Mořští biologové získali jedinečnou příležitost prostudovat, co se stane po zmizení vrcholného predátora z jeho původního loviště, a to na případu velkých bílých žraloků u Jihoafrické republiky. Ukázalo se, že to má dopad rovnou na několik pater potravní pyramidy.
Zátoku False Bay v JAR proslavili velcí bílí žraloci. Byla jich plná a tyto paryby zde byly dobře vidět: když pronásledovaly kořist, vymrštily se nad hladinu, a vystavily tak své až pětimetrové tělo fotografům a filmařům. Jenže vrcholový predátor zde narazil na dva ještě lepší predátory. Člověka a kosatku.
Lidé zde žraloky nekontrolovaně lovili, takže populace žraloků bílých se rychle zmenšovala. A v posledních letech začaly na velké bílé žraloky útočit i místní kosatky – ty mohou být až dvakrát větší a navíc umí spolupracovat. Proč přesně se na ně kosatky zaměřily, to zatím není jasné, ale jsou v tom neobvykle úspěšné. A tak z False Bay tito žraloci v posledních letech zmizeli.
Co zaplní prázdnotu
Situace je pro místní nová, pro vědce představuje skvělou příležitost, jak se něco dozvědět. V tomto případě je zajímá hlavně to, jak ekosystém zareaguje na tak zásadní zvrat, kdy z něj zmizí jeden z hlavních predátorů. Nahradí ho někdo? Přemnoží se nějaký druh? Jak rychle nastane nová rovnováha? A neotevře se prostor pro nějaké doposud nenápadné druhy nebo invazní organismy?
Vědci se pokusili najít odpovědi v nové studii, která vyšla v odborném časopise Frontiers in Marine Science. Tvrdí, že zmizení žraloků má dalekosáhlé následky. V oblasti výrazně přibylo lachtanů jihoafrických a žraloků širokonosých. Tito predátoři byli ve stínů žraloků bílých, teď využívají uprázdněného místa na vrcholu potravního řetězce.
Ale dopady se projevily i na nižších patrech této pyramidy: ubývá totiž ryb, jimiž se lachtani a žraloci širokonosí živí. Je možné, že jsou dopady ještě hlouběji, ale to zatím mořští biologové nesledovali.
Výsledky jsou očekávané
Autoři projevují z výsledků radost, protože odpovídají velmi přesně jejich předpovědím a modelům. „Ztráta tohoto ikonického vrcholového predátora vedla k nárůstu pozorování lachtanů a menších druhů žraloků, což se zase časově shoduje s úbytkem druhů, na které se spoléhají jako na potravu,“ uvedl Neil Hammerschlag, který výzkum vedl. „Tyto změny jsou v souladu s dlouhodobě zavedenými ekologickými teoriemi, které předpovídají, že odstranění vrcholového predátora vede ke kaskádovým účinkům na mořskou potravní síť.“
Vědci tvrdí, že studie poskytuje empirické důkazy o tom, že vymizení velkých bílých žraloků způsobuje hluboké důsledky pro mořské ekosystémy. „Bez těchto vrcholových predátorů, kteří regulují populace, jsme svědky měřitelných změn, které by mohly mít dlouhodobý dopad na zdraví oceánů,“ dodal Hammerschlag.
Výsledky podle něj zdůrazňují význam celosvětové snahy o ochranu žraloků: jejich úbytek by mohl mít dlouhodobé dopady na mořské ekosystémy. Vzhledem k celosvětové závislosti na zdravých oceánech z hlediska potravy, rekreace a ekosystémových služeb je ochrana velkých žraloků zásadní pro zachování biologické rozmanitosti, zakončují autoři.
