šířit. Ze stejného důvodu například očkování ohrožených skupin, jako jsou senioři, sice zabrání jejich nákaze, ale současně nedá populaci schopnost bránit se pandemii. „Když nemoc sama způsobuje skupinovou imunitu, dělá to účinněji než my vakcínou,“ uvedl americký epidemiolog Marc Lipsitch v nedávném rozhovoru pro média.
Podle Brittona je podobná situace také ve Švédsku, které ponechalo kontrolu nad šířením nemoci zpočátku volnější než ostatní vyspělé země, a nyní se tam koronvirus šíří pomaleji. I tam má ale vliv řada epidemických opatření, která byla během léta naopak přísnější než například v České republice.
Paradoxní výhodu podle něj mají velká města, která byla nejsilněji postižena, například v Miláně a New Yorku prokázaly testy protilátek, že nemoc mělo už přes 20 procent populace. Ve stejných zemích na venkově ale nemusel prodělat covid prakticky nikdo, takže jsou tam lidé stejně zranitelní jako ve státech, které se při první vlně před pandemií úspěšně ochránily.
Právě tyto demografické rozdíly uvnitř jednotlivých zemí jsou podle Brittona důvodem, proč ani Švédsko zatím nemůže souhlasit s návratem k „běžnému životu“ před pandemií.
