Meteorologické modely nedokázaly předpovědět včas rozsah výjimečných srážek, které způsobily povodně roku 2002. Množství vody, které během několika dní spadlo, bylo rekordní a řeky je nedokázaly pojmout.
Povodeň v červenci 1997, která zasáhla především Moravu a Slezsko, obyvatelům i meteorologům připomněla, že i na našem území se čas od času vyskytne extrémní povodňová situace. Ve dvacátém století se totiž obyvatelé českého území s tak rozsáhlými záplavami prakticky nesetkali.
V povodí Vltavy byla poslední velkou povodní ta z roku 1890, při které byl pobořen Karlův most. Srpen 2002 tak měl i obyvatelům jižních, západních, středních a severozápadních Čech včetně Prahy připomenout, jak takové katastrofální záplavy vypadají.
Nečekaná pohroma
Co se vlastně tehdy v atmosféře odehrávalo? Ještě do začátku srpna nenasvědčovalo nic tomu, jaká pohroma v následujících dvou týdnech zasáhne české země. Ostatně ani numerické předpovědní modely před 4. srpnem 2002 nepočítaly s výraznějšími srážkami nad Českem, případně byly jejich předpovědi značně nekonzistentní: jeden model v tu dobu dává možnost větších srážek, podle jiného nespadne ani kapka. A tak ani meteorologové neměli zatím důvod čekat nějakou pohromu.
První známky potenciálně nebezpečného vývoje se začaly rýsovat 5. srpna nad jižní Francií a přilehlou oblastí západního Středomoří. Právě tam se totiž zformovalo výrazné teplotní rozhraní oddělující rozpálený tropický vzduch pocházející ze severní Afriky a podstatně chladnější vzduch přicházející od severozápadu z Atlantiku – kontrast ve výšce zhruba 1,5 kilometru činil přes dvacet stupňů Celsia.
Na tomto rozhraní se začala tvořit mohutná oblačnost a vznikala frontální vlna spojená s tlakovou níží. Ta v úterý 6. srpna doputovala nad severní Itálii a následně se začala stáčet k severovýchodu nad východní Alpy. Při tom docházelo k jejímu prohlubování, což je spojeno s mohutněním oblačného systému a zesilováním srážek.
Meteorologové proto 6. srpna dopoledne diskutovali o možném vydání výstrahy na vydatné srážky pro jižní Čechy. Ranní výstupy numerických modelů ale stále nebyly přesvědčivé – vydatné srážky sice modely simulovaly nad Rakouskem, ale jen menší množství (lokální německý model do 50 milimetrů, český Aladin jen do 25 milimetrů) nad naším územím. Nakonec se vydání výstrahy odložilo.
Jenže odpoledne dorazilo první pásmo trvalého deště nad jižní Čechy, v dešťových oblacích byly navíc vnořeny bouřkové mraky, které lokálně srážky dál zesilovaly. První desítky litrů vody na metr čtvereční nakonec vedly meteorology na pobočce ČHMÚ v Českých Budějovicích ke svolání mimořádné konzultace a vydání výstrahy na trvalé vydatné srážky s úhrny 30 až 60 milimetrů za dvanáct hodin pro Jihočeský kraj a přilehlé oblasti. Ve stanici Staré Hutě na Českobudějovicku ale do následujícího rána spadlo dokonce přes 100 milimetrů.
A 7. srpna déšť na jihu Čech pokračoval, za což mohla hlavně okluzní fronta spojená s výše zmíněnou tlakovou níží – mimochodem tento den se na Dačicku vyskytlo tornádo. Samotná níže se sice už odsouvala k východu, ale okluzní fronta zůstávala, poněkud v rozporu s očekáváním, nad jižními Čechami nadále bez výraznějšího posunu. Další výstraha vydaná krátce před polednem varovala před dalším deštěm s úhrny kolem 30 milimetrů za čtyřiadvacet hodin, hlavně v oblasti Novohradských hor a Šumavy. A už bylo vydáno i varování před vzestupem hladin v povodí horní Vltavy a horní Otavy s možným dosažením až třetího stupně povodňové aktivity.
Jenže posun tlakové níže k východu byl spojen se severozápadním větrem,
a ten podporoval návětrný efekt na svazích Šumavy a zejména Novohradských hor. Reálné srážkové úhrny nakonec značně přesáhly všechna očekávaní modelů i meteorologů. Na stanici Pohorská Ves spadlo za celou středu 7. srpna přes 180 milimetrů vody, dvoudenní úhrn srážek pak dosáhl dokonce 277 milimetrů vody.
Déšť skončil, velká voda přichází
Teprve 8. srpna srážky konečně ustávaly. Řeky ale prudce stoupaly, proto byla zpřesněna výstraha na povodňové jevy – v povodí Malše, Vltavy v Českých Budějovicích a dolní Otavy se očekávala kulminace na úrovni dvacetiletého až padesátiletého průtoku. Realita v povodí Malše byla ale dramaticky odlišná, v Pořešíně a Římově kulminovala na úrovni odpovídající až pětisetleté povodni.
Sotva ustal déšť na jihu Čech a povodňová vlna začala opadávat, dorazila už nad západní Evropu další tlaková níže, která 9. srpna zamířila přes Francii na západní Středomoří. S ní spojený frontální systém pak následující den, v sobotu 10. srpna, podpořil prohloubení další tlakové níže nad Janovským zálivem. Právě to je oblast, odkud často přicházejí níže vedoucí k povodňovým situacím v Česku.
V ten den proto vydal ČHMÚ první upozornění na výskyt trvalých i přívalových srážek pro 11. a 12. srpna s úhrny až 50 milimetrů za čtyřiadvacet hodin v jižní polovině území. Velmi záhy, v poledních hodinách v neděli 11. srpna, dorazila oblačnost se srážkami spojenými se zmíněnou tlakovou níží nad severní Itálií nad Česko. Pásmo deště se od jihovýchodu postupně rozšiřovalo k severozápadu. Výstraha ČHMÚ vydaná 11. srpna zvýšila srážkové úhrny; pro následující den se počítalo s až 100 milimetry v oblasti Šumavy a Novohradských hor.
Už se také počítalo s překročením třetích stupňů povodňové aktivity v povodí horní Vltavy a v povodí Berounky u toků pramenících v oblasti Šumavy. A to znamenenalo, že zasáhnou oblasti nasycené vodou už z první srážkové epizody. A tentokrát se modely poměrně dobře trefily.
Právě v neděli hydrologové poprvé varovali před možností katastrofální povodně. V pondělí 12. srpna se situace dramaticky zhoršila – srážky dosahovaly mimořádné intenzity, na rozsáhlé části Čech spadlo 40 až 80 milimetrů za dvanáct hodin, ojediněle i více. Mimořádně vydatně (a také výrazně víc, než čekaly všechny modely) pršelo v Krušných horách – na stanici Cínovec až 312 milimetrů vody za čtyřiadvacet hodin.
Vltava stoupá
Odpoledne a večer začala Vltava v Praze výrazněji stoupat a překračovala úroveň třetího stupně povodňové aktivity. Meteorologové měli ale i malou pozitivní zprávu – během úterý 13. srpna budou srážky v Čechách od západu slábnout a postupně ustávat. To se naštěstí naplnilo, ale průtoky na řekách často přesahovaly původně očekávané maximální výšky při kulminaci.
V Českých Budějovicích Vltava kulminovala při průtoku odpovídajícímu asi tisícileté vodě, což si mimo jiné vynutilo i evakuaci tamní pobočky Českého hydrometeorologického ústavu. A na Malši měla velikost povodňové vlny a kulminační průtok často velmi podobnou hodnotu jako při první povodňové vlně – po pouhých pěti dnech se tak opakuje dvousetletá až pětisetletá povodeň.
V Praze se kvůli souběhu povodňových vln z Vltavy, Berounky i Sázavy očekáválo překonání stoleté povodně, zhoršovala se ale i situace na tocích odvodňujících Krušné hory. Ve středu 14. srpna už sice kromě severních hor významně nikde nepršelo, v Praze ale situace gradovala – odpoledne Vltava kulminovala na téměř osmi metrech (v souladu s předpovědí hydrologů), s průtokem odpovídajícím pětisetleté vodě, což znamená vůbec nejvyšší vyhodnocený průtok v historii pozorování.
Meteorologům už následně hlavní varovná práce končila, hydrologové ale měli stále spoustu starostí s výpočty kulminací na Labi – ta nastala v Mělníce ve čtvrtek kolem poledne, v Ústí nad Labem pak v pátek odpoledne na úrovni stoleté až dvousetleté vody.
Vědci se poučili z tragédie roku 1997
Oproti povodním z roku 1997 byla situace meteorologů a hydrologů v roce 2002 výrazně odlišná. Jednak byly k dispozici přesnější numerické modely počasí, pokročilo i internetové propojení a dostupnost mobilních telefonů – rozsáhlé výpadky komunikačních sítí, které nastaly v roce 1997, se tak tentokrát prakticky nevyskytly.
Zlepšila se i komunikace s ostatními složkami integrovaného záchranného systému, i když došlo k jistému šumu v informacích směřujících z Prahy a Povodí Vltavy směrem ke krizovému štábu v hlavním městě.
Velikost povodňových vln byla ale podobně překvapující jako o pět let dříve. Na základě zkušeností bylo rozhodnuto o masivních protipovodňových ochranách. Asi málokdo věřil, že se řada z nich, včetně těch pražských, osvědčí už při povodních začátkem června 2013.
Vzpomínka meteorologa Michala Žáka
„Před dvaceti lety jsem byl studentem doktorského studia meteorologie a klimatologie na katedře fyziky atmosféry (v té době katedra meteorologie a ochrany prostředí) Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy. A už tehdy mě počasí velmi zajímalo. Musím říct, že první povodňová vlna pro mě byla poměrně velkým překvapením – v souladu s předpověďmi jsem nečekal, že se Malší prožene až pětisetletá voda. Když jsem v pátek 9. srpna ráno přejížděl holešovický železniční most při cestě na víkendový výlet do Budapešti, překvapilo mě, jak je koryto Vltavy plné. To už naštěstí nepršelo, a tak jsem věřil, že se situace bude rychle uklidňovat,“ popisuje meteorolog Michal Žák.
Jenže 10. srpna ho v Budapešti zaskočila zpráva kolegyně a kamarádky Martiny Lacinové, která mu psala, že nás nejspíš čekají větší povodně než ty v předchozích dnech. Další den mu tyto informace potvrdila a dodala obavu ze stoleté povodně v Praze.
„Když jsem večer dorazil do Prahy, místo na Vysokoškolské koleje 17. listopadu jsem se vydal do bytu kamaráda v Řepích. Což se ukázalo jako velice prozřetelné – koleje byly následující den pozdě večer evakuovány. Následovalo poměrně depresivní pondělí 12. srpna s hustým deštěm a stoupající Vltavou. Když jsem 13. srpna jel poloprázdnou tramvají na brigádu do centra, doprovázelo jízdu často se opakující hlášení o evakuaci částí v blízkosti Vltavy. K tomu šedivé nebe, studený severozápadní vítr a slabý déšť. Měl jsem poměrně tísnivý pocit a obavy, jak to Praha ustojí,“ vzpomíná Žák.
„A pak kulminace 14. srpna při – do té doby nepředstavitelné – výšce hladiny řeky. Po opadnutí vody si pak vzpomínám na specifický zápach bahna a tlejících předmětů při cestách centem města, kde se na ulicích hromadily zaplavené věci ze sklepů a nižších pater budov,“ doplnil. Dnes je podle něj vlastně poměrně zarážející, jak vysoko tehdy hladina vody při kulminaci v různých částech Prahy byla.
