Nová studie vnesla další odborný pohled na jedinečnost krajiny takzvaného Soutoku, o které se nyní hojně diskutuje v souvislosti s vyhlášením CHKO.
Krajina kolem Dyje byla lidmi osídlená od pravěku. Zpočátku ještě na lesní půdě, které lidé využívali už v době železné. Tamní les se za ty tisíce let příliš nezměnil, což zdůrazňuje význam tohoto místa.
V době, kdy Dyje opustila koryto, byla říční niva pokrytá lužním lesem, kde rostly hlavně duby, jilm a habr. Povodně byly slabé, niva se nezanášela sedimenty, ale vyvíjela se lesní půda, vyplývá z výzkumu, který v projektu RES-HUM mezioborově zkoumá odolnost lidské společnosti.
Dyje jako zásobárna pro legie?
Okolo přelomu letopočtu se v oblasti dnešního Soutoku usadili Germáni a narůstající intenzita osídlení proměnila říční nivu, ubývalo lesa, a naopak přibyla obilná pole. „Jestli soutokem prošla římská armáda a Dyje byla využívaná pro zásobování římských legií, s jistotou nevíme, ale nedaleké římské tábory v Mušově a Břeclavi-Poštorné tuto hypotézu přímo nabízejí,“ uvedl Petr Dresler z Ústavu archeologie a muzeologie Masarykovy univerzity.
Se Slovany, kteří přišli do regionu v šestém století, nedošlo ke změnám ve využívání krajiny a hospodaření v ní, ale zvýšila se intenzita lidského dopadu na krajinu. „Lužní les téměř zmizel, šířily se ruderální druhy, které podporovalo pravidelné vypalování trávy. Původní les už byl dávno vykácený,“ shrnul Libor Petr z Masarykovy univerzity, který zkoumá vliv klimatických změn a činnosti člověka ve střední Evropě. Jako ruderální druhy se označují ty, které se usazují na narušených územích, typicky na skládkách, rumištích a podobně.
Slované Dyji masivně využívali
Vrcholem slovanského osídlení bylo budování kamenných kostelů a mohutné kamenné hradby v jedné z nejvýznamnějších archeologických lokalitách na Moravě, v pětapadesátihektarovém hradišti Pohansko. Kámen putoval na místo až z Bílých Karpat s využitím Dyje jako vodní cesty. Stejnou cestou směřovalo i zboží.
Dyje a Morava spojovaly tehdejší centra Velké Moravy nejen mezi sebou, ale hlavně s okolním světem. Existence této aglomerace byla krátká, osídlení ale nezmizelo, jen se změnila jeho povaha. Přestala být tak impozantní, ale jinak nevybočovala z tehdejší doby.
Klíčové změny nastaly v úplně jiném měřítku, ale se zásadním dopadem na oblast Soutoku. Ve vzdálených Čechách vybudovali své knížectví Přemyslovci, kteří následně okolo roku 1040 založili hrad Břeclav jako hraniční opěrný bod oproti Uhrám a Rakousku.
„Důležitější byla změna ve vodním režimu Dyje. Vzrostla četnost a intenzita povodní, vymizelo osídlení přímo v nivě, která se stala neobydlenou a znova se šířil lužní les,“ nastínil Petr.
Středověký rozkvět měl ekologické dopady
Kolonizace vyšších poloh ve 13. století a eroze v povodí způsobila následně zazemňování nivy, změnil se charakter řeky, která unášela množství sedimentu. Těžba stříbra na Českomoravské vrchovině se projevila dokonce i zde, tedy několik set kilometrů daleko v geochemickém záznamu těžkých kovů a dávno před industriální revolucí.
Ve vrcholném středověku a raném novověku vrcholila intenzita povodní. Zásadní změnou byla regulace řeky v minulém století, která jim zamezila. Moderní průmyslové znečištění těžkými kovy se pak projevuje daleko po proudu a je trvale uložené v usazeninách.
Oblast Soutoku se stala neosídlenou periferií a od novověku Lichtensteinskou oborou. Lokalita je extenzivně obhospodařována, jsou zde pole a louky, na kterých rostou velké duby a lužní les, který se opět podobá složením tomu z doby železné.
„Právě mozaika polí, luk, solitérních stromů a lužního lesa vytvořila unikátní území uprostřed osídlené krajiny a průmyslového zemědělství s unikátní biodiverzitou. K její ochraně je potřeba přiměřené hospodaření a lidské aktivity. Tomu musí odpovídat i lesní hospodaření, přírodě blízké, bez výsadby monokultur jehličnanů a invazních druhů,“ zdůrazňuje Petr.
