Snímky útesů zaplavených růžovými a žlutými květy mohou na sociálních sítích vypadat malebně, ale nemusí sloužit jen k chlubení – vědcům totiž také odhalují, jak jeden z nejškodlivějších pobřežních invazních druhů dobývá nová území. Mezinárodní tým vedený vědci z Botanického ústavu Akademie věd analyzoval více než 1700 fotografií ze sociálních sítí a platforem občanské vědy, aby sledoval kosmatcovník v šesti zemích světa.
Kosmatcovníky mají nápadně krásné květy a navíc se snadno množí – a ani jim moc nesejde na vnějších podmínkách. A tak se vysazovaly po celém světě jako okrasné rostliny, používaly se ale i pro stabilizaci půdy, hlavně písečných dun. Díky tomu osídlily miliony hektarů pobřežních oblastí po celém světě – včetně částí Argentiny, Austrálie, Kalifornie, Chile, Nového Zélandu a jižní a západní Evropy. Kosmatcovníky nicméně dnes v řadě ekosystémů působí nemalé škody.
Příliš krásný škůdce
Tyto rostliny mají totiž vlastnosti, které jim umožňují vytlačovat jakoukoliv konkurenci – jediná rostlina totiž dokáže pokrýt až 50 metrů čtverečních půdy, mění její chemii a svými nápadnými květy přitahuje opylovače, kteří pak chybí jinde. To narušuje původní společenstva, která by bez kosmatcovníků fungovala bez problémů. Co s tím?
V boji proti přemnoženým kosmatcovníkům jsou nejdůležitější informace. Vědci teď našli jejich nečekaný zdroj. Všimli si totiž, že tisíce lidí si pořizují selfie na územích s těmito květinami a mimoděk tak tyto invaze dokumentují. Badatelé tak získali pozorovatele po celém světě — od kalifornského Big Sur, přes pobřeží Nového Zélandu, až po turistické pláže v Portugalsku.
Pomocí nástrojů, které umí data z veřejných profilů na sociálních sítích získávat, dokázali výzkumníci získat velmi pestrý obraz toho, jak invaze tohoto druhu vypadá.
Co prozradil Instagram
Zjistili například, že invazní populace rostoucí mimo oblast svého původního výskytu na těchto „dobytých“ územích kvetou déle než ve své domovině. Zatímco v Jižní Africe mají kosmatcovníky časově úzce ohraničený vrchol kvetení, v nových oblastech kvetou po delší část roku. Mohou tak vyprodukovat více semen a rychleji se šířit dál. O načasování kvetení přitom rozhoduje více místní prostředí než genetický původ: Vrchol kvetení se vždy sladí s místním jarem, nikoli s vrozenými dispozicemi – ať už se kosmatcovník vyskytuje v Kalifornii, Evropě nebo na Novém Zélandu.
Studie také ukázala, že data ze sociálních sítí jsou zatížena jistým zkreslením. Turistická centra v Kalifornii poskytla téměř třikrát více použitelných fotografií než jiné regiony. Zatímco známé turistické destinace byly doslova zlatými doly dat, protože každá vyhlídka s výskytem kosmatcovníků měla stovky instagramových příspěvků, odlehlé oblasti by zůstaly bez aktivních občanských vědců téměř neviditelné. „Lokality v Jižní Africe a na Azorech se tak opíraly hlavně o specializované platformy pro občanskou vědu, jako je například aplikace iNaturalist,“ nastínil Pavel Pipek z Botanického ústavu AV ČR.
Vědci ve studii poskytují řadu praktických doporučení pro ochranu pobřeží – pokud budou ochranáři znát vrchol kvetení těchto druhů, mohou načasovat eliminační zásahy ještě před tvorbou semen a zamezit tak dalšímu šíření kosmatcovníků. „Tyto rostliny se špatně kontrolují – šíří se semeny i úlomky; i malý kousek zregeneruje v novou kolonii,“ upozornila Ana Novoa z Botanického ústavu AV ČR.
„Když ale víme, kdy přesně kvetou v jednotlivých regionech, můžeme zasáhnout v jejich nejzranitelnější fázi. Tedy dříve, než vytvoří tisíce semen pro další invaze,“ přiblížila vědkyně.
Výzkum také ukazuje, jak digitální éra mění ekologii: To, co začalo jako fotky z dovolené nebo příspěvky nadšenců, se stává silným nástrojem pro sledování biologických invazí.
Podrobnosti licence zde.
