Sovětský letec Jurij Gagarin získal věčnou slávu v dubnu 1961, když se jako první člověk vypravil do vesmíru. Následujících sedm let strávil hlavně jako maskot svého druhu; mladý usměvavý kosmonaut navštívil mnoho zemí světa, aby zde propagoval sovětské úspěchy, sny o další cestě do kosmu ale byly marné. Nakonec se mohl vrátit aspoň k létání, které se mu ovšem stalo osudným. Zemřel 27. března 1968 v pouhých 34 letech při leteckém neštěstí.
Gagarin zahynul při havárii proudového letadla, jež sám pilotoval, a nejasnosti kolem příčin nehody vytvořily živnou půdu pro řadu spikleneckých teorií, například o údajné záměrné likvidaci slavného kosmonauta či o možném vlivu alkoholu na průběh letu. Až půlstoletí po Gagarinově letu do vesmíru odtajnili v Rusku dobovou vyšetřovací zprávu. Podle ní zahynul nejspíše v důsledku prudkého manévru cvičného letounu MiG-15, když se chtěl vyhnout srážce s balonovou sondou.
Podle závěrů státní komise, zveřejněných v dubnu 2011, vedl manévr „k následnému propadnutí letounu do vývrtky a pádu v podmínkách složité meteorologické situace“. V letounu tehdy kromě Gagarina zemřel také instruktor Vladimir Serjogin. V minulosti se přitom objevilo mnoho teorií o osudném letu. Podle některých se letoun srazil s hejnem ptáků nebo s jiným letadlem, podle jiných byl Gagarin opilý nebo se pohádal se sovětským vedením a musel zmizet.
Proč právě Gagarin? To nikdo netuší
Dodnes přitom není úplně jasné, proč vlastně na jaře 1961 padla v rámci skupinky prvních kosmonautů volba právě na Jurije Gagarina. Až v posledním kole výběru dostal přednost před Germanem Titovem a díky necelé dvě hodiny dlouhému letu se zapsal do dějin kosmonautiky (Titov do vesmíru letěl o čtyři měsíce později). I v napjaté atmosféře počátku 60. let minulého století se z Gagarina stala světová superstar, které se dostávalo nadšeného přivítaní na obou stranách železné opony.
Sám kosmonaut, který pocházel ze skromných vesnických poměrů, přitom kolotoč slávy zrovna nemusel. Z rodné vsi Klušino, jež leží ve Smolenské oblasti na západě Ruska, se dostal až na oběžnou dráhu díky svému technickému nadání - vyučil se slévačem a jako nejlepší student postoupil na technickou školu v povolžském Saratově. Tam se také v místním aeroklubu poprvé dostal za pilotní páky. Létání se věnoval i poté, co v roce 1955 nastoupil vojenskou službu, během které absolvoval Vojenské letecké učiliště v Orenburgu.
Uniformu už Gagarin do konce svého života nesvlékl, kariéru pilota zahájil u stíhačů na základně Luostari na severozápadě země. Koncem roku 1959 získal hodnost nadporučíka - a ve stejné době už v Sovětském svazu naplno běžel výběr kandidátů na kosmický let. Prvotními kritérii byl věk mezi pětadvaceti a třiceti roky, výška do 175 centimetrů, váha do 72 kilogramů a výborné zdraví. V první fázi bylo vybráno 3461 adeptů, z nichž se po prozkoumání zdravotnické dokumentace udělal užší výběr.
V březnu 1960 bylo nakonec vybráno dvacet mladých pilotů, mezi nimiž nechyběl ani Gagarin, kteří se ve Středisku přípravy kosmonautů začali připravovat pro první pilotované lety do vesmíru. „Výcvik probíhal v absolutní tajnosti,“ napsal Gagarin ve své knize Cesta do vesmíru. Den začínal rozcvičkou pod širým nebem za jakéhokoli počasí pod přísnou kontrolou lékařů. Na konci výcviku se jako nejlepší ukázali být Gagarin a o rok a půl mladší German Titov.
První kosmonaut ale mohl být jen jeden - a volba nakonec padla na Gagarina. Po návratu na něj čekal bouřlivý kolotoč plný slávy, cest (první zahraniční vedla do Československa) a poct, mezi kterými nechyběl ani prestižní titul Hrdina Sovětského svazu. S tím vším se ale Jurij Gagarin vyrovnával jen s vypětím všech sil. „Daleko složitější pro něj bylo zůstat sebou samým než zvládnout celý let,“ napsal syn někdejšího sovětského státníka a Gagarinův přítel Sergej Chruščov.
Navenek veselý, uvnitř problematický
Na fotkách to byl sice stále ten usměvavý Gagarin, v soukromí už to idyla nebyla. Manželství se zdravotnicí Valentinou, s níž měl dvě dcery, poznamenaly Gagarinovy zálety. První kosmonaut světa navíc údajně začal pít - „léčil“ tak frustrace, například z toho, že se nemohl dočkat vytouženého druhého letu do kosmu. Pro sovětské vedení byl totiž příliš cenný, než aby riskovalo jeho život. Další ránu pro mladého letce také znamenala smrt tvůrce raketového programu Serhije Koroljova v lednu 1966.
