Archeologové ze Švédska použili digitální technologii ke zkoumání způsobu, jak staří Římané využívali detaily při zařizování svých domů tak, aby to podtrhlo majitelovu prestiž. Podle studie zveřejněné v časopise Antiquity vznikl 3D model okázalého domu z Pompejí, zničených v roce 79 při erupci Vesuvu. Jinak je třeba zařídit prostor, kde se prokazuje přízeň plebejcům, naprosto jinou atmosféru musí vyzařovat místo, kde lze pořádat úpadkové zábavy s nejbližšími přáteli, píše izraelský list Haarec.
Za 3D modelem pompejského domu jsou Danilo Marco Campanaro a Giacomo Landeschi z univerzity v Lundu. Jde o součást širšího univerzitního projektu, který má zmapovat s pomocí dronů a laserových snímků obytnou část Pompejí.
Ze zřícenin je těžké pochopit, jak Římané své domy koncipovali, a to i v dobře zachovaných Pompejích. Proto jsme se pokusili zrekonstruovat digitálně římský dům v celé jeho slávě, sdělil Landeschi.
Vybrali si stavbu označovanou jako dům s řeckými epigramy s dochovanými freskami. Název je odvozen od jedné z místností s malbou s námětem starých legend doplněných krátkými řeckými básněmi.
Tento dům byl objeven v polovině 70. let 19. století a našlo se v něm 160 předmětů z domácnosti včetně celé sady stříbrného nádobí, Panovy flétny, šperků, bronzových a hliněných lamp, což pomohlo při rekonstrukci, řekl Campanaro.
Komu dům patřil, se neví. Mezi předměty byl sice prsten s podpisem Lucius Valerius Flaccus, což může značit, že šlo o majetek mocné patricijské rodiny Valeriů, ale nelze říci, že ten, kdo prsten ztratil, byl majitelem domu. Jisté ale je, že dům musel patřit příslušníkovi vyšších vrstev.
K vytvoření 3D modelu byla využita digitální data a dokumentace z vykopávek v 19. století, kdy místo bylo v mnohem lepším stavu než dnes, a rovněž informace o římské architektuře z jiných míst a texty starých autorů.
Vznikl tak model poschoďového domu o ploše 650 metrů čtverečních a ten byl vložen do programu využívaného při tvorbě počítačových her. Takže si ho lze prohlédnout ve virtuální realitě.
Krása určená jen očím majitelů
Campanaro a Landeschi jsou zatím při interpretaci modelu opatrní, ale v rozhovoru s Haarecem uvedli, že už teď lze říci, že dům byl zařízen tak, aby podpořil majitelovo společenské postavení, avšak s ohledem na to, s kým byl právě v kontaktu. Běžná veřejnost viděla jenom venkovní partie, zatímco vážení hosté mohli dovnitř a spatřili i něco jiného.
Vnější atributy dávaly najevo moc a respekt k římské tradici a rituálům. Kolemjdoucí na první pohled zaujaly výklenky s podobami Larů, ochranných bůžků.
Vyvoleným pozvaným dovnitř se naskytly výjevy dokládající majitelovu důmyslnost, okázalost a znalost řecké kultury. Dokladem je velká freska, která zdobila zadní část dvora – peristylu. Bylo ji vidět už od vstupu, odkud příchozí spatřil klasickou přírodní scénu znázorňující býka obklopeného vegetací.
Ale jenom ti, kdo se dostali do majitelova soukromí, se mohli přiblížit dostatečně na to, aby si všimli detailů. Například leoparda, který na býka útočí, nebo satyra spojovaného s kultem boha vína Dionýsa.
Majitel každodenně přijímal občany předkládající nejrůznější žádosti v atriu, tedy v hlavní hale před domem. Z jejich pohledu se freska mohla jevit jako symbol prostoty, sofistikovanější význam fresky objevili jenom ti nejbližší.
Ilustrovat se na tom dá i napětí mezi římskou a řeckou kulturou. Když Římané ve 2. století před naším letopočtem dobyli Řecko, mnoho jich převzalo řeckou kulturu, filozofii i zvyklosti, i když kritici v tom spatřovali neblahý vliv na římské mravy a ctnosti. Horatius to vyjádřil svým Graecia capta ferum victorem cepit, neboli Řecko dobylo své dobyvatele.
Bylo tedy logické, že majitel musel dát na odiv především „římskost“ a svou sofistikovanější „řeckou tvář“ odhalit jenom nejbližším. Zřejmě z toho důvodu byl řecké epigramy s mytologickými scénami až v malé místnosti vnitřního nádvoří.
S podobnou vytříbeností se zacházelo i se světlem. Erotické scény byly v některých místnostech umístěny tak, aby je přirozené nebo umělé světlo patřičně ozařovalo v různých částech dne a ve zbylém čase je zakryl stín.
