Už delší dobu se mezi vědci spekuluje o evolučním smyslu menopauzy. Ztrátu schopnosti rozmnožovat se mají jen lidé, kosatky a několik dalších kytovců. Právě výzkum kosatek vrhá nové světlo na roli menopauzy i u lidí.
Biologové z univerzity v Yorku popsali v rozsáhlém a náročném výzkumu, že role babiček je u kosatek nejdůležitější v dobách nedostatku potravy. Samice kosatek přestávají být schopné rozmnožovat se kolem třicátého až čtyřicátého roku života a žijí pak další desetiletí. Tento fenomén existuje jen u nich, lidí a dalších čtyř druhů mořských kytovců.
Vědci se domnívali, že vznikl jako evoluční trik, který pomáhá přežít mláďatům: babičky by u těchto druhů, které spojuje dlouhá doba, jakou jejich potomci dospívají, měly nějakým způsobem pomáhat.
Tato teorie ale nebyla až doposud podložená u jiných tvorů než u lidí daty z reálného života. A právě nový výzkum prokázal, že „efekt babičky“ u kosatek opravdu funguje. „Je to poprvé, co se nám podařilo efekt babičky prokázat u jiného tvora s menopauzou,“ uvedl Daniel Franks, který výzkum vedl. „Tento efekt je znám i u slonů, ale ti jsou schopní reprodukce až do konce života,“ doplnil vědec.
Babičky pomáhají lidem i kosatkám
Ve svém výzkumu v žurnálu PNAS popsal Franks výsledky sledování dvou skupin kosatek po dobu přibližně 40 let. Protože obě žijí poblíž západního pobřeží USA, jsou dobře prozkoumané a intenzivně sledované – biologové jsou schopní rozeznávat jednotlivé exempláře podle tvaru jejich ploutví a skvrn, ale i podle zranění a jizev na jejich tělech.
Vědci identifikovali celkem 378 kosatek, které měly babičku z matčiny strany. Zjistili, že pokud mláděti tato babička zemřela, než dosáhlo věku dvou let, byla pravděpodobnost jeho úmrtí 4,5krát vyšší, než kdyby žila. Tento efekt se projevoval mnohem výrazněji v dobách, kdy byl nedostatek ryb – to vědci zjistili srovnáním s tabulkami rybářského průmyslu. Naopak v letech, kdy bylo typické kořisti kosatek dost, se projevoval tento efekt slaběji.
„Už naše starší výzkumy ukázaly, že babičky ve věku, kdy už samy nemohou mít mláďata, vedou skupiny na loviště – což je zvlášť důležité, když je kořisti málo,“ komentoval výsledky Franks. „A také již víme, že se babičky u kosatek přímo dělí o potravu s mladšími kusy. Předpokládáme také, že se o mláďata starají i dalšími způsoby,“ dodal.
Přestože vědci dokázali rozpoznat, jak u kosatek vypadá efekt babičky na vnoučata, nepodařilo se jim zatím vysvětlit, proč u nich vůbec k menopauze dochází. U slonů se o mláďata také starají, ale přitom jsou samy schopné rodit vlastní mláďata až do smrti. Možná má vliv úmrtnost mláďat u kosatek: pokud mají vlastní potomky samice i jejich matky, pak je úmrtnost mláďat u obou značně vysoká.
„Hypotéza babičky“ je nyní hojně zkoumaná i u lidí, a to řadou mezinárodních i českých týmů – ty naznačují, že babičky se mohou významně podílet na výsledcích reprodukce svých potomků. Jejich přítomnost se totiž nějakým způsobem projevila na zvýšení plodnosti dcer i snach (například zkrácením meziporodních intervalů) a měla také vliv na snížení kojenecké a dětské úmrtnosti vnoučat. Podle některých hypotéz měly babičky klíčový vliv na to, že se lidské děti mohly vyvíjet – a to po celou existenci lidstva.
Vědci by rádi ve výzkumu kosatek dále pokračovali, nyní s pomocí dronů – chtěli by tak lépe popsat dopad vztahů uvnitř skupin kosatek.
