Ryby dokáží vzdorovat podmínkám hlubokomořského života ještě lépe, než se vědci doposud domnívali. V jihojaponském oceánském příkopu je nafotili a nafilmovali v hloubce přesahující osm kilometrů, kde doposud vídali jen bezobratlé živočichy.
Mezinárodní vědecký tým v sérii ponorů prozkoumal dno několika hlubokomořských příkopů poblíž Japonska. Během jednoho z nich nafilmovali zatím nejhlouběji pozorované ryby.
Šlo o dosud neznámé zástupce rodu Pseudoliparis neboli terčice. Plavaly v hloubce 8336 metrů pod hladinou – záběry tam pořídila automatická pozorovací stanice, kterou oceánologové spustili do příkopu Izu-Ogasawara na jihu Japonska.
Podle oficiální zprávy to může být maximální hloubka, ve které může jakákoliv ryby přežít. Tento rekord o 158 metrů překonává ten dosavadní platný z Mariánského příkopu.
Věda versus hlubiny
Vědci z University of Western Australia, kteří ryby objevili, se na tyto podivné formy života specializují už řadu let. Před deseti roky předpověděli, že by ryby teoreticky mohly žít až v hloubce mezi 8200 a 8400 metry, což se nyní potvrdilo.
Pozorovaní tvorové byli mláďata, vědci je nalákali na rám s připevněnou kořistí, na němž byly současně umístěné i speciální kamery. Nepodařilo se jim žádný exemplář odchytit, takže sice vědí, že jde o dosud neznámý druh, ale jiné informace nemají – například jaké má adaptace, jež by mu umožnily v extrémní hloubce přežívat.
Terčice jsou velmi pozoruhodná skupina ryb, které se dokázaly mimo jiné velmi dobře přizpůsobit podmínkám chladné a temné vody v okolí Arktidy a Antarktidy. A současně umí přežívat také v extrémním tlaku, který panuje v hlubinách. V osmi kilometrech na ně totiž tlačí sloupec vody asi 80 megapascaly, což je přibližně osmisetnásobek tlaku na povrchu oceánu.
Známá i neznámá adaptace
Přežít jim pomáhají jejich měkká, želatinová těla. Další adaptací je, že tyto ryby nemají plovací měchýř – tedy orgán naplněný plynem, který slouží k řízení vztlaku a který se vyskytuje u mnoha jiných ryb.
Vědci si jejich existenci v hlubině vysvětlují také vnějšími podmínkami. Díky tomu, že vody Izu-Ogasawara jsou o něco teplejší než v Mariánském příkopu, mohou tam ryby lépe přežívat.
„Jsem frustrovaný, když mi lidé říkají, že o hlubokých mořích nic nevíme. My to víme. Věci se mění opravdu rychle,“ dodal k výsledkům profesor Alan Jamieson, který výzkum vedl.
