Hradby Pompejí zřejmě poškodila palba z těžkého antického kulometu polybolu

Italští archeologové detailně prozkoumali díry v severní části pompejských hradeb. Zjistili, že je nezpůsobily katapulty ani ruční zbraně, ale mechanický samostříl schopný automaticky odpalovat více střel po sobě.

Projektily bušily do zdí Pompejí jeden za druhým. Kdyby na hradbách stál moderní člověk z jednadvacátého století, asi by to označil za automatickou palbu – pro obránce města to ale bylo něco zcela nového. Železné hroty střel vymrštěných velkou rychlostí zasahovaly vojáky na hradbách, ale některé se zaryly i do zdí.

Za strašlivou palbu mohl polybolos, antická obdoba těžkého kulometu, naznačuje nová studie, kterou vydal tým vědců v odborném žurnálu Heritage.

Rekonstrukce polybolu (úplně vlevo) v muzeu v Sallburgu
Zdroj: SBA73/Wikimedia Commons/CC-BY-SA-2.0/podrobnosti licence níže

Pompeje jsou nejčastěji spojované s archeologickými nálezy, které pocházejí z roku 79 našeho letopočtu, kdy bohatou jihoitalskou metropoli zničila erupce nedalekého Vesuvu. Ten pohřbil i další města: Herculaneum a Stabie. Nový objev ale s těmi událostmi nijak nesouvisí, týká se totiž války, jež proběhla o sto let dříve.

Kulomet antického světa

Římská říše byla všechno, jen ne mírumilovná. Středomořská velmoc často válčila se svými sousedy, ale nevyhnula se ani vnitřním konfliktům. K jednomu z těch největších došlo v letech 91–88 před naším letopočtem. Konflikt mezi Římem a jeho spojenci, které tvořila hlavně jihoitalská města, doutnal celé roky. Spočíval v tom, že metropole jim odmítala přiznat práva, nicméně vyžadovala od nich povinnosti.

Až do té doby byly Pompeje suverénní mocností, a právě to měl zlomit generál Lucius Cornelius Sulla, který římské výpravě velel. Proti němu stál pompejský velitel Lucius Cluentius. Ten zpočátku dokázal lépe vybavenému nepříteli odolávat, ale právě při obléhání města se lepší technologie Říma dokázala projevit.

Sulla v domě Mariově, obraz Benjamina Ulmanna z roku 1866
Zdroj: Musee Orsay, volné dílo

Sulla zaútočil na severní hradby města, které dodnes nesou známky poškození – hluboké díry v hradbách, které vědci opakovaně studovali. Nejvíc je zaujaly velké kruhové krátery, které způsobily kamenné koule vypálené z římských katapultů, obdobě moderního dělostřelectva. Jenže mezi těmito nápadnými dírami jsou menší, čtyřhranné, které se vyskytují v jakémsi vějířovitém vzoru.

Až doposud je archeologové připisovali nespecifikovaným „válečným poškozením“, nová analýza ale naznačuje jinou příčinu. Tyto díry podle týmu vedeného profesorkou Adrianou Rossiovou z UniCampania byly pravděpodobně způsobené zbraní jménem polybolos, která dokázala vystřelovat více projektilů v rychlém sledu.

Vizualizace dopadů střel
Zdroj: Heritage

Hypotézy a důkazy

S takovou úvahou by mohl přijít kdokoliv, ale věda takhle jednoduše nefunguje. Aby svou hypotézu ověřili, naskenovali pomocí moderních metod výše zmíněné otvory a pak na jejich základě modelovali zbraň, která je mohla způsobit: jakou silou působila, jak rychle projektil letěl a z čeho byl vytvořený. Všechny výsledky naznačují, že šlo o palbu z jedné zbraně, která střílela rychle za sebou.

Podle údajů z řeckých zdrojů ze třetího století před naším letopočtem, které princip této opakovací zbraně popisují, by polybolu přesně odpovídal i vějířovitý vzor zásahů. Vychází z mechanického pohybu stroje, jak je popsaný v manuálech.

„Jednoznačně radiální uspořádání úderů v těsné blízkosti, které bylo pozorováno v Pompejích, (…) vede k oprávněné hypotéze, že byl použit automatický samostříl určený k zásahu lučištníků, kteří postupně vycházeli z bočních bran věží, nebo, ve vyšších patrech, obránců, kteří se na krátkou chvíli objevili mezi cimbuřím poté, co byly provizorní dřevěné hradby vážně poškozeny,“ napsali vědci.

Tato zbraň se stala populární zejména díky pořadu MythBusters, kde se ji její autoři pokusili rekonstruovat. Úspěšně – prokázali, že byla funkční, ale trpěla spoustou mechanických nedostatků, takže se často rozbíjela.

Podrobnosti licence zde.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Věda

V Chorvatsku našli přes dva tisíce let starou terakotovou hlavu

Chorvatští archeologové a speleologové našli při průzkumu jeskyně Crno jezero na dalmatském poloostrově Pelješac terakotovou hlavu zobrazující starořeckou divadelní masku. Předmět, který lze datovat do 4. až 3. století před naším letopočtem, je uvnitř dutý a v horní části má otvor sloužící k zavěšení, pravděpodobně na zeď. Takové masky jsou často spojovány s divadelními představeními a kultem boha vína Dionýsa, který je považován za patrona divadla. O nálezu informovalo Archeologické muzeum v Dubrovníku.
23. 5. 2026

Klimatická změna ukusuje Evropě jaro. Nástup léta začíná být náhlý

Jaro bývá řadou lidí označováno jako jejich nejoblíbenější roční období. Jenže v kontextu prohlubující se změny klimatu pomalu přestává platit stav, kdy je přechod mezi jarem a létem ve střední Evropě příjemně pozvolný.
23. 5. 2026

Celosvětový výskyt duševních poruch se od roku 1990 téměř zdvojnásobil, ukazuje studie

Duševních poruch ve světě od roku 1990 téměř dvojnásobně přibylo a v současnosti jimi trpí zhruba 1,2 miliardy lidí. Vyplývá to ze studie Institutu pro měření a vyhodnocování zdravotního stavu (IHME) při Washingtonské univerzitě, kterou ve spolupráci s Queenslandskou univerzitou zveřejnil časopis The Lancet. Výzkum upozorňuje také na výrazný nárůst v Řecku.
22. 5. 2026

Vědci z Lille vyvíjejí mužské antikoncepční tělísko, na trhu by mohlo být do roku 2033

Vyvíjené mužské antikoncepční tělísko je „malou svorkou“, která se zavádí během patnácti minut v lokální anestezii. Její antikoncepční účinek je čistě mechanický a mohl by trvat až tři roky.
22. 5. 2026
Načítání...