Když se řekne „kolaps magnetického pole Země“, zní z tohoto slovního spojení katastrofa planetárních rozměrů, která může ohrozit všechno živé. Asi před 590 miliony let opravdu magnetické pole naší planety zkolabovalo, ale podle nové studie to pro život apokalypsou neskončilo. Naopak.
Podle nového výzkumu mohlo být dočasné oslabení magnetického štítu Země příčinou rychlého zvýšení koncentrace kyslíku, což zase vedlo k vytvoření ideálních podmínek pro rozkvět života.
„Když se dařilo takzvané ediakarské fauně, bylo magnetické pole ve velmi neobvyklém stavu,“ popsali ve studii vědci z Rochesterské univerzity. Právě v ediakarském období mezi 635 až 542 miliony let došlo k rozkvětu života, který využil podmínek na planetě – jen aby pak prakticky vyhynul před takzvanou kambrickou explozí, tedy těsně předtím, než se na začátku prvohor začal šířit život v jeho současné podobě.
Organismům z doby mladších předprvohor se souhrnně říká ediakarská fauna. Tvarem nejčastěji připomínají listy, fosilie se nacházejí po celém světě kromě Antarktidy a jedná se o vůbec nejstarší mnohobuněčné organismy na Zemi.
Poprvé se zřejmě vyvinuly asi před 600 miliony let v éře nazývané ediakara, tedy v nejmladším útvaru starohor. Všechny tyto organismy vymřely během takzvané kambrické exploze nebo těsně po ní.
Ví se toho o nich velice málo: vědci se přou, zda šlo o živočichy, řasy, lišejníky, houby, kolonie mikrobů, nebo o mezistupeň mezi rostlinami a živočichy. Navíc se našlo jen několik desítek zástupců těchto organismů, takže jejich výzkum je založen na mnoha spekulacích.
Roku 2019 oznámili vědci, že když zkoumali horniny v Kanadě, objevili tam důkazy o tom, že magnetické pole Země zesláblo na nejnižší známou úroveň zhruba před 565 miliony let, tedy právě v období ediakaru, kdy se formoval mnohobuněčný život.
Vědci předpokládali, že život tehdy prosperoval vlastně navzdory slabému magnetické poli. To totiž chrání planetu před radiací, která by jinak povrch naší planety bombardovala pomocí slunečního větru. Jenže se objevovaly názory, že by to mohlo být i opačně: co když si život, slovy hrdinů Jurského parku, našel cestičku, jak slabé magnetické pole využít?
Třicetkrát slabší pole
Nový výzkum se zabýval vyvřelinami z Jižní Afriky, které vznikly před miliardami let, a studovali krystaly v nich a v dalších 591 milionů let starých horninách, jejichž vzorky byly dříve odebrány z Brazílie. Součástí krystalů jsou totiž miniaturní magnetické minerály, v nichž jsou otištěné stopy síly magnetického pole Země.
Příběh, který z nich vědci vyčetli, říká, že asi před dvěma miliardami let bylo magnetické pole Země silné. Zhruba o 1,5 miliardy let později ale klesla jeho síla na nejnižší úroveň ve známých dějinách. Bylo tehdy asi třicetkrát slabší než dnes a vydrželo takhle oslabené na dobu nejméně 26 milionů let, přičemž v tomto intervalu proběhlo období, kdy se mezi 575 až 565 miliony let před naším letopočtem staly rovnou dvě další důležité věci.
Jednak obohacení atmosféry kyslíkem a současně ediakarský rozmach života. A taková shoda už nemůže být náhoda, usoudili vědci.
Jak vypadal ediakarský svět
Vědci proto přišli s hypotézou, která by mohla vysvětlovat, jak spolu tři výše popsané fenomény souvisely. Oslabené magnetické pole podle nich mohlo umožnit únik většího množství vodíkových iontů ze zemské atmosféry do vesmíru, což mohlo vést k vyššímu obsahu kyslíku v mořích a v atmosféře – a to podpořilo úspěšné evoluční tažení ediakarského života.
Ten nicméně později zanikl, ale zanechal po sobě fosilní důkazy, jež ukazují, jak vypadal. Byl velmi primitivní a většinou tvořený slizkými organismy, které vytvářely povlaky na kamenech. Opravdovou rozmanitost modernějších organismů dala Zemi až pozdější kambrická éra.
Podle nejnovějších výzkumů ale mohly první složitější ekosystémy vznikat už během ediakaru.
