Většina živočišných druhů, od paviánů přes lidi až po koně, má jednu věc společnou: pokud je v raném věku postihne nějaká rána osudu, je velmi pravděpodobné, že jejich další život bude velmi obtížný. Biologové ale teď zjistili, že gorily jsou v tomto směru výjimkou, platí u nich pravý opak.
Vědce už v minulosti překvapilo, jak moc jsou mladé gorily odolné vůči ztrátě matky. U většiny druhů je to traumatizující jev, který mláděti zničí život, u goril ale nic takového nepozorovali. Jev zkoumali experti z Nadace Dian Fosseyové, která pokračuje v tradici slavné primatoložky známé například z filmu Gorily v mlze.
„Pokud přežijete něco, co se dá považovat za nepřízeň osudu v raném věku, je pravděpodoboné, že budete méně zdraví nebo budete mít méně potomků anebo bude vaše délka života kratší. A to bez ohledu na to, o jaký druh se jedná,“ uvedla antropoložka Stacy Rosenbaumová, která výzkum vedla. „Existuje celá řada vlivů, které v dospělosti zřejmě zhoršují život.“
Ztráta matky je ale jen jednou z mnoha možných špatných věcí, které se mohou mláďatům přihodit.
Gorily jsou jiné
Gorily, které se dožily šesti let, nebyly do větší míry ovlivněny problémy, které je potkaly, když byly ještě kojenci nebo mláďata, popsali nyní vědci v odborném žurnálu Current Biology.
Zajímavé je to zejména s ohledem na lidi a jejich ztráty a utrpení v mládí. Stejně jako jiné živočišné druhy se i lidé potýkají s nepřízní osudu v raném věku a důsledky je pak provázejí až do dospělosti. Jsou jimi například kratší délka života nebo zdravotní komplikace, uvedla Rosenbaumová.
U lidí je ale pro vědce nesmírně obtížné zjistit, jestli se například rakovina nebo předčasné úmrtí v dospělosti objevují kvůli nepříznivé události v raném věku jako takové, anebo jestli je to způsobené množstvím behaviorálních, environmentálních a kulturních faktorů, případně jejich kombinací.
Zvířata jsou lepší model
„Když zkoumáme zvířata, odstraníme spoustu variací, které máme u lidí. Všechna například jedí podobnou stravu, všechna mají pohyb jako součást každodenního života, nemají možnost zapojit se do chování s negativními zdravotními důsledky, jako je kouření,“ uvedla Robin Morrisonová z Nadace Dian Fosseyové.
Ale i přesto u většiny druhů stále platí, že nepřízeň osudu v mládí mívá zpravidla negativní dopady v dospělosti. To naznačuje, že zde existuje nějaký hlubší biologický mechanismus, kterému příliš nerozumíme, dodává Morrisonová.
A právě proto jsou výsledky výzkumu goril tak důležité. Protože se u nich objevují odlišné výsledky, naznačuje to, že tento „přírodní program“ se dá překonat. Když pochopíme, proč a jak k tomu dochází, může to mít významné důsledky i pro náš vlastní druh, zdůrazňuje výzkumnice.
Výjimečnost goril
Stejně jako lidé, i gorily žijí dlouho a mají malý počet potomků, do kterých intenzivně investují. To z nich dělá dobrý srovnávací zvířecí model pro pochopení důsledků nepříznivých událostí v raném věku. Vědci prozkoumali data za 55 let, která shromáždili o 253 gorilách volně žijících v horách. Z toho bylo 135 samců a 118 samic. Všechny žijí v národním parku Volcanoes ve Rwandě.
Vědci hned na začátku výzkumu stanovili šest možných nepříznivých událostí, které mohou gorilí mládě potkat: ztráta otce, ztráta matky, zkušenost se smrtí člena skupiny, nestabilita sociální skupiny, málo věkových partnerů v sociální skupině a konkurenční sourozenec, který se narodil brzy po nich.
Údaje zahrnovaly informace o tom, kolik z těchto raných nepříznivých událostí každá gorila zažila a v jakém věku, a také o tom, jak dlouho gorila žila.
Vědci sledovali, co se stalo, když gorila nezažila žádnou, jednu, dvě nebo tři či více nepříznivých událostí. Zjistili, že čím více těchto nepříznivých událostí gorily zažily před šestým rokem života, tím větší byla pravděpodobnost, že jako mladé zemřou. Pokud však gorily i přes nepříznivé události, které zažily v raném věku, přežily do věku šesti let, nijak víc se jejich život už nezkrátil. A to bez ohledu na to, kolik nepříznivých událostí tyto gorily zažily.
Ve skutečnosti ukazovaly výsledky dokonce přesný opak: pokud gorila zažila tři nebo více forem nepřízně osudu, žila déle. U této skupiny zvířat se riziko úmrtí v dospělosti snížilo o 70 procent.
K tomu však přispěla větší dlouhověkost konkrétně u samců a vědci předpokládají, že tento trend byl způsoben jevem, kterému se říká selekce životaschopnosti. To znamená, že pokud byla gorila dostatečně silná na to, aby přežila obtížné události v raném věku, mohla být právě „kvalitnějším jedincem“, a tudíž měla větší pravděpodobnost delšího života.
„Očekávala jsem, že tyto gorily budou mít krátkou délku života a v dospělosti se jim nebude příliš dařit,“ doplnila Rosenbaumová. „Zjistili jsme, že tyto události jsou rozhodně spojeny s mnohem vyšším rizikem úmrtí v mládí. Ale pokud se dožijí věku šesti let, neexistují žádné důkazy o tom, že by tyto události vůbec zkracovaly délku jejich života. To je zcela odlišné od toho, co vidíme u jiných živočišných druhů.“
Sociální skupiny
Vědci mají několik teorií, proč byly horské gorily tak odolné. Tito primáti mají velmi semknuté sociální skupiny. Už starší studie totiž ukázaly, že když mladá gorila přijde o matku, ve skutečnosti se nestane izolovanější: ostatní gorily rychle a účinně matku nahradí a mláděti ji plně nahradí.
„Mládě po ztrátě matky tráví více času v blízkosti ostatních goril, a to zejména u nejvýše postaveného dospělého samce, a to dokonce i když není jeho biologickým otcem,“ řekla Morrisonová. „Tyto silné sítě by mohly poskytovat kritickou sociální nárazníkovou ochranu, podobně jako to někdy funguje u lidí. Kvalita našich sociálních vztahů je velmi důležitým prediktorem našeho zdraví a dlouhověkosti. V některých případech důležitějším než genetika nebo životní styl.“
Dalším důvodem, proč jsou horské gorily relativně dobře chráněné před následky nepřízně osudu, je skutečnost, že ve srovnání s mnoha jinými volně žijícími primáty žijí v prostředí bohatém na zdroje. Podle Rosenbaumové může být pro gorily snazší přežít obtížné podmínky, pokud se zároveň nemusí neustále potýkat se stresem spojeným s hledáním dostatku potravy a vody.
„Pro srovnání: paviáni žijí ve vysoce sezonním prostředí, kde zažívají extrémní sucha. Někdy musejí ujít celé kilometry, aby se dostali k vodě. Často bojují o každou přijatou kalorii,“ doplnila primatoložka. „V takovém světě horské gorily nežijí. Často se o nich říká, že žijí v obrovské salátové míse.“
Poučení pro člověka
Výsledky výzkumu naznačují, že druhy podobné tomu našemu mohou mít značnou odolnost vůči nepříznivým podmínkám v raném věku. Výsledky také vyvolávají důležité otázky o biologických kořenech citlivosti na rané zážitky a o ochranných mechanismech, které přispívají k odolnosti goril.
„Nemyslím si, že bychom měli předpokládat, že dlouhodobé negativní účinky nepřízně osudu v raném věku jsou univerzální,“ říká Rosenbaumová. „Máme tendenci o tom mluvit, jako by to byla všeobecná zkušenost a jako by bylo dáno, že čím horší dětství, tím horší bude i dospělý život. Nemyslím si ale, že je to tak jednoznačné,“ uzavírá.
