Extrémní řasa umí klouzat po ledu i skrze něj. Pomáhá si sliznatým bičem

Nenápadné jednobuněčné řasy jsou mnohem mrštnější a rychlejší, a to i v podmínkách, které by teoreticky měly jejich pohybu spíše bránit. Podle nové studie jsou výsledky zajímavé i kvůli pochopení možností mimozemského života.

Rozsivky jsou droboučké jednobuněčné řasy, které se proslavily svou odolností. Díky své dvojité křemičité schránce vydrží extrémy, v nichž má většina jiných organismů vážné problémy. Teď ale vědci popsali skupiny rozsivek žijících v ledu, jimž se daří i v teplotách a prostředí, kde by měly jen tak tak přežívat.

Rozsivky jsou na ledu i v ledu podle nového průzkumu překvapivě aktivní. Snadno klouzají po povrchu arktického ledu, ale ještě zajímavější je, že pro ně nepředstavují překážku ani jeho vnitřní části. Pozoruhodná pohyblivost těchto mikroorganismů podle autorů silně naznačuje, že mohou hrát nečekanou roli v udržování arktických ekosystémů.

„Rozsivky jsou tak aktivní, jak si jen dokážeme představit, a to do té doby, dokud teplota neklesne až na patnáct stupňů pod nulou,“ uvedl hlavní autor studie Manu Prakash ze Stanfordovy univerzity. Takové zvládání mrazu je podle něj nečekané, a proto velmi překvapivé.

Tato teplota je podle vědců nejnižší, jaká kdy byla u eukaryotické buňky, jako je rozsivka, zaznamenána. Zajímavé je, že tyto rozsivky jsou prakticky totožné jako druhy žijící v teplých vodách, které ale chlad nesnášejí – podle autorů bude zajímavé prostudovat, jak tato evoluční výhoda vznikla a na čem je vlastně založená.

Bruslení v laboratoři

Vědci na rozsivky žijící v ledu narazili před dvěma lety, když odebírali takzvaná ledovcová jádra na tuctu míst v Arktidě. Tyto kusy ledu se využívají nejčastěji pro výzkum klimatu: dá se podle nich zpětně poznat, jaké byly koncentrace oxidu uhličitého v minulosti. V těchto jádrech ale byly nejen bublinky oxidu uhličitého, ale také právě rozsivky.

Výzkumníky to překvapilo, a tak se pokusili podmínky napodobit. Zjistili, že řasy jsou schopné se pohybovat klouzáním srze mikroskopické kanálky v ledu, jež vznikají působením soli v mořské vodě. V tomto případě je biologové napodobili pomocí vlastních vlasů. Rozsivky je využívaly jako, pro ně, obří dálnice. Aby si pohyb usnadnily, vylučovaly chemickou látku složením podobnou hlemýždímu slizu. Ten jejich ale neklouže, nýbrž se k ledu přilepí. Rozsivky z něj vytvoří jakýsi bič, jímž se zaháknou za led a pak se přitáhnou.

Tento pohyb je sice mikroskopický, ale řas je tolik, že jsou schopné se tak významně pohybovat. Může to mít důsledky například při popisu dalšího vývoje Arktidy v kontextu klimatické změny.

Tyto výsledky nejsou důležité jen pro Zemi. Vědci tyto mechanismy studují také proto, aby lépe pochopili, v jakých podmínkách mohou existovat organismy ve vesmíru. Nečekaná pohyblivost rozsivek naznačuje, že život si opravdu „najde cestu“, jak rádi opakují hrdinové filmové série vycházející z Jurského parku.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Věda

V Chorvatsku našli přes dva tisíce let starou terakotovou hlavu

Chorvatští archeologové a speleologové našli při průzkumu jeskyně Crno jezero na dalmatském poloostrově Pelješac terakotovou hlavu zobrazující starořeckou divadelní masku. Předmět, který lze datovat do 4. až 3. století před naším letopočtem, je uvnitř dutý a v horní části má otvor sloužící k zavěšení, pravděpodobně na zeď. Takové masky jsou často spojovány s divadelními představeními a kultem boha vína Dionýsa, který je považován za patrona divadla. O nálezu informovalo Archeologické muzeum v Dubrovníku.
včera v 08:37

Klimatická změna ukusuje Evropě jaro. Nástup léta začíná být náhlý

Jaro bývá řadou lidí označováno jako jejich nejoblíbenější roční období. Jenže v kontextu prohlubující se změny klimatu pomalu přestává platit stav, kdy je přechod mezi jarem a létem ve střední Evropě příjemně pozvolný.
včera v 07:00

Celosvětový výskyt duševních poruch se od roku 1990 téměř zdvojnásobil, ukazuje studie

Duševních poruch ve světě od roku 1990 téměř dvojnásobně přibylo a v současnosti jimi trpí zhruba 1,2 miliardy lidí. Vyplývá to ze studie Institutu pro měření a vyhodnocování zdravotního stavu (IHME) při Washingtonské univerzitě, kterou ve spolupráci s Queenslandskou univerzitou zveřejnil časopis The Lancet. Výzkum upozorňuje také na výrazný nárůst v Řecku.
22. 5. 2026

Vědci z Lille vyvíjejí mužské antikoncepční tělísko, na trhu by mohlo být do roku 2033

Vyvíjené mužské antikoncepční tělísko je „malou svorkou“, která se zavádí během patnácti minut v lokální anestezii. Její antikoncepční účinek je čistě mechanický a mohl by trvat až tři roky.
22. 5. 2026
Načítání...