Ulovit antilopu pomocí stopování a číhání může trvat až dvě hodiny. Zdatný běžec ji ale uštve během čtvrtiny tohoto času. Podle nového výzkumu takto kořist získávali lidé po celém světě a stopy této adaptace jsou součástí našich těl dodnes.
Vědci už desítky let zkoumají, jaké zbraně používal pravěký lovec k tomu, aby získal dostatek potravy a aby zvětšil svou evoluční výhodu nad ostatními zvířaty. Nový výzkum upozorňuje, že význam té možná nejvíce smrtící zbraně se poněkud podceňoval – lidských nohou.
Podle studie, která vyšla v odborném žurnálu Nature Human Behaviour byli lidé v ještě poměrně nedávné minulosti špičkovými lovci, kteří se v domorodých kulturách po celém světě zaměřovali na jednu stejnou techniku: snahu uštvat svou kořist, pronásledovat ji až do naprostého vyčerpání. Autoři práce našli nejméně čtyři stovky důkazů v nejrůznějších společnostech planety v době mezi 16. a 21. stoletím. Popsali, že uštvání antilop, jelenů, klokanů nebo losů bylo v mnoha ohledech účinnější než lov z úkrytu.
Už řadu let se spekuluje o tom, že právě „vytrvalostní lov“ byl tou první technikou, kterou si osvojili první prapředkové lidí ještě v Africe. Zastánci této hypotézy vycházejí ze způsobu lovu některých afrických kmenů a opírají se také o důkazy vývoje lidské nohy – ale stále pro tuto zajímavou možnost chybějí silnější důkazy.
Pokud by byla pravdivá, pak by právě tento způsob, jímž naši prapředkové lovili po celé desítky a možná i stovky tisíc let, formoval spoustu jedinečných vlastností druhu Homo sapiens – od vlastnosti svalů vhodných pro běh, přes vyklenuté chodidlo, až po schopnost skvěle se potit, a zbavovat se tak přebytečného horka.
Důkazy přicházejí
Autoři nové studie začali tento fenomén zkoumat poté, co narazili při čtení cestopisů na nečekaně vysoké množství příběhů o tom, jak štvaní kořisti vypadá u různých domorodých kultur. Během pěti let pak prošli asi osm tisíc textů napsaných během posledních pěti set let. Našli v nich 391 historických zpráv o vytrvalostních lovech po celém světě.
Například u zkoumaných kultur severoamerických indiánů tímto způsobem lovilo 81 procent z nich. To podle autorů naznačuje, že tyto techniky byly nečekaně rozšířené i v moderních dobách, kdy už si lidé osvojili nejrůznější zbraně schopné zabíjet přesně na dálku.
Studie také naznačuje, že někdy byl běh účinnější než sledování a stopování kořisti spojené s útokem ze zálohy. Pronásledování během totiž sice stojí mnohem více energie než chůze, ale když je takový lov úspěšný, trvá výrazně kratší dobu, což pomáhá s efektivitou. Autoři spočítali, že běžný lov africké antilopy přímorožce může trvat v průměru dvě hodiny, přičemž lovec za tu dobu urazí asi osm kilometrů. Ale pokud kořist pronásleduje tempem 10 kilometrů za hodinu, jeho kořist zkolabuje za pouhých 24 minut.
Zrozeni k běhu
Lidé jsou schopni uštvat většinu zvířat díky tomu, že jsou evolučně vybavení k běhu při rovnoměrném tempu, což jim umožňuje holá kůže těla, která vynikajícím způsobem v kombinaci s pocením ochlazuje organismus. Lovená zvířata sice vyvinou na kratší vzdálenost větší rychlost, ale pokud je lidský běžec vytrvalý, dojde u zvířat k přehřátí a kolapsu. Vyčerpanou kořist pak už člověk uloví i primitivní zbraní.
Tyto techniky lovu jsou podle nové studie rozšířené po celém světě, zejména v místech, kde jinak rychlejší kořist znevýhodňoval terén – například na pouštích, v hlubokém sněhu nebo v savaně po dešti.
Stačí to?
Je tedy právě tento způsob lovu důvodem, proč je člověk dnes tak výjimečný? Podle vědeckého časopisu Science jsou tyto nové důkazy velmi zajímavým příspěvkem do diskuze a ukazují, že běh se určitě na evoluci člověka podílel, nicméně nepředstavují zásadní argumenty, že by měl až tak dominantní vliv, jak autoři naznačují. Většina lovů totiž probíhala jinými způsoby, což mohlo lidské vlastnosti modifikovat podobně silně – například k vývoji většího mozku, což lovec potřeboval k analyzování prostředí, nastražení pastí neb výrobě zbraní.
V každém případě ale právě lov musel mít v pravěku klíčový podíl na „polidštění opice“, protože člověk se stal na všech místech planety tím nejúspěšnějším predátorem.
